Po dvou týdnech z ThinkPad P16s a týdnu s ThinkPad P1 Gen5 jsem ke své velké radosti dostal možnost vyzkoušet i ThinkPad Z16. Modelová řada Z je úplně nová a charakterem (minimalistické hliníkové šasi, jen USB-C porty, high-end komponenty) nápadně připomíná notebooky Apple nebo Dell XPS.

Přiznám se, že i přes vynikající papírové parametry jsem byl k této novince nedůvěřivý a říkal jsem si, že úplně čerstvá modelová řada bude potřebovat jednu nebo dvě generace, než se vyladí všechny novorozenecké problémy. K mému velkému překvapení však musím uznat, že se jedná o kousek velmi povedený a velmi vážně uvažuji o jeho pořízení, byť jsem byl již rozhodnutý pro dříve testované P16s.

K vyzkoušení jsem dostal preprodukční model 21D5Z9ZVUS:

• procesor AMD Ryzen 7 PRO 6850H (45W TDP)
• 16GB RAM
• 500GB SSD
• bez dedikované grafické karty, pouze integrovaná AMD Radeon 680M
• 16″ WUXGA (1920×1200) touch LCD (IPS), 16:10
• (135W USB-C nabíjení, bez LTE)

První dojmy

Na první pohled se jedná o jiný druh ThinkPadu, který zarytého konzervativce může až vyděsit. Na druhou stranu musím na svém vlastním příkladu připustit, že nemít ten stroj označení ThinkPad, tak bych jej neměl nutkání ani zkoušet a řadil bych ho (neprávem) někam do kategorie IdeaPad (nebo tam někam, moc se v tom nevyznám, prostě B-tým Lenovo). Branding zde nepochybně sehrál svoji roli a přitáhl i moji pozornost.

Každopádně zapomeňte na klasické černé šasi ThinkPad s pogumovaným či jinak nekovovým povrchem. Zde se jedná o čistokrevný celokovový hliník (nikoliv však lesklý) v jeho klasické světle šedé barvě. Naopak po otevření je povrch černý a hladký (docela klouže, budete se zadrhávat jen o černé logo Lenovo pod pravým zápěstím), hrany až ostré.

První, čeho si u tohoto notebooku všimnete, je jeho velikost. První zkoušené P16s mi přišlo větší, než bych čekal, následné P1 Gen5 mi přišlo „asi tak, jak bych čekal“ a Z16 je prostě ještě o další kus subtilnější než P1 a v tomto ohledu „lepší, než bych čekal“. Rámeček okolo 16″ displeje (16:10) je minimální (za cenu hrbu pro kamery a mikrofony), tloušťka je ještě o trochu menší a celé je to najednou takové „tak akorát – super velikost“.

Volba materiálu šasi, kapacity baterie 72 Wh (oproti 52.5 Wh v P16s a 90 Wh v P1) a touch displeje bohužel předurčuje hmotnost 1.9kg. Stroji by samozřejmě mnohem více slušelo číslo někde kolem 1.5kg, ale ve srovnání s 1.8kg u P16s i P1 to není zase takový rozdíl.

Druhá věc, které si ihned po zapnutí všimnete, je zřetelně horší display. Po letech se špičkovými high-res displeji v X1 Carbon a T14 mně najednou „obyčejné“ 1920×1200 „zaslepené“ dotykovou vrstvou praštilo do očí. Naštěstí se však Z16 dodává (kromě další non-touch varianty 1920×1200) i s ultimátním OLED 3840×2400 displejem (s OGS touch), což ani jeden z „konkurentů“ P16s/P1 nenabízí, resp. P1 se s 4K rozlišením dělá v IPS provedení. (Rozhodně nelze předpokládat, že by high-res displeje P16s/P1byly horší, ostatně P-řada se pyšní tovární kalibrací barev a jde o špičkové zobrazovací jednotky pro kreativní práci – OLED má však svůj „zvuk“ a předpokládám, že nikoho nezklame.)

Třetí věc, která mě překvapila (tentokrát velmi příjemně), je thermal management. Velmi mi záleží na tichém provozu a po týdnu s P1 Gen5 a „ohořelými chodníky + ohluchlými chodci“, jsem čekal kvůli TDP 45W i zde podobný zážitek. Ano, AMD Ryzen 6850H má papírové TDP 45W stejné jako Intel i9-12900H v P1 Gen5 a ani náhodou jsem nedoufal, že by relativně málo perforované hliníkové šasi (ve srovnání s P-modely) dávalo prostor pro nějaký kultivovaný zvukový projev chlazení (obzvláště, pokud jsme teprve u první generace této řady), leda by to bylo vykoupeno vysokými teplotami a throttlingem výkonu. Opak je pravdou (!) – chlazení za běžného provozu téměř neslyšíte – přestože na AC napájení ventilátory nikdy nevypínají, notebook si jen lehounce šustí a do žádných vyšších teplot se nevydává. Při provozu na baterii se ventilátory i vypnou, pod zátěží naopak otáček přidává (stále však spíše výjimečně a velmi kultivovaně).

Samozřejmě mě hned napadlo, že to bude draze vykoupeno redukovaným výkonem a tak jsem sáhl po Passmark benchmarku, abych si udělal nějakou základní představu:

Procesorový výkon sice ani zdaleka nedosahuje hodnot P1 Gen5 s Intel i9-12000H (tam bylo CPU score ~31500), ale i tak se jedná o velmi příjemný výsledek a celkové naladění stroje je posazeno o trochu výše než P16s (ten byl osazen AMD Ryzen 6850U s 28W TDP).

Celkově mě překvapilo chování procesoru 6850H s papírovými 45W TDP ve srovnání s 6850U a jeho 28W TDP. Kromě TDP a frekvencí se mi nepodařilo najít parametry, v kterých by se tyto dva procesory lišily, přičemž H-verze zdaleka nevypadá, že by se snažila notebook „uvařit“ nějak zřetelně více než U-verze, kterou jsem měl v testovaném P16s. Rozdíl v naměřeném výkonu je téměř zanedbatelný (CPU score 25111 vs 23603) a spíše bude rozdíl v celkovém naladění modelových řad notebooků (firmware), kdy ThinkPad P16s jako workstation se snaží z procesoru vymáčknout maximum (o P1 Gen5 raději ani nemluvím, to je úplně jiná formule). ThinkPad Z16 naopak vypadá, že ochotně „boostuje“ (nárazové výkonové požadavky), ale jinak jde víceméně o stejnou výkonovou hladinu jako 6850U. Za bezmála dvojnásobnou cenu tak zde hledejte jiné výhody než výrazně vyšší výpočetní výkon (např. tišší provoz, subtilnější šasi).

