Category Archives: ASP.NET

Lokalizace skinů (Themes)

Nevím jak vás, ale mně už delší dobu rozčiluje, že skiny nejsou lokalizovatelné. Pánové z Microsoftu na to buď zapomněli, nebo nevím, každopádně se tak skiny staly do značné míry nepoužitelnými pro lokalizované aplikace.

Štvalo mě to tak dlouho, až jsem napsal vlastní lokalizaci skinů. Není to nic překrásného, protože jen máloco je v ASP.NET tak zapouzdřeno jako témata a skiny a tak se kód hemží reflexí – nicméně to výborně funguje k tomu účelu, na který to sám potřebuji – do lokalizovaných webových aplikací s běžným provozem bez masové zátěže.

Optimalizace opět ponechám na každém z vás, stejnětak případný příhodnější způsob integrace do ASP.NET. Níže popisuji jednoduché řešení, jehož účelem je pochopení použitého způsobu lokalizace skinů. Taktéž předesílám, že se jedná o explicitní metodu lokalizace, protože implicitní lokalizaci nepovažuji za obecně vhodnou.

Jak lokalizace skinů funguje

První, co každý asi zkusí, je použít ve skinu běžnou expression <%$ Resources: MyResources, MyValueName %>. ASP.NET Vás odmění krásnou chybovou hláčkou parseru: „Expressions are not allowed in skin files.“ Tudy cesta nevede…

Inspiroval jsem se tedy v syntaxi lokalizace, kterou používá XmlSiteMapProvider pro web.sitemap soubory, tedy např.:

&lt;siteMapNode url=&quot;~/default.aspx&quot; title=&quot;$resources:MyResources,MyResourceKey,My default value&quot; /&gt;

a řekl jsem si, že stejnou syntaxi bych mohl použít i pro lokalizaci skinů:

&lt;asp:Button Text=&quot;$resources: MyResource, MyValue, Default Value&quot; runat=&quot;server&quot; /&gt;
&lt;asp:Button SkinID=&quot;SkinWithDefault&quot; Text=&quot;$resources: MyResource, InvalidResource, Default Value&quot; runat=&quot;server&quot; /&gt;

…samozřejmě se tím odepře možnost použití textů začínajících znaky „$resource:“, ale to mi nevadí.

Teď ještě vymyslet, kde a jak v životním cyklu stránky zajistit odchytávání a vyhodnocování těchto lokalizačních výrazů. Po chvilce bádání s Reflectorem lze dospět k následujícím poznatkům:

  1. téma stránky je uložena v private fieldu Page._theme typu PageTheme
  2. stylesheet-téma stránky je uloženo v private fieldu Page._styleSheet typu PageTheme
  3. témata se inicializují (InitializeThemes) po ve fází PreInit životního cyklu stránky, avšak až po události PreInit (v obsluze události PreInit tedy zřejmě není možné témata modifikovat),
  4. témata se aplikují ve fázi Init životního cyklu stránky, avšak před událostí Init (v obsluze události Init je tedy pozdě je modifikovat),
  5. třída PageTheme má metodu ApplyControlSkin(Control control), která najde ve slovníku skinů skin (typ ControlSkin) příslušející danému controlu a aplikuje ho pomocí skin.ApplySkin(Control control)
  6. metoda ControlSkin.ApplySkin(Control control) nedělá nic jiného, než že zavolá vygenerovaného delegáta.
public void ApplySkin(Control control)
{
    this._controlSkinDelegate(control);
}

Zdánlivě nikde není rozumný prostor pro modifikaci skinu, nikde není seznam hodnot skinu, žádná property-value kolekce, kde by se dal resource-odkaz najít a modifikovat. Vygenerovaný delegát prostě natvrdo nastavuje vlastnosti příslušného controlu a hotovo.

…zde však přichází to kouzlo! Můžeme totiž delegáta, který je uložen v private fieldu _controlSkinDelegate vyměnit za delegáta vlastního. A to nejenomže ho můžeme vyměnit, ale můžeme si dokonce odkaz na původního delegáta uchovat a tuto původní metodu z našeho delegáta zavolat. Celý můj fígl tedy spočívá ve výměně tohoto delegáta, za jinou metodu, která však v sobě nejprve volá metodu původní (aplikuje skin) a následně prochází skinovatelné property controlu (pro jednoduchost pouze textové) a hledá v nich lokalizující resource-odkaz, který případně vyhodnotí. Abychom si měli původního delegáta jak uchovat, je nová metoda wrapována do instance třídy SkinLocalizationDelegateWrapper.

Poslední, co zbývá vyřešit, je jak se s vlastní obsluhou dostat do správného místa životního cyklu stránky, tedy za InitializeTheme(), které je po události PreInit a před ApplySkin(), které je na začátku Init fáze, před událostí Init. Nehledal jsem dlouho, a možná najdete vhodnější místo, ale já jsem pro tyto účely znásilnil virtuální metodu Control.ResolveAdapter(), která se volá na začátku InitRecursive(), tedy přesně v místě, kde se nám to hodí.

SkinLocalizationPageBase

Vytvořil jsem tedy nakonec třídu SkinLocalizationPageBase, která je potomkem System.Web.UI.Page, a která by měla být předkem všech stránek webu, kde lokalizované skiny používáme (nejlépe tedy úplně všech, pomocí <pages pageBaseType=“SkinLocalizationPageBase“ /> ve web.configu.

