Tag Archives: Konfigurace

Health Monitoring a sledování chyb v ASP.NET webových službách (.asmx)

Jak jsem již popisoval v předchozím články, nevýhodou jinak šikovného mechanizmu Health Monitoringu je, že nesbírá chyby z aynchronních requestů a z webových služeb ASP.NET. Jak se vypořádat s prvním problémem u AJAX requestů bylo již naznačeno, podívejme se teď na problematiku webových služeb ASP.NET (.asmx). V zásadě jde opět o zachycení problémové výjimky a předání WebRequestErrorEvent.

SoapExceptionHealthMonitoringHandler (SoapExtension)

Elegantní metodou jak se dostat k odběru výjimek během zpracování webových služeb a jak je předávat mechanizmu Health Monitoringu je požití SoapExtension. Uvádím opět kód kolegy Jiřího Kandy (pomocná třída WebRequestErrorEventExt byla již definována v předchozím článku):

/// <summary>
/// V případě chyby ve zpracování web metody (webové služby) zajistí oznámení chyby health monitoringem.
/// Pozor, toto nefunguje (a chyby healthmonitoringu tak nejsou oznamovány),
/// pokud se webové služby testují v browseru!!! Pro testování nutno použít skutečného klienta webové služby (třeba service reference v konzolovce).
/// </summary>
public class SoapExceptionHealthMonitoringHandler : System.Web.Services.Protocols.SoapExtension
{
    #region ProcessMessage
    public override void ProcessMessage(System.Web.Services.Protocols.SoapMessage message)
    {
        try
        {
            if ((message != null) && (message.Stage == SoapMessageStage.AfterSerialize))
            {
                if (message.Exception != null)
                {
                    Exception exception = message.Exception;
                    if ((exception is SoapException) && (exception.InnerException != null))
                    {
                        exception = exception.InnerException;
                    }
                    if ((exception is HttpUnhandledException) && (exception.InnerException != null))
                    {
                        exception = exception.InnerException;
                    }
                    new WebRequestErrorEventExt(exception.Message, message, exception).Raise();
                }
            }
        }
        catch // pokud by zde nedejbože došlo k nějaké další výjimce, tak ji zamaskujeme
        {
            // NOOP
        }
    }
    #endregion

    #region GetInitializer
    public override object GetInitializer(Type serviceType)
    {
        return null;
    }

    public override object GetInitializer(LogicalMethodInfo methodInfo, SoapExtensionAttribute attribute)
    {
        return null;
    }
    #endregion

    #region Initialize
    public override void Initialize(object initializer)
    {
    }
    #endregion
}

…a zapojení ve web.configu potom v elementu configuration/system.web/webServices:

<webServices>
    <soapExtensionTypes>
        <add type="MyNamespace.SoapExceptionHealthMonitoringHandler, MyAssembly" priority="0" group="0" />
    </soapExtensionTypes>
</webServices>

A JE TO.

ResourceProvider – resources z databáze nebo odjinud

ASP.NET ve výchozí konfiguraci bere při lokalizaci resources z .resx souborů umístěch ve Vaší webové aplikaci. Globální resources ze složky ~/App_GlobalResources/, lokální resources z podsložek ./App_LocalResources/ u jednotlivých stránek/controlů. Na resources pak lze přistupovat použitím syntaxe <%$ Resources: … %> z markup kódu, popř. metodami GetGlobalResourceObject(), resp. GetLocalResourceObject(). Ke globálním resources pak ASP.NET ještě generuje do namespace Resources třídy pro jednotlivé .resx soubory s properties odpovídajících jednotlivým klíčům (záznamům v .resx).

Pokud namísto .resx souborů chceme resources brát z jiného datového zdroje, např. databáze, je to jednoduché. ASP.NET pro tuto situaci používá provider-model a celá akce se v zásadě odehrává v následujících třech až čtyřech krocích:

  1. vytvoření vlastního resource-providera, tj. třídy implementující rozhraní IResourceProvider a zejména jeho metodu GetObject(),
  2. vytvoření ResourceProviderFactory třídy, na kterou se deleguje rozhodování ASP.NET o tom, kterého resource-providera má pro jednotlivé situace použít, v našem případě našeho resource-providera z bodu 1,
  3. nasměrování konfigurace ASP.NET na používání připravené ResourceProviderFactory třídy (úprava web.configu),
  4. pokud chceme zachovat, nebo alespoň simulovat generovaný namespace Resources, musíme ho buď také generovat (nepravděpodobné), nebo si od NET4 výše můžeme krásně vypomoci dynamickým objektem.

Pojďme se podívat na jednotlivé kroky podrobněji:

1. Vytvoření vlastního resource-providera

Resource-provider, je odpovědný za vlastní implementaci vyhodnocování resource-výrazu, tj. v něm ztvárním náš kód, který bude hodnoty resources číst z databáze, XML, nebo jiného zdroje, dle našeho uvážení.