Celkové dojmy po týdnu produkčního používání

Přeháněl bych, kdybych řekl, že jsem si Z16 po týdnu zamiloval, přesto se mi velmi líbí a kdyby Lenovo doladilo těchto pár parametrů, asi bych jim (nejenom já) za takový stroj „ruce utrhal“:

• černý carbon místo hliníku + „měkčí“ provedení,
• alespoň HDMI a 1x USB-A porty,
• o půl kila méně (klidně s trochu menší baterií),
• ideálně vrátit zpět klasickou ThinkPad chicklet klávesnici s vyšším zdvihem, PgUp/PgDown klávesami a původním rozložením Ctrl/Fn kláves i šipek, ale čekal jsem větší obtíže s adaptací,
• (bez touch nebo když už, tak s Yoga překlopitelností pro využitelnost pera)

Vlastně to nejsou žádné zásadní nevýhody, ve skutečnosti má totiž Z16 spoustu kladů, pro mě pak zejména:

• výborný thermal management s tichým chlazením a velmi mírnými teplotními projevy,
• velmi slušný výkon pro vývoj (pokud nepotřebujete grafiku, je to ideální naladění),
• subtilní šasi (menší než P16s i P1 Gen5),
• velký a kvalitní 16″ display (OLED 3840×2400) – touch s možností využití Lenovo Pen,
• USB-C docking i napájení (na 65W adaptér si to stěžuje, 90W tomu stačí, i když pro rychlé nabíjení se stroj dodává se 135W adaptérem),
• solidní výdrž baterie (odhadem kolem 10-12 hodin pro cokoliv kromě Teams-meetingů),
• klasická vycentrovaná klávesnice bez numerické části,
• kvalitní high-end zpracování (+servis+záruka),
• volitelný LTE modul (SIM),
• slušné vybavení: fingerprint reader, IR camera for Windows Hello, SD reader.

Samozřejmě podstatnou podmínkou je i nabídka kombinace komponent, která naplňuje moje potřeby. Konkrétně v mém případě by to mohla být třeba varianta 21D4001LCK:

• AMD Ryzen 7 PRO 6850H (8C / 16T, 3.2 / 4.7GHz, 4MB L2 / 16MB L3)
• Integrated AMD Radeon 680M Graphics
• 32GB Soldered LPDDR5-6400 (dual channel)
• 1TB SSD M.2 2280 PCIe 4.0×4 Performance NVMe Opal 2.0
• 16″ WQUXGA (3840×2400) OLED 400nits Anti-reflection / Anti-smudge, 100% DCI-P3, Dolby Vision, Touch
• LTE: Quectel EM05-G, 4G LTE CAT4
• FHD 1080p + IR Discrete with E-shutter
• 3Y Premier Support

Závěrečné shrnutí a srovnání P16s / P1 Gen5 / Z16

Pohybujeme se zde v kategorii 16″ notebooků ThinkPad s displejem o poměru stran 16:10…

Pokud hledáte ultimátní ultra-mobilní stroj pro grafickou práci, jste ochotni výkonu obětovat vše (zejména pak zvukový/tepelný komfort a výdrž baterie) a máte k dispozici neomezený rozpočet, pak zvolte Lenovo ThinkPad P1 Gen5. Jděte do varianty s nějakou dedikovanou grafickou kartou odpovídající vašim potřebám a užívejte si formule, kterou jen tak někdo další nemá.

Pokud hledáte výkonný stroj, který nějakou tu grafickou úlohu také zvládne, ale rozpočtově se potřebujete pohybovat někde kolem 40 000 Kč + DPH, pak zvolte Lenovo ThinkPad P16s. Pokud preferujete výdrž baterie a tišší provoz, pak rozhodně variantu AMD, pro vývojáře úplně ideální. Pokud naopak potřebujete přitopit více grafického výkonu, pak zřejmě poslouží varianta Intel s dedikovanou grafickou kartou (AMD verze se dělají jen s integrovanou grafikou).

Pokud jste ochotni dát dvojnásobek, někde kolem 80 000 Kč + DPH, nejde vám o workstation parametry (kalibraci barev, ISV certifikace atp.), netrváte na výbavě portů, ale chcete si naopak dopřát kompaktnější provedení, tišší provoz a možná i trochu více subjektivního výkonu pro vývoj, pak doporučuji Lenovo ThinkPad Z16 s OLED displejem (nebo IPS bez touch, pokud chcete ušetřit).

…já se v tuto chvíli nejspíš vydám cestou Z16. Nechte se překvapit a těšte se na pokračování příběhu.

PS: Nakonec jsem měl Z16 půjčené dva týdny a objednávám si ho v konfiguraci 21D4001LCK. P16s si nechávám v hledáčku pro další možnosti.

Po více než dvou týdnech s Lenovo ThinkPad P16s AMD Gen1 jsem měl možnost vyzkoušet Lenovo ThinkPad P1 Gen5, konkrétně preprodukční konfiguraci 21DDZA2PUS. ThinkPad P1 jsou workstation-verzí od ThinkPad X1 Extreme, což je větší bratříček od vlajkové lodi X1 Carbon. Pokud pomineme speciální stroje, pohybujeme se zde na úplném vrcholu nabídky Lenovo.

Zapůjčený stroj byl osazen

• CPU Intel i9-12900H
• 64 GB RAM (2x 32MB)
• 4 TB SSD
• bez dedikované grafické karty, pouze integrovaná grafika Intel Iris Xe

Cílem bylo přímé srovnání s P16s, tedy dojít k závěru, který z obou strojů je pro mě ten pravý. Připomínám své hlavní závěry k P16s, budu zde totiž popisovat hlavně rozdíly:

• P16s jde krásně za výkonem, procesor AMD Ryzen 7 PRO 6850U s TDP 28W je žravější nástupce 5850U (15W TDP) a celkově je to bohužel znát na thermal-managementu (zřetelně hlučnější chlazení než můj stávající T14 AMD Gen2),
• P16s je trochu macek; ne úplně obr, ale trochu subtilnější provedení by si zasloužil,
• P16s má numerickou klávesnici a zaplatil za to drobným zmenšením základní klávesnice,
• P16s má pohodlný velký 16″ display, který mi velmi vyhovuje.

