Týden s Lenovo ThinkPad P1 Gen5

Po více než dvou týdnech s Lenovo ThinkPad P16s AMD Gen1 jsem měl možnost vyzkoušet Lenovo ThinkPad P1 Gen5, konkrétně preprodukční konfiguraci 21DDZA2PUS. ThinkPad P1 jsou workstation-verzí od ThinkPad X1 Extreme, což je větší bratříček od vlajkové lodi X1 Carbon. Pokud pomineme speciální stroje, pohybujeme se zde na úplném vrcholu nabídky Lenovo.

Zapůjčený stroj byl osazen

  • CPU Intel i9-12900H
  • 64 GB RAM (2x 32MB)
  • 4 TB SSD
  • bez dedikované grafické karty, pouze integrovaná grafika Intel Iris Xe

Cílem bylo přímé srovnání s P16s, tedy dojít k závěru, který z obou strojů je pro mě ten pravý. Připomínám své hlavní závěry k P16s, budu zde totiž popisovat hlavně rozdíly:

  • P16s jde krásně za výkonem, procesor AMD Ryzen 7 PRO 6850U s TDP 28W je žravější nástupce 5850U (15W TDP) a celkově je to bohužel znát na thermal-managementu (zřetelně hlučnější chlazení než můj stávající T14 AMD Gen2),
  • P16s je trochu macek; ne úplně obr, ale trochu subtilnější provedení by si zasloužil,
  • P16s má numerickou klávesnici a zaplatil za to drobným zmenšením základní klávesnice,
  • P16s má pohodlný velký 16″ display, který mi velmi vyhovuje.

První dojmy z P1 Gen5 (den 1)

Ihned po vyndání z krabice je zřejmé, že se jedná o kousek vyšší kvalitativní řady než P16s

  • stroj je malinko subtilnější (ve srovnání s X1 Carbon je to pořád obr, ale řekněme, že takovou nějakou velikost bych čekal od P16s při mém přechodu z T14/P14s),
  • touch-pad je příjemnější na omak a je precizně spasován (na P16s mi přišlo, že měl trochu tendenci drnčet, i když jsem na starších ThinkPadech zažil určitě horší),
  • stroj nemá numerickou část klávesnice a základní část je tak nezmenšená (zůstal menší zdvih než předchozí ultimátní Lenovo chicklet klávesnice, rozložení ale sedí a spíše jsem si musel zvyknout na novou vzdálenost kláves od hrany šasi, než že by byl problémem zdvih; klávesnice je naopak trochu tišší, prý jsou klávesy podloženy molitanem),
  • zapůjčený model, přestože nemá dGPU, byl osazen dvěma chladiči, to se může ukázat jako výhoda i nevýhoda, uvidíme později,
  • P16s má vývod chlazení do pravé strany, P1 má mřížku na celé zadní straně (jak účinnost chlazení ovlivňuje fakt, že při otevřeném notebooku se před zadní stranu do dráhy proudícímu vzduchu postaví víko, to si netroufám odhadovat),

Hned první test PassMark ukázal score 4310, tedy o řádný kus níže než P16s s procesorem AMD (~5900). Nenechte se však zmýlit, celé score je shozeno dolů velmi slabou grafickou částí Intel Iris Xe, výkon zbytku je naopak brutální:

  • CPU Mark ~31500 vs. ~23600 (+33%)
  • 2D Graphics Mark ~400 vs. ~800 (-50%)
  • 3D Graphics Mark ~3430 vs. ~5800 (-41%)
  • Memory Mark ~3440 vs ~2260 (+52%)
  • Disk Mark ~31100 vs ~22050 (+41%)

Poznámka: Stroj bez dGPU bylo moje specifické přání, drtivá většina P1 se naopak dodává s dedikovanou grafickou kartou a na výběr je jich hned několik. Já pro vývoj grafický výkon nepotřebuji, a tak hledám konfiguraci, která nebude přidávat další TDP do už tak napnutého thermal-managementu.

Po týdnu používání

I na P1 Gen5 jsem nakonec nainstaloval své pracovní nástroje a používal ho týden pro produkční workload.

Oproti P16s je opravdu příjemně subtilnější, klasické rozložení klávesnice je taky snazší na adaptaci, celý týden jsem však prakticky neřešil nic jiného, než jestli se mi podaří nějak zkrotit chlazení. Postupně jsem naznal, že je to marný boj, a že opravdu sedím u stroje jiné kategorie, pro jinou cílovou skupinu, než jsem já.