Resource-provider je třída, která implementuje rozhraní IResourceProvider. To má zejména metodu object GetObject(string resourceKey, CultureInfo culture). Vstupem zde není resourceClass, který jak později uvidíme naopak dostává již ResourceProviderFactory a pro každou resourceClass je tak typicky vytvářena samostatná instance resource-providera odbavující danou resourceClass. IResourceProvider předepisuje ještě implementaci property IResourceReader ResourceReader, nicméně v běžných scénářích se bez implementaci readeru obejdete.

Primitivní implementace resource-providera pak může vypadat například takto:

namespace MyResourceProviders
{
    /// <summary>
    /// Resource-provider pro lokální i globální resources z DB.
    /// </summary>
    public class MyResourceProvider: IResourceProvider
    {
        private string _classKey;

        #region Constructors
        /// <summary>
        /// Initializes a new instance of the  class.
        /// </summary>
        /// identifikátor resources třídy (cesta a název souboru pro lokální, název třídy pro globální)
        public XeroxWebToolResourceProvider(string classKey)
        {
            _classKey = classKey;
        }
        #endregion

        #region GetObject
        /// <summary>
        /// Returns a resource object for the key and culture.
        /// </summary>
        /// The key identifying a particular resource.
        /// The culture identifying a localized value for the resource.
        /// 
        /// An  that contains the resource value for the  and .
        /// 
        public object GetObject(string resourceKey, CultureInfo culture)
        {
            Debug.Assert(!String.IsNullOrEmpty(resourceKey)); // contract zajišťuje již interface

            if (culture == null)
            {
                culture = CultureInfo.CurrentUICulture;
            }

            return ResourceHelper.GetString(_classKey, resourceKey, culture);
        }
        #endregion

        #region ResourceReader
        /// <summary>
        /// Gets an object to read resource values from a source.
        /// </summary>
        /// 
        /// 
        /// The  associated with the current resource provider.
        /// 
        public IResourceReader ResourceReader
        {
            get
            {
                throw new NotImplementedException();
            }
        }
        #endregion
    }
}

mplementace třídy ResourceHelper, resp. její metody GetString(resourceClass, resourceKey, culture) již je samozřejmě na Vaší fantazii. Nemusíte samozřejmě tuto funkčnost ani vytahovat do samostatné třídy, ale můžete ji implementovat in-line.

3. Vytvoření ResourceProviderFactory

Abychom našeho připraveného resource-providera dostali do hry, musíme připravit ještě jednoduchou třídu odvozenou od předka ResourceProviderFactory, která jak už název napovídá bude odpovědná za volbu a vytváření instancí příslušných tříd resource-providerů. Teoreticky můžeme mít totiž pro různé množiny resources mít úplně jiné resource-providery, část nechat v .resx souborech, část mít v DB, atp. Rozhodujícím faktorem pro volbu resource-providera je zde informace o tom, jestli se jedná o globální nebo lokální resources a dále v případě globálních resourceClass a v případě lokálních virtualPath odkazujícího prvku.

ResourceProviderFacotry má dvě abstraktní metody, které musíme implementovat – CreateGlobalResourceProvider() a CreateLocalResourceProvider(). Primitivní implementace odkazující se na našeho resource-providera z předchozího kroku může vypadat třeba takto:

namespace Havit.XeroxWebTool.WebBase.ResourceProviders
{
    /// <summary>
    /// Resource-factory vracející InformResourceProvider pro lokální i globální resources.
    /// </summary>
    public class MyResourceProviderFactory : ResourceProviderFactory
    {
        #region CreateGlobalResourceProvider
        /// <summary>
        /// When overridden in a derived class, creates a global resource provider.
        /// </summary>
        /// The name of the resource class.
        /// 
        /// An .
        /// 
        public override IResourceProvider CreateGlobalResourceProvider(string classKey)
        {
            return new MyResourceProvider(classKey);
        }
        #endregion

        #region CreateLocalResourceProvider
        /// <summary>
        /// When overridden in a derived class, creates a local resource provider.
        /// </summary>
        /// The path to a resource file.
        /// 
        /// An .
        /// 
        public override IResourceProvider CreateLocalResourceProvider(string virtualPath)
        {
            string classKey = virtualPath;
            if (!string.IsNullOrEmpty(virtualPath))
            {
                classKey = virtualPath.Remove(0, 1); // odstranění počátečního lomítka
            }
            return new MyResourceProvider(classKey);

        }
        #endregion
    }
}

3. Konfigurace použití ResourceProviderFactory (web.config)

Posledním nutným krokem ke zprovoznění vlastní logiky resources je sdělit ASP.NET prostřednictvím web.configu, že si přejem používat naší ResourceProviderFactory. Děje se tak prostřednictvím elementu globalization, atributu resourceProviderFatoryType:


Element globalization patří do configuration/system.web/globalization, pokud je Vaše aplikace lokalizována, již ho tam pravděpodobně budete mít.