První dojmy z P1 Gen5 (den 1)

Ihned po vyndání z krabice je zřejmé, že se jedná o kousek vyšší kvalitativní řady než P16s

• stroj je malinko subtilnější (ve srovnání s X1 Carbon je to pořád obr, ale řekněme, že takovou nějakou velikost bych čekal od P16s při mém přechodu z T14/P14s),
• touch-pad je příjemnější na omak a je precizně spasován (na P16s mi přišlo, že měl trochu tendenci drnčet, i když jsem na starších ThinkPadech zažil určitě horší),
• stroj nemá numerickou část klávesnice a základní část je tak nezmenšená (zůstal menší zdvih než předchozí ultimátní Lenovo chicklet klávesnice, rozložení ale sedí a spíše jsem si musel zvyknout na novou vzdálenost kláves od hrany šasi, než že by byl problémem zdvih; klávesnice je naopak trochu tišší, prý jsou klávesy podloženy molitanem),
• zapůjčený model, přestože nemá dGPU, byl osazen dvěma chladiči, to se může ukázat jako výhoda i nevýhoda, uvidíme později,
• P16s má vývod chlazení do pravé strany, P1 má mřížku na celé zadní straně (jak účinnost chlazení ovlivňuje fakt, že při otevřeném notebooku se před zadní stranu do dráhy proudícímu vzduchu postaví víko, to si netroufám odhadovat),

Hned první test PassMark ukázal score 4310, tedy o řádný kus níže než P16s s procesorem AMD (~5900). Nenechte se však zmýlit, celé score je shozeno dolů velmi slabou grafickou částí Intel Iris Xe, výkon zbytku je naopak brutální:

• CPU Mark ~31500 vs. ~23600 (+33%)
• 2D Graphics Mark ~400 vs. ~800 (-50%)
• 3D Graphics Mark ~3430 vs. ~5800 (-41%)
• Memory Mark ~3440 vs ~2260 (+52%)
• Disk Mark ~31100 vs ~22050 (+41%)

Poznámka: Stroj bez dGPU bylo moje specifické přání, drtivá většina P1 se naopak dodává s dedikovanou grafickou kartou a na výběr je jich hned několik. Já pro vývoj grafický výkon nepotřebuji, a tak hledám konfiguraci, která nebude přidávat další TDP do už tak napnutého thermal-managementu.

Po týdnu používání

I na P1 Gen5 jsem nakonec nainstaloval své pracovní nástroje a používal ho týden pro produkční workload.

Oproti P16s je opravdu příjemně subtilnější, klasické rozložení klávesnice je taky snazší na adaptaci, celý týden jsem však prakticky neřešil nic jiného, než jestli se mi podaří nějak zkrotit chlazení. Postupně jsem naznal, že je to marný boj, a že opravdu sedím u stroje jiné kategorie, pro jinou cílovou skupinu, než jsem já.

U P1 je evidentně vše podřízeno maximálnímu výkonu a o jakékoliv kompromisy se to nepokouší:

• Procesor Intel i9-12900H je prostě o level jinde. Se svými 45W TDP dokáže stroj kontinuálně zahřívat tak, že se P1 o režim „bez roztočeného ventilátoru“ ani nepokouší. Ventilátory to jsou navíc dva a chlazení tak o sobě prostě dává vědět. Jak by to probíhalo s dedikovanou grafickou kartou si netroufám ani odhadovat. Stejně tak si netroufám doufat, že by stav byl nějak výrazně jiný s přízemnějšími procesory i7-12800H nebo i7-12700H, které by pro mě připadaly v úvahu. Oba mají stejné TDP 45W a nečekám tak výrazný rozdíl.
• Překvapilo mě, že P1, přestože je osazen velkou 90Wh baterií, vydržel na klíně jen kolem 2-2,5 hod (a to jsem si jen v browseru hledal letenky). Původně jsem to interpretoval jako nekorektní stav a hledal chybu v nastavení/firmware/ovladačích, postupně jsem však na netu našel zkušenosti jiných uživatelů a došlo mi, že to tak prostě je.
• Podobně mě překvapilo, když jsem každé ráno nacházel na stole rozpálený stroj, který přes noc spal v režimu Modern Standby (S0). Ventilátory nejely, ale produkce tepla zůstala úctyhodná.
• Stále je potřeba mít na paměti, že zapůjčený kus je preprodukčním modelem. U těch bývá thermal-management obecně problematičtější a u produkčních kusů lze očekávat trochu umírněnější projev. Stejně tak je obvyklé, že u nových modelů i několik měsíců trvá, než si to celé sedne a chlazení najde své optimum (ať už skrze updaty driverů/firmware nebo skrze Intel Dynamic Tuning Technology, která se snaží pomocí AI/ML najít naladění pro každý stroj).

Celkově jsem došel k závěru, že P1 Gen 5 není pro mě. Je to maximalista ve výkonu a musíte být připraveni za takový výkon zaplatit obětováním zvukového komfortu, přijetím značných tepelných projevů a oželením výdrže baterie.

P1 je to taková formule. Řve to, šlehají z toho plameny, výkonu na rozdávání, porazíte každého rozdílem třídy. Já jsem se rozhodl, že mi bude více sedět obyčejný sporťák v podobě P16s, většinu soupeřů porazí taky, ale dá se s tím jezdit i ve městě, aniž byste za sebou nechávali ohořelé chodníky a ohluchlé chodce.

PS: K mému velkému potěšení jsem dostal možnost vyzkoušet ještě úplně nový model ThinkPad Z16 AMD. Můžete se tedy těšit ještě na třetí pokračování mé výběrové anabáze.

Jsem dlouholetým příznivcem notebooků ThinkPad. Není to nikterak fanatická láska, ale spíše střídmá spokojenost spojená s konzervativností a neochotou riskovat změnu. Prostě u ThinkPadů tak nějak tuším, co dostanu, jsem na to nastavený a jsem s tím v pohodě.

S ThinkPady jsem začínal někde u X201 a X230, kdy se ještě jednalo o doplňkový stroj k hlavnímu desktopu, prošel jsem pak přes T420s, T440s až k vlajkovým X1 Carbon (Gen4 a Gen6). Vždy jsem hledal stroj pro vývojářsko-kancelářskou práci (dejme tomu 50:50), přičemž si potrpím na solidní provedení, na tichém provozu a záleželo mi i na malé váze (denní dojíždění s batohem na kole). Naopak jsem ochoten dát za notebook klidně 80K, je to můj hlavní pracovní nástroj a rozpočtem se moc neomezuji (dražší stroje mi přijdou spíše jako úlet, než že bych po nich toužil a nebyl ochoten za to ty peníze dát).