U P1 je evidentně vše podřízeno maximálnímu výkonu a o jakékoliv kompromisy se to nepokouší:

  • Procesor Intel i9-12900H je prostě o level jinde. Se svými 45W TDP dokáže stroj kontinuálně zahřívat tak, že se P1 o režim „bez roztočeného ventilátoru“ ani nepokouší. Ventilátory to jsou navíc dva a chlazení tak o sobě prostě dává vědět. Jak by to probíhalo s dedikovanou grafickou kartou si netroufám ani odhadovat. Stejně tak si netroufám doufat, že by stav byl nějak výrazně jiný s přízemnějšími procesory i7-12800H nebo i7-12700H, které by pro mě připadaly v úvahu. Oba mají stejné TDP 45W a nečekám tak výrazný rozdíl.
  • Překvapilo mě, že P1, přestože je osazen velkou 90Wh baterií, vydržel na klíně jen kolem 2-2,5 hod (a to jsem si jen v browseru hledal letenky). Původně jsem to interpretoval jako nekorektní stav a hledal chybu v nastavení/firmware/ovladačích, postupně jsem však na netu našel zkušenosti jiných uživatelů a došlo mi, že to tak prostě je.
  • Podobně mě překvapilo, když jsem každé ráno nacházel na stole rozpálený stroj, který přes noc spal v režimu Modern Standby (S0). Ventilátory nejely, ale produkce tepla zůstala úctyhodná.
  • Stále je potřeba mít na paměti, že zapůjčený kus je preprodukčním modelem. U těch bývá thermal-management obecně problematičtější a u produkčních kusů lze očekávat trochu umírněnější projev. Stejně tak je obvyklé, že u nových modelů i několik měsíců trvá, než si to celé sedne a chlazení najde své optimum (ať už skrze updaty driverů/firmware nebo skrze Intel Dynamic Tuning Technology, která se snaží pomocí AI/ML najít naladění pro každý stroj).

Celkově jsem došel k závěru, že P1 Gen 5 není pro mě. Je to maximalista ve výkonu a musíte být připraveni za takový výkon zaplatit obětováním zvukového komfortu, přijetím značných tepelných projevů a oželením výdrže baterie.

P1 je to taková formule. Řve to, šlehají z toho plameny, výkonu na rozdávání, porazíte každého rozdílem třídy. Já jsem se rozhodl, že mi bude více sedět obyčejný sporťák v podobě P16s, většinu soupeřů porazí taky, ale dá se s tím jezdit i ve městě, aniž byste za sebou nechávali ohořelé chodníky a ohluchlé chodce.

PS: K mému velkému potěšení jsem dostal možnost vyzkoušet ještě úplně nový model ThinkPad Z16 AMD. Můžete se tedy těšit ještě na třetí pokračování mé výběrové anabáze.

Dva týdny s Lenovo ThinkPad P16s (AMD)

Jsem dlouholetým příznivcem notebooků ThinkPad. Není to nikterak fanatická láska, ale spíše střídmá spokojenost spojená s konzervativností a neochotou riskovat změnu. Prostě u ThinkPadů tak nějak tuším, co dostanu, jsem na to nastavený a jsem s tím v pohodě.

S ThinkPady jsem začínal někde u X201 a X230, kdy se ještě jednalo o doplňkový stroj k hlavnímu desktopu, prošel jsem pak přes T420s, T440s až k vlajkovým X1 Carbon (Gen4 a Gen6). Vždy jsem hledal stroj pro vývojářsko-kancelářskou práci (dejme tomu 50:50), přičemž si potrpím na solidní provedení, na tichém provozu a záleželo mi i na malé váze (denní dojíždění s batohem na kole). Naopak jsem ochoten dát za notebook klidně 80K, je to můj hlavní pracovní nástroj a rozpočtem se moc neomezuji (dražší stroje mi přijdou spíše jako úlet, než že bych po nich toužil a nebyl ochoten za to ty peníze dát).

V zásadě při dodržení základních kritérií (kvalita, váha, velikost, …) vždy hledám ten nejlepší poměr mezi výkonem a hlučností, přičemž na hlučnost mám poměrně náročná kritéria a docela nízko posazený horní limit. (Poslední roky jsem přidal požadavek na USB-C nabíjení, už mě nebaví nosit sebou adaptéry zvlášť pro různá zařízení.)

Někdy před rokem se to opět sešlo a hledal jsem náhradu za svůj tehdejší X1 Carbon Gen6. Přirozeně jsem se tehdy poohlížel po nejnovější verzi X1 Carbon, nicméně po dvou X1 už jsem měl zkušenost s relativně problematickým chlazením větších výkonů v těchto ultra-lehkých strojích a tak mi padlo do oka kladné doporučení Reného Steina na ThinkPad T14/P14s s nadějným procesorem AMD.