4. Náhrada za namespace Resources (volitelně)

Pokud přesouváte resources projektu do DB dodatečně, je možné, že v kódu již na mnoha místech používáte strong-type odkaz na prvky namespace Resources, kterou ASP.NET generuje ke globálním resources. V takovém případě se budete potřebovat s tímto kódem nějak vypořádat, protože nebudete-li používat .resx soubory, namespace Resources se Vám nebude generovat.

Jednou z možných cest, jak toto vyřešit, je použití dynamického objektu NET4.

V zásadě jde o to, že místo namespace Resources vytvoříte třídu odvozenou od předka DynamicObject a v příslušných předcích (PageBase, UserControlBase) vytvoříte dynamic property Resources. Ve zkratce může implementace třídy vypadat takto:

namespace MyResources
{
    /// <summary>
    /// Pomocná třída pro přístup k Resources z kódu.
    /// </summary>
    public class Resources: DynamicObject
    {
        #region Constructors
        public Resources()
            : base()
        {
        }
        private Resources(string key):base()
        {
            this.ResourceClass = key;
        }
        #endregion

        #region ResourceClass
        /// <summary>
        /// ResourceClass pro načítaný resource
        /// </summary>
        private string ResourceClass { get; set; }
        #endregion

        #region TryGetMember (override)
        /// <summary>
        /// Vrátí požadovanou property
        /// </summary>
        /// 
        /// 
        /// 
        public override bool TryGetMember(GetMemberBinder binder, out object result)
        {
            if (this.ResourceClass == null)
            {
                result = new Resources(binder.Name);
            }
            else
            {
                result = ResourceHelper.GetString(this.ResourceClass, binder.Name, Thread.CurrentThread.CurrentUICulture);
            }
            return true;
        }
        #endregion
    }
}

Ve třídě PageBase/UserControlBase potom zadefinujete property takto:

protected readonly dynamic Resources = new Resources();

(Předka všech stránek/usercontrolů, pokud to zatím nepoužíváte, dostanete do hry z web.configu pomocí atributů pageBaseType a userControlBaseType na elementu configuration/system.web/pages. Budete se na něj však muset odkazovat i z code-behind tříd.)

Viz též

  • Extending the ASP.NET 2.0 Resource-Provider Model [MSDN, Michèle Leroux Bustamante]
  • ASP.NET Device Filters

    Nedávno se mi připomněla jedna starší lahůdka (čti obskurnost, za kterou může ten zpropadený svět heterogenních browserů) – Device Filters. Dovolím si tedy připomenout:

    Jde o víceméně elegantní deklaratorní zápis, jak nastavovat různé hodnoty jednotlivých properties controlů a direktiv v ASP.NET v závislosti na browseru. Syntaxe je jednoduchá:

    <asp:Label IE:Text="Používáte Internet Explorer" Mozilla:Text="Používáte Firefox" PIE:Text="Používáte Pocket IE" Text="Používáte Buchvíco" runat="server" />
    

    Není to jen o properties controlů, dá se to použít i pro direktivy, takže například pro <%@ Page %> lze nastavit MasterPageFile či Theme. Rozpoznávané browsery se řídí browser-definition-files (App_Browsers, browserCaps).

    ASP.NET Routing – Když v IIS7 integrated-mode nechodí Session

    Pokud Vám po nastavení ASP.NET routingu na IIS7 v integrated-mode nechodí na stránkách Session, pak je potřeba elementu system.webServer/modules nastavit atribut runAllManagedModulesForAllRequests na true:

    <system.webServer>
        <modules runAllManagedModulesForAllRequests="true"><!-- bez tohoto s ASP.NET Routingem nechodí Session v integrated-mode -->
            <remove name="UrlRoutingModule" />
            <add name="UrlRoutingModule"
                 type="System.Web.Routing.UrlRoutingModule, System.Web.Routing, Version=3.5.0.0, Culture=neutral, PublicKeyToken=31BF3856AD364E35"/>
        </modules>
    

    …ono to není jenom o Session, pro ASP.NET Routing se v integrated-mode nespouští moduly, které mají pre-condition managedHandler.

    Změna výchozí verze ASP.NET pro nové weby IIS

    Pokud Vám IIS pro nově zakládané web-site přednastavuje jinou verzi ASP.NET, než si představujete, můžete toto výchozí nastavení ovlivnit spuštěním příkazu aspnet_regiis.exe od nově požadované verze ASP.NET s níže uvedenými parametry:

    aspnet_regiis -sn W3SVC/
    

    Utilitu aspnet_regiis najdete v C:\WINDOWS\Microsoft.NET\Framework\<číslo verze>\.