V zásadě při dodržení základních kritérií (kvalita, váha, velikost, …) vždy hledám ten nejlepší poměr mezi výkonem a hlučností, přičemž na hlučnost mám poměrně náročná kritéria a docela nízko posazený horní limit. (Poslední roky jsem přidal požadavek na USB-C nabíjení, už mě nebaví nosit sebou adaptéry zvlášť pro různá zařízení.)

Někdy před rokem se to opět sešlo a hledal jsem náhradu za svůj tehdejší X1 Carbon Gen6. Přirozeně jsem se tehdy poohlížel po nejnovější verzi X1 Carbon, nicméně po dvou X1 už jsem měl zkušenost s relativně problematickým chlazením větších výkonů v těchto ultra-lehkých strojích a tak mi padlo do oka kladné doporučení Reného Steina na ThinkPad T14/P14s s nadějným procesorem AMD.

Lenovo ThinkPad T14 AMD Gen2

Koupil jsem tehdy T14 a po roce každodenního používání musím říct, že ThinkPad T14 AMD Gen2 (konkrétně 20XK002UCK) byla skvělá volba. Intel tehdy trochu zaspal a procesor AMD Ryzen 7 PRO 5850U byl o řádný kus lepší než srovnatelné modely Intel. S pouhými 15W TDP (= mimořádně tichý provoz, minimální throttling) udělá spoustu práce (super výkon) a T14 si tak opravdu nemůžu vynachválit. Není sice tak subtilní a exkluzivní jako X1 Carbon, ale pořád je to skvělý kus hardware, který nese velmi dobrý výkon pro vývoj. Jako bonus stál půlku ceny X1 Carbon, takže jsem se to tehdy ani nebál risknout.

Pro úplnost dodávám, že T14 je v podstatě stejný hardware jako P16s, který se liší například tovární kalibrací LCD, certifikací pro ISV, atp.

Lenovo ThinkPad P16s AMD (Gen1)

A je tu dnešek. Po roce (obvykle vydržím s jedním strojem dva nebo tři roky) mě začalo svrbět k nějaké změně. Vlastně nevím proč. Svůj T14 pořád považuji za skvělý stroj a úplně v pohodě bych s ním další rok/dva vydržel. Mrzí mě jenom formát 16:9, když vidím, že dnešní ThinkPady jsou 16:10, no a potom velikost. Roky jsem se posmíval kolegovi, že sebou vláčí 15″ notebook, a už došlo i na mě, blbě na to vidím a láká mě větší display.

Stalo se tedy na Update Conference, že jsem se zakecal u stánku Lenovo a odcházel jsem s nabídkou zapůjčení ThinkPad P16s AMD Gen1. Předtím jsem už pokukoval po jejich novém ThinkPad Z16, ale tam se bojím úplně nového provedení Z (hliníkové šasi ála MacBook nebo XPS, bez portů), kterému bych dal raději čas generaci/dvě, než si to u Lenovo sedne.

Chvilku trvalo zápůjčku zprodukovat, ale nakonec u mě skončil preprodukční kus ThinkPad P16s s modelovým označením 21CLZA96US (WQXGA 2560×1600, AMD Ryzen 7 PRO 6850U, 32 GB RAM, 2TB Performance SSD). Protože jsem měl domluvenou zápůjčku na dva týdny, mohl jsem na stroj nainstalovat své pracovní nástroje a používal jsem ho v plně produkčním provozu – z toho týden v klasickém režimu (tj. v práci v USB-C docku, doma standalone) a týden s covidem na plném home-office (standalone).

První dojmy (den 1)

Na první podržení je to stroj hutnější než T14. Trochu jsem doufal, že jak je to víceméně identický hardware v jiném šasi, bude jen natažen do formátu, aby pojmul větší display a klávesnici, ale ve skutečnosti trošku narostl i do tloušťky a hned v prvním mě trklo, že trochu subtilnější provedení by tomu slušelo více.

Druhá věc, která mě od prvního okamžiku překvapila, byla klávesnice. Je to první ThinkPad, co jsem kdy zkoušel, který má numerickou klávesnici. Myslel jsem, že se budu muset popasovat jen s vyosením klávesnice vlevo a spíše budu časem těžit z přidané numerické části. Ukázalo se ale, že klasická část klávesnice je trochu menší, a tedy staré dobré časy ultimátních ThinkPad-chicklet klávesnic jsou zřejmě pryč. Klávesnice má navíc i menší zdvih.

Na druhou stranu je od počátku zřetelná výhoda 16″ displaye. Na obrazovku se toho nejenom více vejde, ale všechno je větší a krásně se s tím pracuje. Pro mě očekávané a zřetelné plus od prvního okamžiku.

Stroj přišel s předinstalovanými Windows 10, které jsem prakticky obratem přeinstaloval na Windows 11. Stihl jsem udělat rychlý PassMark Benchmark, bohužel jsem si ho neuložil, ale co si pamatuji, tak vycházel na Win10 klasicky o trošku výše než následné Win11. Hned první PassMark na Win11 vyšel 5900 bodů.

Během prvního dne hrátek s notebookem se ukázalo, že se jedná o kousek řádově hlučnější než moje dosavadní T14. Venitlátor chlazení se ten den spouštěl téměř při každém dotyku myši, přičemž nešlo o žádné decentní odvětrávání, ale zřetelný fučák. K hlučnosti stroje je nicméně potřeba hned na začátku připomenout, že jsem měl zapůjčený preprodukční kus, u kterých tento aspekt bývá tradičně problematičtější a produkční modely v tomto bývají již vyladěnější. S postupem času se navíc i u produkčních kusů thermal management vylepšuje (s novými verzemi firmware i driverů). Osobně tedy očekávám (doufám?), že výsledné chování bude zřetelně lepší, určitě ne horší.

Dojmy po dvou týdnech produkční práce

Notebook jsem nakonec používal celé dva týdny v plné intenzitě jako svůj jediný stroj. Nevím, jestli jsem si na to spíš nezvykl, ale rozhodně bych subjektivně řekl, že thermal management si po pár dnech trochu sednul, notebook je již ochoten i lehce dochlazovat během práce a není to už jen z extrému do extrému – nic vs. fučák. V kancelářském šumu s dockovací stanicí si v podstatě chlazení ani neuvědomuji (s výjimkou notorický problémů MS Teams schůzek, které jsou ochotné sežrat libovolné množství výkonu i baterie a bez problémů by se daly používat na zahořování strojů libovolné kategorie), v tichém domácím prostředí se ozývá více, než bych si přál, avšak i pro moje vysoké nároky akceptovatelně.