Lenovo ThinkPad T14 AMD Gen2

Koupil jsem tehdy T14 a po roce každodenního používání musím říct, že ThinkPad T14 AMD Gen2 (konkrétně 20XK002UCK) byla skvělá volba. Intel tehdy trochu zaspal a procesor AMD Ryzen 7 PRO 5850U byl o řádný kus lepší než srovnatelné modely Intel. S pouhými 15W TDP (= mimořádně tichý provoz, minimální throttling) udělá spoustu práce (super výkon) a T14 si tak opravdu nemůžu vynachválit. Není sice tak subtilní a exkluzivní jako X1 Carbon, ale pořád je to skvělý kus hardware, který nese velmi dobrý výkon pro vývoj. Jako bonus stál půlku ceny X1 Carbon, takže jsem se to tehdy ani nebál risknout.

Pro úplnost dodávám, že T14 je v podstatě stejný hardware jako P16s, který se liší například tovární kalibrací LCD, certifikací pro ISV, atp.

Lenovo ThinkPad P16s AMD (Gen1)

A je tu dnešek. Po roce (obvykle vydržím s jedním strojem dva nebo tři roky) mě začalo svrbět k nějaké změně. Vlastně nevím proč. Svůj T14 pořád považuji za skvělý stroj a úplně v pohodě bych s ním další rok/dva vydržel. Mrzí mě jenom formát 16:9, když vidím, že dnešní ThinkPady jsou 16:10, no a potom velikost. Roky jsem se posmíval kolegovi, že sebou vláčí 15″ notebook, a už došlo i na mě, blbě na to vidím a láká mě větší display.

Stalo se tedy na Update Conference, že jsem se zakecal u stánku Lenovo a odcházel jsem s nabídkou zapůjčení ThinkPad P16s AMD Gen1. Předtím jsem už pokukoval po jejich novém ThinkPad Z16, ale tam se bojím úplně nového provedení Z (hliníkové šasi ála MacBook nebo XPS, bez portů), kterému bych dal raději čas generaci/dvě, než si to u Lenovo sedne.

Chvilku trvalo zápůjčku zprodukovat, ale nakonec u mě skončil preprodukční kus ThinkPad P16s s modelovým označením 21CLZA96US (WQXGA 2560×1600, AMD Ryzen 7 PRO 6850U, 32 GB RAM, 2TB Performance SSD). Protože jsem měl domluvenou zápůjčku na dva týdny, mohl jsem na stroj nainstalovat své pracovní nástroje a používal jsem ho v plně produkčním provozu – z toho týden v klasickém režimu (tj. v práci v USB-C docku, doma standalone) a týden s covidem na plném home-office (standalone).

První dojmy (den 1)

Na první podržení je to stroj hutnější než T14. Trochu jsem doufal, že jak je to víceméně identický hardware v jiném šasi, bude jen natažen do formátu, aby pojmul větší display a klávesnici, ale ve skutečnosti trošku narostl i do tloušťky a hned v prvním mě trklo, že trochu subtilnější provedení by tomu slušelo více.

Druhá věc, která mě od prvního okamžiku překvapila, byla klávesnice. Je to první ThinkPad, co jsem kdy zkoušel, který má numerickou klávesnici. Myslel jsem, že se budu muset popasovat jen s vyosením klávesnice vlevo a spíše budu časem těžit z přidané numerické části. Ukázalo se ale, že klasická část klávesnice je trochu menší, a tedy staré dobré časy ultimátních ThinkPad-chicklet klávesnic jsou zřejmě pryč. Klávesnice má navíc i menší zdvih.

Na druhou stranu je od počátku zřetelná výhoda 16″ displaye. Na obrazovku se toho nejenom více vejde, ale všechno je větší a krásně se s tím pracuje. Pro mě očekávané a zřetelné plus od prvního okamžiku.

Stroj přišel s předinstalovanými Windows 10, které jsem prakticky obratem přeinstaloval na Windows 11. Stihl jsem udělat rychlý PassMark Benchmark, bohužel jsem si ho neuložil, ale co si pamatuji, tak vycházel na Win10 klasicky o trošku výše než následné Win11. Hned první PassMark na Win11 vyšel 5900 bodů.

Během prvního dne hrátek s notebookem se ukázalo, že se jedná o kousek řádově hlučnější než moje dosavadní T14. Venitlátor chlazení se ten den spouštěl téměř při každém dotyku myši, přičemž nešlo o žádné decentní odvětrávání, ale zřetelný fučák. K hlučnosti stroje je nicméně potřeba hned na začátku připomenout, že jsem měl zapůjčený preprodukční kus, u kterých tento aspekt bývá tradičně problematičtější a produkční modely v tomto bývají již vyladěnější. S postupem času se navíc i u produkčních kusů thermal management vylepšuje (s novými verzemi firmware i driverů). Osobně tedy očekávám (doufám?), že výsledné chování bude zřetelně lepší, určitě ne horší.

