Po více než dvou týdnech s Lenovo ThinkPad P16s AMD Gen1 jsem měl možnost vyzkoušet Lenovo ThinkPad P1 Gen5, konkrétně preprodukční konfiguraci 21DDZA2PUS. ThinkPad P1 jsou workstation-verzí od ThinkPad X1 Extreme, což je větší bratříček od vlajkové lodi X1 Carbon. Pokud pomineme speciální stroje, pohybujeme se zde na úplném vrcholu nabídky Lenovo.

Zapůjčený stroj byl osazen

• CPU Intel i9-12900H
• 64 GB RAM (2x 32MB)
• 4 TB SSD
• bez dedikované grafické karty, pouze integrovaná grafika Intel Iris Xe

Cílem bylo přímé srovnání s P16s, tedy dojít k závěru, který z obou strojů je pro mě ten pravý. Připomínám své hlavní závěry k P16s, budu zde totiž popisovat hlavně rozdíly:

• P16s jde krásně za výkonem, procesor AMD Ryzen 7 PRO 6850U s TDP 28W je žravější nástupce 5850U (15W TDP) a celkově je to bohužel znát na thermal-managementu (zřetelně hlučnější chlazení než můj stávající T14 AMD Gen2),
• P16s je trochu macek; ne úplně obr, ale trochu subtilnější provedení by si zasloužil,
• P16s má numerickou klávesnici a zaplatil za to drobným zmenšením základní klávesnice,
• P16s má pohodlný velký 16″ display, který mi velmi vyhovuje.

První dojmy z P1 Gen5 (den 1)

Ihned po vyndání z krabice je zřejmé, že se jedná o kousek vyšší kvalitativní řady než P16s

• stroj je malinko subtilnější (ve srovnání s X1 Carbon je to pořád obr, ale řekněme, že takovou nějakou velikost bych čekal od P16s při mém přechodu z T14/P14s),
• touch-pad je příjemnější na omak a je precizně spasován (na P16s mi přišlo, že měl trochu tendenci drnčet, i když jsem na starších ThinkPadech zažil určitě horší),
• stroj nemá numerickou část klávesnice a základní část je tak nezmenšená (zůstal menší zdvih než předchozí ultimátní Lenovo chicklet klávesnice, rozložení ale sedí a spíše jsem si musel zvyknout na novou vzdálenost kláves od hrany šasi, než že by byl problémem zdvih; klávesnice je naopak trochu tišší, prý jsou klávesy podloženy molitanem),
• zapůjčený model, přestože nemá dGPU, byl osazen dvěma chladiči, to se může ukázat jako výhoda i nevýhoda, uvidíme později,
• P16s má vývod chlazení do pravé strany, P1 má mřížku na celé zadní straně (jak účinnost chlazení ovlivňuje fakt, že při otevřeném notebooku se před zadní stranu do dráhy proudícímu vzduchu postaví víko, to si netroufám odhadovat),

Hned první test PassMark ukázal score 4310, tedy o řádný kus níže než P16s s procesorem AMD (~5900). Nenechte se však zmýlit, celé score je shozeno dolů velmi slabou grafickou částí Intel Iris Xe, výkon zbytku je naopak brutální:

• CPU Mark ~31500 vs. ~23600 (+33%)
• 2D Graphics Mark ~400 vs. ~800 (-50%)
• 3D Graphics Mark ~3430 vs. ~5800 (-41%)
• Memory Mark ~3440 vs ~2260 (+52%)
• Disk Mark ~31100 vs ~22050 (+41%)

Poznámka: Stroj bez dGPU bylo moje specifické přání, drtivá většina P1 se naopak dodává s dedikovanou grafickou kartou a na výběr je jich hned několik. Já pro vývoj grafický výkon nepotřebuji, a tak hledám konfiguraci, která nebude přidávat další TDP do už tak napnutého thermal-managementu.

Po týdnu používání

I na P1 Gen5 jsem nakonec nainstaloval své pracovní nástroje a používal ho týden pro produkční workload.

Oproti P16s je opravdu příjemně subtilnější, klasické rozložení klávesnice je taky snazší na adaptaci, celý týden jsem však prakticky neřešil nic jiného, než jestli se mi podaří nějak zkrotit chlazení. Postupně jsem naznal, že je to marný boj, a že opravdu sedím u stroje jiné kategorie, pro jinou cílovou skupinu, než jsem já.

U P1 je evidentně vše podřízeno maximálnímu výkonu a o jakékoliv kompromisy se to nepokouší:

• Procesor Intel i9-12900H je prostě o level jinde. Se svými 45W TDP dokáže stroj kontinuálně zahřívat tak, že se P1 o režim „bez roztočeného ventilátoru“ ani nepokouší. Ventilátory to jsou navíc dva a chlazení tak o sobě prostě dává vědět. Jak by to probíhalo s dedikovanou grafickou kartou si netroufám ani odhadovat. Stejně tak si netroufám doufat, že by stav byl nějak výrazně jiný s přízemnějšími procesory i7-12800H nebo i7-12700H, které by pro mě připadaly v úvahu. Oba mají stejné TDP 45W a nečekám tak výrazný rozdíl.
• Překvapilo mě, že P1, přestože je osazen velkou 90Wh baterií, vydržel na klíně jen kolem 2-2,5 hod (a to jsem si jen v browseru hledal letenky). Původně jsem to interpretoval jako nekorektní stav a hledal chybu v nastavení/firmware/ovladačích, postupně jsem však na netu našel zkušenosti jiných uživatelů a došlo mi, že to tak prostě je.
• Podobně mě překvapilo, když jsem každé ráno nacházel na stole rozpálený stroj, který přes noc spal v režimu Modern Standby (S0). Ventilátory nejely, ale produkce tepla zůstala úctyhodná.
• Stále je potřeba mít na paměti, že zapůjčený kus je preprodukčním modelem. U těch bývá thermal-management obecně problematičtější a u produkčních kusů lze očekávat trochu umírněnější projev. Stejně tak je obvyklé, že u nových modelů i několik měsíců trvá, než si to celé sedne a chlazení najde své optimum (ať už skrze updaty driverů/firmware nebo skrze Intel Dynamic Tuning Technology, která se snaží pomocí AI/ML najít naladění pro každý stroj).

Celkově jsem došel k závěru, že P1 Gen 5 není pro mě. Je to maximalista ve výkonu a musíte být připraveni za takový výkon zaplatit obětováním zvukového komfortu, přijetím značných tepelných projevů a oželením výdrže baterie.

P1 je to taková formule. Řve to, šlehají z toho plameny, výkonu na rozdávání, porazíte každého rozdílem třídy. Já jsem se rozhodl, že mi bude více sedět obyčejný sporťák v podobě P16s, většinu soupeřů porazí taky, ale dá se s tím jezdit i ve městě, aniž byste za sebou nechávali ohořelé chodníky a ohluchlé chodce.

PS: K mému velkému potěšení jsem dostal možnost vyzkoušet ještě úplně nový model ThinkPad Z16 AMD. Můžete se tedy těšit ještě na třetí pokračování mé výběrové anabáze.