Každopádně stroj jde velmi ochotně za výkonem (nejspíš i díky P-workstation naladění, oproti businessovým T-modelům) a nezdráhá se držet boost procesoru po delší dobu, což nutně implikuje potřebu intenzivnějšího chlazení. Nový AMD Ryzen 7 PRO 6850U má navíc TDP 28W, takže do procesoru běžně teče 30-38W.

Když shrnu celkové dojmy, zřetelnými plusy jsou:

• velký kvalitní display 16″ (při rozlišení 2560×1600 umožňuje dobře nastavit škálování),
• výkonný AMD Ryzen 7 PRO 6850U procesor s přijatelným TDP 28W,
• celkově výkonově přiznivé naladění (pokud nepotřebujete grafický výkon),
• kvalitní ThinkPad provedení šasi,
• USB-C napájení (postačuje i malý 65W adaptér),
• široká nabídka portů (USB-C, USB-A, HDMI, RJ-45, audio, …),
• široká nabídka vybavení (fingerprint reader, LTE modul, smart-card reader,

Za nevýhody lze považovat:

• chlazení by mohlo být tišší (nečekám pasivní ála Mac, ale třeba ThinkPad T14 je v tomto o dva řády lepší),
• provedení (rozměry a váha) bych si představoval subtilnější, je to docela macek (ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý),
• klávesnice – menšímu formátu s numerickou částí a menším zdvihem jsem ještě na chuť nepřišel.

Závěr

I přes popsané nevýhody považuji Lenovo ThinkPad P16s za velmi povedený kousek pro každého, kdo potřebuje výkonný notebook pro vývoj a touží po větším formátu. Pro srovnání mám ještě přislíbenou zápůjčku intelového ThinkPad P1 Gen 5 (který se dělá též ve verzi bez dedikované grafické karty). Se svojí klávesnicí bez numerické části a při trochu menších rozměrech by mohl být zajímavou alternativou. Uvidíme, jak se bude chovat intelový procesor (45W TDP) ve vztahu výkon vs. thermal management.

…každopádně jsem v tuto chvíli připraven jeden z těchto notebooků vybrat, svojí T14 už jsem slíbil kolegovi. :-D

I přes původní odhodlání setrvat se svým Lenovo ThinkPad T440s jsem nakonec podlehl příležitosti a upgradoval na Lenoxo X1 Carbon 4 (konkrétně model 20FC0038MC, tedy i7 6600U, 2560×1440 IPS, RAM 16 GB, SSD 512 GB, 4G LTE).

• Nižší zdvih klávesnice (nicméně identické rozložení). Nepozoruji rozdíl v pohodlí/přesnosti psaní.
• Fingerprint reader, na který stačí prst přiložit (ála iPhone) = rychlejší přihlášení.
• Vyšší rozlišení 2560×1440 (scale 150%) zatím vypadá, že bude příjemnější než FullHD (scale 125%). Při scale 150% se toho na obrazovku vejde o malinko více, a pro “sedím za stolem” je to přesně akorát. Pro “na klíně” je to na hraně, nejspíš bude potřeba přepínat na 175%.
• microSD card reader je víceméně symbolický, spíše pro verze s menším diskem jako cesta k získání další kapacity, než pro častější stahování dat z foťáku/GPS/… Slot je totiž poměrně obtížně přístupný (zezadu, notebook je potřeba prakticky zavřít)
• Menší touchpad (díky HW tlačítkům). Tlačítka sice nepoužívám, takže se mi zmenšuje využitelná plocha, nicméně jinak touchpad působí příjemněji – při “prokliku” nedělá takový nepříjemný hlučný cvak, jako T440s, spíš je to mělké kliknutí ála Macbook.
• Šasi působí stejně bytelně jako T440s, i když zde bude nejspíš ušlechtilejší materiál (carbon). Na první pohled není zřetelný rozdíl.
• Absence VGA D-SUB portu je vynahrazena plným HDMI (miniDP zůstává). Objednal jsem si jako nutnost HDMI-to-VGA redukci, nicméně jenom praxe ukáže, jak často bude potřeba.
• Absence RJ-45 je suplována přiloženým OneLink+ adaptérem. V praxi RJ-45 využívám řídce a problém to snad nebude.
• Hmotnost kolem 1,2kg je hodně příjemná. Denně vozím notebook do práce a z práce v batohu na kole, takže každé deko dolů se hodí.
• Windowsí indikátor baterie hlásí při plném nabití výdrž něco přes 7hod, u nové T440s to bylo tuším něco přes 6 hodin. Pro výměnu baterie je potřeba demontáž šasi.
• Notebook (zejm. Visual Studio coding) je subjektivně svižnější, částečně to samozřejmě může být způsobeno čistou instalací. Procesor je papírově rychlejší o cca 15%.
• SSD se identifikuje jako SanDisk SD7SN6S512G1001X, v Samsung Magicianu točí cca 440 MB/s read a 340 MB/s write. V T440s byl nějaký Samsung, který točí 510 MB/s read a tuším 200 MB/s write.
• Hlučnost (při zátěži) je subjektivně stejná, X1 nemá výdechy do boku, ale jen dolů, takže bude asi více topit do stehen a položený na stole bude asi horší odvod tepla. Zajímavé je, že “područky”, resp. místa vedle touchpadu, kde se dotýkají zápěstí, jsou minimálně na první dojem subjektivně zřetelně chladnější, než T440s. Přesněji řečeno jsou z počátku vyloženě studená, což by mohlo být důsledkem různého materiálu s jinou tepelnou vodivostí.
• Mobile broadband vypadá velmi slibně. Na LTE mi tu na horách točí 34/30 Mbps, což na T440s s “pouhým” 3G nehrozilo.
• WiFi se zdá mít lepší příjem než T440s. Pokud pracuji na zahradě, WiFi konektivita je použitelná, zatímco s T440s jsem na stejném místě byl už na hraně funkčnosti.
• Napájecí adaptér má X1 o maličko větší (65W) oproti T440s (tuším 45W). Na rozdíl od T440s je u něj měkčí a trochu subtilnější napájecí kabel. Naštěstí ho sebou nosím spíše výjimečně.
• Reproduktorky jsou více než symbolické. T440s dokázala poměrně nečekaně dobře zvučit, X1 je chrastítko pro smích. Používám naprosto minimálně a netrápí mě to, ale je to zřetelné na první přehrání.
• Dock OneLink+ je příjemný, na stole tolik nepřekáží a manipuluje se s ním snadno. Oproti klasickému pokládacímu docku je to takový hub připojený kabelem (integruje i napájení). Řeším jen dilema, jestli nechávat notebook v připojení na dock zavřený, ale chybí mi pak pohodlí čtečky otisků prstů, která zůstane nepřístupná.