Dojmy po dvou týdnech produkční práce

Notebook jsem nakonec používal celé dva týdny v plné intenzitě jako svůj jediný stroj. Nevím, jestli jsem si na to spíš nezvykl, ale rozhodně bych subjektivně řekl, že thermal management si po pár dnech trochu sednul, notebook je již ochoten i lehce dochlazovat během práce a není to už jen z extrému do extrému – nic vs. fučák. V kancelářském šumu s dockovací stanicí si v podstatě chlazení ani neuvědomuji (s výjimkou notorický problémů MS Teams schůzek, které jsou ochotné sežrat libovolné množství výkonu i baterie a bez problémů by se daly používat na zahořování strojů libovolné kategorie), v tichém domácím prostředí se ozývá více, než bych si přál, avšak i pro moje vysoké nároky akceptovatelně.

Každopádně stroj jde velmi ochotně za výkonem (nejspíš i díky P-workstation naladění, oproti businessovým T-modelům) a nezdráhá se držet boost procesoru po delší dobu, což nutně implikuje potřebu intenzivnějšího chlazení. Nový AMD Ryzen 7 PRO 6850U má navíc TDP 28W, takže do procesoru běžně teče 30-38W.

Když shrnu celkové dojmy, zřetelnými plusy jsou:

  • velký kvalitní display 16″ (při rozlišení 2560×1600 umožňuje dobře nastavit škálování),
  • výkonný AMD Ryzen 7 PRO 6850U procesor s přijatelným TDP 28W,
  • celkově výkonově přiznivé naladění (pokud nepotřebujete grafický výkon),
  • kvalitní ThinkPad provedení šasi,
  • USB-C napájení (postačuje i malý 65W adaptér),
  • široká nabídka portů (USB-C, USB-A, HDMI, RJ-45, audio, …),
  • široká nabídka vybavení (fingerprint reader, LTE modul, smart-card reader,

Za nevýhody lze považovat:

  • chlazení by mohlo být tišší (nečekám pasivní ála Mac, ale třeba ThinkPad T14 je v tomto o dva řády lepší),
  • provedení (rozměry a váha) bych si představoval subtilnější, je to docela macek (ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý),
  • klávesnice – menšímu formátu s numerickou částí a menším zdvihem jsem ještě na chuť nepřišel.

Závěr

I přes popsané nevýhody považuji Lenovo ThinkPad P16s za velmi povedený kousek pro každého, kdo potřebuje výkonný notebook pro vývoj a touží po větším formátu. Pro srovnání mám ještě přislíbenou zápůjčku intelového ThinkPad P1 Gen 5 (který se dělá též ve verzi bez dedikované grafické karty). Se svojí klávesnicí bez numerické části a při trochu menších rozměrech by mohl být zajímavou alternativou. Uvidíme, jak se bude chovat intelový procesor (45W TDP) ve vztahu výkon vs. thermal management.

…každopádně jsem v tuto chvíli připraven jeden z těchto notebooků vybrat, svojí T14 už jsem slíbil kolegovi. :-D

Blazor – životní cyklus komponent II [Jiří Kanda, Vzdělávací okénko, 1.12.2021]

Záznam ze Vzdělávacího okénka HAVIT, kde Jirka Kanda ukazoval již podruhé životní cyklus Razor (Blazor) komponent. Tentokrát se soustředil na detekci změn parametrů komponent.

HAVIT Blazor – Bootstrap 5 Components Bundle [Robert Haken, Vzdělávací okénko, 13.10.2021]

Záznam ze Vzdělávacího okénka HAVIT, kde jsem nechával nahlédnout pod pokličku vývoje naší sady komponent pro Blazor, jak jsme daleko, jak si stojíme, co to umí, co nás ještě čeká, atp.

https://havit.blazor.eu

OpenID Connect [Miroslav Louma, Vzdělávací okénko, 19.10.2021]

Záznam ze Vzdělávacího okénka HAVIT, kde Miro Louma ukazoval OpenID Connect a jeho implementaci v Identity Serveru 4.

SQL Row Level Security [Jiří Kanda, Vzdělávací okénko, 29.9.2021]

Záznam ze Vzdělávacího okénka HAVIT, kde Jirka Kanda ukazoval, k čemu je SQL Row Level Security a jak by to bylo využitelné na reálných projektech.