Po 10 dnech tedy zatím nelituji, i když zásadní rozdíl oproti T440s to není.

Po dvou měsících práce posílám završení své anabáze výběru nového notebooka:

• Vybírám notebooka I.
• Vybírám notebooka II. – ThinkPad T440s + shortlist
• Vybírám notebooka III. – Objednal jsem si T440s
• Vybírám notebooka IV. – Dorazil T440s, trochu jiný než jsem čekal

Shrnu to asi nejprve konstatováním, že notebook je to velmi dobrý a více problémů mi způsobují Windows 8.1, než hardware samotný.

Pozitiva

• kvalitní provedení – Bytelný, dobře dílensky zpracovaný, líbivý (subjektivně).
• pro mě ideální poměr velikosti (14”, ultrabook form), výbavy (3xUSB, RJ-45, VGA, mini-DP, dock) a váhy (cca 1,6kg)
• dobrý display – Z X230 jsem byl zvyklý na IPS a tohle je analogie, bojuju jen trochu s rozlišením, viz níže.
• velký a relativně rychlý disk – Je v tom OEM verze Samsung 842 a točí cca 500/350 MB/s. Velikost 512 GB.
• použitelný touchpad – Drnčivý clicko-stisk s výjimkou drag&drop prakticky nepoužívám a jinak je to velmi použitelné (MBA to sice není, ale to už je víc problém SW a Windows, než HW).
• výkon – Nahradil jsem tímto strojem svůj původní desktop. PC jsem prostě zrušil a používám už jenom notebooka. Měl jsem dost nabitý stroj a přesto rozdíl prakticky nepoznám (OK, renderování videa z Camtasie možná trvá o chvilku déle, ale jinak není co řešit.)
• reproduktory – Nenapadlo by mě, že bych to vůbec kdy měl řešit, ale ve srovnání s notebooky, co jsem kdy měl, tak tenhle dokáže svými reproduktorky (ve spojení s Dolby utilitou) vyluzovat nečekaně dobrý zvuk.
• čtečka otisků prstů – Čtečka je sice mnohem spolehlivější (méně bezpečná? neumím posoudit) než ta z X230. Na druhou stranu neumí notebook zapnout/vzbudit, což bylo na X230 dobré.
• kompaktní provedení (panty displaye) – Ještě jsem sice od té doby neletěl letadlem, ale jinak jsem zatím nikde nezaznamenal, že bych se někam nevešel. Díky nižšímu usazení pantů a otevírání za šasi je notebook poměrně kompaktní.

Negativa

• Full HD – Windows prostě nemají dobře vyřešeno škálování UI a pro mě je neškálované FullHD moc malé. Používám tedy střední velikost pro panel notebooku (odpovídá cca 125%) a velikost Smaller (100%) při zadockování k monitoru. Průšvih je, že Windows 8.1 se neumí s přechodem mezi těmito režimy dobře vypořádat, aniž bych se musel pokaždé odhlásit a znovu přihlásit. Takže se jak pako přihlašuji a odhlašuji kdykoliv jdu od pracovního stolu do zasedačky, domů, nebo kamkoliv jinam (a stejně tak když se vrátím). Pokud by se dělala verze s IPS v HD+, pak bych asi preferoval tu.
• výdrž baterie – Od high-end stroje s Haswellem bych čekal více, než že bude bojovat v pásmu 4-5 hodin. Je to asi dáno tím, že má jen dvě relativně slabé baterie o celkové kapacitě 46Wh. Vydrží mi tedy zhruba stejně, co předchozí X230 s tuším 64Wh baterií.
• dockování – Ve srovnání s X230 a jeho bundlovaným dockem se T440s do ThinkPad Pro Docku zatraceně blbě dává. Prakticky nikdy se netrefím na první pokus a různě s tím musím vekslovat, aby to do sebe zapadlo. Možná jsem jen nechytil ještě správný grif, ale je to otravné.
• SW výbava – Nepoužíval jsem toho sice od Lenova mnoho, ale třeba takový Power Manager mi chybí. Nemám prostě důvěru, že Windows 8.1 pracují s napájením tak, jak by šlo. Nevidím třeba nikde volbu výkonového režimu procesoru při práci na baterie nebo s napájením, atp. (ale možná to prostě funguje a není potřeba řešit). Každopádně jsou na tom pořád lépe Win7 než Win8, co se driverů a toolingu týče.
• výše posazená klávesnice – Vadí mi občas pásek od hodinek (zachytávám se, cvaká), což jsem nikdy jinde nepozoroval. Jinak, jak tu už někdo zmiňoval v diskuzi, mezerník se obtiskává na display, ale nijak výrazně a při běžné frekvenci čištění ho prakticky nepozoruji.

Pokud bych měl shrnout zkušenosti s Windows 8.1, tak bych asi řekl “Po potlačení Metro-modu a instalaci Start8 dobré, ještěže jsem přeskočil Win8.” Hlavním problémem je asi to škálování UI na různých rozlišeních a pak otravné Metro-novinky, které mi tam po všem vykosťování zbyly (zejména připojování k sítím).

Někdy před měsícem jsem si objednal Lenovo ThinkPad T440s. Dnes notebook dorazil.

Objednával jsem ho s popisem „LENOVO TP T440s černý 20AQ0066 14″ 1920x1080m Touch,i7-4600U@2.1G,8GB,512SSD,iVGA,noDVD,BT,FP,3G,2x3c,W7P+W8P+3r on-site“, což se dnes ukázalo jako nesmyslná kombinace P/N a popisku (která se však vyskytuje v českých shopech úplně všude, resp. dnes si zřejmě opravila popisek Alza).

Dnes mi dorazil kus s označením modelu „20AQ-0066MC“, což se od výše uvedeného (očekávaného) liší zejména:

• nemá to Touch display
• má to 12 GB RAM, nikoliv 8 GB
• vypadá to, že to má SmartCard reader

Asi si ho nechám, i když je to něco jiného, než jsem očekával. Touch jsem sice nakonec chtěl, ale víceméně jsem byl rozhodování tehdy ušetřen, protože všechny (oba) modely s i7, co se v objednatelné nabídce objevily, byly Touch.

Trochu jsem o Touch pochyboval, protože

• verze Touch je tlustší  – o trochu masivnější víko s displayem
• verze Touch je těžší – asi o 200g
• verze Touch má prý horší koukatelnost displaye (na sluníčku prý bída, hodně odráží, atp.)
• naopak se mi líbilo překrytí Touch displaye Gorilla-glass přes celé víko, takže by se to asi lépe čistilo
• Touch jsem chtěl nakonec tak nějak kvůli Win8.1 a s výhledem, že notebook bude Kinder-friendly, matlání prsty po display mi však vždy přišlo trochu divné (i když třeba s iPadem nebo iPhonem mi to přijde naprosto přirozené),

…takže nakonec mi ani tak nemrzí, že to Touch nemá

Že to má více paměti, než jsem chtěl, asi přežiju. Bude to žrát více baterky a nemám pro ní zatím využití.

SmartCard reader nevím, k čemu mi bude.

První dojmy

Prakticky hned jsem disk kompletně smazal a pustil se do instalace Windows 8.1 (můj druhý pokus přejít z Win7 od doby, co jsem zhnuseně po třech dnech mazal Windows 8 RC).

• TouchPad sice dělá rámus a drnčí, ale mám pocit, že si na něj zvyknu. Na stupnici od 0 do 100, kde 0 je X230 (fakt nepoužitelný) a 100 je MacBook Air, bych mu dal asi 75 bodů.
• Výše posazená klávesnice mi zatím dělá trochu problémy, zadrhávám hodinkami na levé ruce o přední hranu notebooku.
• Klávesa Esc nějak divně cvaká (hned v první části zdvihu), budu to pozorovat a zkoumat.
• Váhově srovnatelný s X230, co jsem měl dosud.
• Budu si muset zvyknout na FullHD a tím, jak na něm Windows velikostně škálují. Jsa zvyklý na ostrý obraz nativního rozlišení mám nyní z klasických aplikací divný pocit. Snad se to srovná. Každopádně nechat si nastavení na „Smaller“ (100%) vypadá nereálně, všechno by bylo nečitelně mrňavé.
• Největší boj pro mě evidentně budou Windows 8.1 oproti Windows 7. Těch pár hodin pokusů o nějaké nastavení (a to jsem se nepustil ještě do instalací SW) mě zatím optimizmem nenabíjí.
• Jinak oproti Win7 je to s drivery a tooly Lenovo pro Win8.1 bída. Ještě neumím posoudit, jak kvalitně to dokážou pokrýt Windowsy sami (postrádám hlavně Power Manager)

…dám tomu pár dní praxe a zkusím zas hodit nějaké dojmy do placu.

Dnes jsem si objednal Lenovo ThinkPad T440s 20AQ0066 :

• 14.0 FHD 1920x1080mat IPS with Touch
• i7-4600U@2.1GHz
• 8 GB RAM PC3-12800 DDR3L SDRAM SODIM
• 512 SSD SATA3
• Intel HD 4400
• Int7260 2x2AC+BT4
• 720p HD Camera for Touch
• WWAN (M.2.) Integrated mobile broadband (Ericsson N5321)
• Fingerprint Reader
• backlit keyboard
• 2x TP Bat 3cell Li-Polymer 23.2Wh
• Windows 8 Pro64 Czech/EN
• vPro, noDVD, No M.2 Memory
• 3 YEAR ON-SITE
• ThinkPad Pro Dock (ten už dorazil)

…dorazit by měl začátkem prosince, napíšu pak první dojmy.

Jak jsem již popisoval v předchozím článku, vybírám si nového notebooka, přesněji řečeno ultrabooka, jako náhradu za můj stávající Lenovo ThinkPad X230 (zkušenosti s ním už jsem také popisoval, obzvláště tragický clickpad).

Aktuální kritéria se vyvíjejí takto:

• 13,3″-14,5″ IPS – snížil jsem hranici na 13.3″, byť stále preferuji větší display kolem 14,1″
• váha < 1,7 kg, výška <21mm (Ultrabook)
• CPU Haswell i7, 8GB RAM, SSD 256 GB
• podsvícená klávesnice (ideálně s rozložením ála X230 – velký Enter, atp.)
• ten zatracený touchpad, kdyby tak někdo uměl, to co má MacBook Air
• dockovatelnost, fingerprint-reader, business-durable, ideálně plochý display s gorilla-glass ála MacBook Air

Shortlist

Shortlist se mi prozatím vykrystalizoval takto:

1. Lenovo ThinkPad T440s – viz níž, byl jsem se na něj podívat
2. Dell Lattitude 14 Series 7000 (E7440) – vypadá jako solidní alternativa, i když svého času jsme konvertovali od Dellu k Lenovo (na poslední notebook jsme čekali asi 5 měsíců od objednání a uhrazení, což mě na dlouho odradilo),
3. Lenovo ThinkPad X1 Carbon 2 – zatím se o něm ví jenom to, že bude nejdříve v lednu 2014. Samozřejmě lze počítat s Haswell CPU, ale jinak je to velká neznámá. Líbí se mi „air“ provedení, ale odrazují mě tam dvě komplikace – 1. v potřebné výbavě se dostanu nejspíš nad 40 000 Kč a poslední, co by se mi chtělo, je odepisovat 4 roky; 2. nemá nativní dokovatelnost, ale jen USB 3.0 port-replicator, což je dost opruz (nenabíjí, grafika prý laguje, atp.)
4. bočním okem stále sleduji, jestli se někde neobjeví nějaký další trhák:
   
   • Lenovo Yoga 2 Pro – příliš vysoké rozlišení, nedokovatelný, malý display?
   • Dell XPS 13 – ten protáčecí display ve mě nebudí důvěru, malý display?
   • Samsung ATIV Book 9 Plus – příliš vysoké rozlišení, malý display,
   • Acer Aspire S7 – nevěřím, že by mě Acer uspokojil kvalitou provedení a servisu
   • Asus Zenbook – ten kruhově broušený+leštěný hliník, nebo co to je, to je hnus,

Dilema

S čím se neumím vypořádat je rozlišení. Všichni výrobci tlačí na maximální rozlišení a verze s nižšími rozlišeními jsou často podřadnějšího ražení. Moc to nechápu, protože už na svém stávajícím 12.5″ X230 považuji 1366x768px za hranici přijatelné čitelnosti v poloze „na klíně“ (u televize, vlak, bus, atp.). Nikdo mi zatím nevymluvil, že by se Windows umělo důstojně v desktop-režimu vypořádat se škálováním UI. Mám trochu obavu, jestli na tom FHD něco uvidím, a to ani nemluvím o různých Samsung, Yoga, Retina, co mají rozlišení úplně jinde. Modely HD+ jsou bohužel okrajová skupina.

Lenovo ThinkPad T440s

Dneska jsem se byl podívat v showroomu na Harfě na Lenovo ThinkPad T440s. Zajímal jsem se hlavně o nový click-pad, protože jinak považuji tento notebook za přirozeného nástupce svého X230, pokud motivaci shrnu jako „stejná váha, trochu větší display, nové technologie“. Žiletkové ultrabooky jsou sice super, ale pokud poměrně často prezentuji přes VGA, pokud zvažuji zrušit desktop a potřebuji tedy dokování, pak trochu portovatější T440s, popř. Dell E7440, jsou myslím tím rozumným cílem pro mě.

Zpátky k cíli mé cesty – click-pad. Shrnu to slovy – není to zázrak, ale ani to není taková katastrofa, jak jsem se bál. Rozhodně se to na první dojem tvářilo o dost použitelněji než pupínkovaný click-pad mé X230. Je to hladké, je to velké, pro klikání to neklade tak velký protiodpor (to mě mimochodem překvapilo na X1 Carbonu, co tam stál vedle, že potřebuje taky poměrně velkou sílu na klik). Hlučí to. Při tap to drnčí. Rozhodně to není ideál, ale na rozdíl od X230 se s tím asi dá žít.

Jinak ta T440s se bohužel zatím prodává jen jako i5, na showroomu navíc měli dost chudý model bez touch, takže to mělo klasický display zapuštěný do rámečku. Přivázané na Kensington-lock se dost špatně posuzovala váha a provedení, ale budilo to dojem velmi lehkého až dutého stroje (oproti X230, které zase při potěžkání vypadá jako poměrně koncentrovaná věc, i když papírově lehčí). Celkově to vypadalo, asi i díky té nové šedé, plastověji a křehčeji, než jsem čekal, ale je to snad jen první dojem.

(…mimochodem nechápu taktiku Lenovo a Dell, že obě firmy začínají prodej T440s i E7440 nejslabšími verzemi, když v první lekci snad každého pojetí marketingu je řečeno, že jako první je potřeba slíznout smetanu od nedočkavců prodejem nejdražších verzí a až potom nasytit masy.)

Závěr

Budu čekat na T440s ve výbavě, kterou potřebuji (i7, 8GB, SSD, touch) a mezi tím se pokusím ještě někde prohlédnout ten Dell E7440. Budu taky sledovat, jestli se neobjeví specifikace nového X1 Carbon 2, abych o něco nepřišel. Aktuálně to ale vypadá, že zvítězí i trocha netrpělivosti a až se objeví to správné T440s, tak bude moje.

Must-have

• 13,5″-14,5″, kvalitní display (ideálně IPS)
• váha < 1,7kg
• CPU Haswell – kvůli výdrži baterií, očekávám tak 8hod+
• SSD (nebo HDD vyměnitelný za SSD)
• 6-10 GB RAM, nejspíš 8 GB (paměť kupodivu dost žere baterie)
• dockovatelnost (minimálně přes USB dock)
• durable, business-targeted (tj. nechci žádný consumer-targeted low-cost)
• podsvícená klávesnice
• použitelný touch-pad (bohužel není samozřejmost)

Nice-to-have

• 3G modem (poslední mé dva notebooky Lenovo TP X2xx ho měly, ale asi se dá žít i s tetheringem)
• touch (ještě nejsem rozhodnut, asi není podmínkou)
• fingerprint-reader
• dostupnost do konce roku 2013 (nespěchám, ale zase nechci čekat věčně)
• docela rád bych se vešel do 40 000 Kč bez DPH (VO), ať nemusím řešit odpisy

Nepotřebuji

• track-point
• DVD
• vysoké rozlišení (chci na to vidět, když ho mám na klíně a Windows nejsou zrovna špička adaptability, co se scalingu UI týče), optimum pro mě nejspíš bude HD+ (1600x900px)

Co jsem zatím shromáždil

• Lenovo se asi rozhodlo, že své jinak skvělé stroje ThinkPad pohřbí nepoužitelnými click-pady. Nový ThinkPad T440s, v který vkládám velké naděje, vypadá, že má ohavný click-pad se zdvihem 1mm. Což bude nejspíš strašný, musím to dojít někam vyzkoušet.
• Lenovo X1 Carbon zatím nemá ohlášenu Hasswell verzi (předpokládá se koncem roku) a trochu doufám, že to bude můj únik od T440s, pokud na něm něco nezmrví. Zkoušel jsem jeho click-pad a ač to má daleko k ideálu (MBA), tak je to alespoň hladké a docela rozumně clickací jen v rozích (i když majitel X1 na to nadával).
• Ještě chci mrknout na Lenovo Yoga 2 Pro, nebo něco takového. Jsem docela malůvkář a docela mě láká představa, že bych občas něco skicnul rovnou na tablet, ale asi je to sci-fi.
• Dell má v Haswellu aktuálně zřejmě jen 12″-12,5″ modely. Uvidíme, co ještě přijde. Koukám teď, že by to měla být E7440 jako 14″ s Haswellem, budu muset prozkoumat.
• Mac Book Air 13″ 2013 má skvělý touchpad a i když má jen dobrý TN display, ve spojení s OS X je to skvělý stroj (líbí se mi třeba i to překrytí displaye sklem). Bohužel potřebuji stroj pro Windows a tam už to zřejmě s MBA nebude tak žhavé. Když pominu trochu problematické rozložení klávesnice, na které by se asi dalo zvyknout, tak prý pro Windows nemá Apple moc dobré drivery. Výsledkem pak třeba je, že baterie výrazně méně vydrží. (BTW: Za skvělé považuji dvouprstý right-click a scrollování. Asi se budu pokoušet něco takového mít i pro Windows. )
• SONY, Fujitsu, Samsung , Toshiba a možná ASUS jsou pro mě značky ve druhé skupině, kterou budu muset teprve prozkoumat. Doufal jsem, že to nebude potřeba, a že bude na výběr Lenovo/Dell.
• ACER, GIGABYTE, MSI, HP jsem zatím vyškrtnul jako značky, kterým bych se pocitově raději vyhnul.

Budu průběžně aktualizovat, jako svůj záznamník, a kdyby někdo řešil něco podobného. Vítám jakákoliv doporučení…