Výsledný kód vypadá takto:

using System;
using System.Data;
using System.Configuration;
using System.Web;
using System.Web.Security;
using System.Web.UI;
using System.Web.UI.WebControls;
using System.Web.UI.WebControls.WebParts;
using System.Web.UI.HtmlControls;
using System.Web.UI.Adapters;
using System.Reflection;
using System.Collections;
using System.Globalization;
using System.Resources;

namespace Havit.Web.UI
{
    /// &lt;summary&gt;
    /// Bázová třída pro stránky, které obsahují controly s lokalizovatelnými skiny.
    /// &lt;/summary&gt;
    public class SkinLocalizationPageBase : Page
    {
        #region ResolveAdapter (override)
        /// &lt;remarks&gt;
        /// Metoda ResolveAdapter je jediné místo, které jsem našel, že se pomocí něj dá vykonávat nějaký kód
        /// mezi InitializeTheme() (po OnPreInit) a ApplyControlSkin (před OnInit).
        /// &lt;/remarks&gt;
        protected override ControlAdapter ResolveAdapter()
        {
// Theme
            FieldInfo themeFieldInfo = typeof(Page).GetField(&quot;_theme&quot;, BindingFlags.NonPublic | BindingFlags.Instance | BindingFlags.FlattenHierarchy);
            PageTheme theme = themeFieldInfo.GetValue(this) as PageTheme;

            if (theme != null)
            {
                PropertyInfo controlSkinsPropertyInfo = typeof(PageTheme).GetProperty(&quot;ControlSkins&quot;, BindingFlags.NonPublic | BindingFlags.Instance | BindingFlags.FlattenHierarchy);
                IDictionary controlSkins = controlSkinsPropertyInfo.GetValue(theme, null) as IDictionary;

                foreach (DictionaryEntry entry in controlSkins)
                {
                    ControlSkin controlSkin = entry.Value as ControlSkin;

                    if (controlSkin != null)
                    {
                        FieldInfo controlSkinDelegateFieldInfo = typeof(ControlSkin).GetField(&quot;_controlSkinDelegate&quot;, BindingFlags.NonPublic | BindingFlags.Instance | BindingFlags.FlattenHierarchy);
                        ControlSkinDelegate controlSkinDelegate = controlSkinDelegateFieldInfo.GetValue(controlSkin) as ControlSkinDelegate;

                        SkinLocalizationDelegateWrapper sldw = new SkinLocalizationDelegateWrapper(controlSkinDelegate);

                        controlSkinDelegateFieldInfo.SetValue(controlSkin, new ControlSkinDelegate(sldw.DoWork));
                    }

                }
            }

            // StylesheetTheme
            FieldInfo styleSheetFieldInfo = typeof(Page).GetField(&quot;_styleSheet&quot;, BindingFlags.NonPublic | BindingFlags.Instance | BindingFlags.FlattenHierarchy);
            PageTheme styleSheet = styleSheetFieldInfo.GetValue(this) as PageTheme;

            if (styleSheet != null)
            {
                PropertyInfo controlSkinsPropertyInfo = typeof(PageTheme).GetProperty(&quot;ControlSkins&quot;, BindingFlags.NonPublic | BindingFlags.Instance | BindingFlags.FlattenHierarchy);
                IDictionary controlSkins = controlSkinsPropertyInfo.GetValue(styleSheet, null) as IDictionary;

                foreach (DictionaryEntry entry in controlSkins)
                {
                    ControlSkin controlSkin = entry.Value as ControlSkin;

                    if (controlSkin != null)
                    {
                        FieldInfo controlSkinDelegateFieldInfo = typeof(ControlSkin).GetField(&quot;_controlSkinDelegate&quot;, BindingFlags.NonPublic | BindingFlags.Instance | BindingFlags.FlattenHierarchy);
                        ControlSkinDelegate controlSkinDelegate = controlSkinDelegateFieldInfo.GetValue(controlSkin) as ControlSkinDelegate;

                        if (!(controlSkinDelegate.Target is SkinLocalizationDelegateWrapper))
                        {

                            SkinLocalizationDelegateWrapper sldw = new SkinLocalizationDelegateWrapper(controlSkinDelegate);

                            controlSkinDelegateFieldInfo.SetValue(controlSkin, new ControlSkinDelegate(sldw.DoWork));
                        }
                    }

                }
            }

            return base.ResolveAdapter();
        }
        #endregion

        #region SkinLocalizationDelegateWrapper
        /// &lt;summary&gt;
        /// SkinLocalizationDelegateWrapper obalí původní výkonný kód skinování a zajistí vyhodnocení resource-odkazů.
        /// &lt;/summary&gt;
        class SkinLocalizationDelegateWrapper
        {
            private ControlSkinDelegate _oldControlSkinDelegate;

            public SkinLocalizationDelegateWrapper(ControlSkinDelegate oldControlSkinDelegate)
            {
                this._oldControlSkinDelegate = oldControlSkinDelegate;
            }

            public Control DoWork(Control control)
            {
                Control result = null;

                if (this._oldControlSkinDelegate != null)
                {
                    result = this._oldControlSkinDelegate(control);
                }

                PropertyInfo[] properties = result.GetType().GetProperties();
                foreach (PropertyInfo property in properties)
                {
                    if (property.PropertyType == typeof(String))
                    {
                        // zajímají nás jen property typu string
                        ThemeableAttribute themableAttribute = Attribute.GetCustomAttribute(property, typeof(ThemeableAttribute)) as ThemeableAttribute;
                        if ((themableAttribute == null) || themableAttribute.Themeable)
                        {
                            // které nemají atribut themable vůbec, nebo ho nemají s volbou false (výchozí je true)
                            string propertyValue = property.GetValue(result, null) as string;
                            if (((propertyValue != null) &amp;&amp; (propertyValue.Length &gt; 10)) &amp;&amp; propertyValue.ToLower(CultureInfo.InvariantCulture).StartsWith(&quot;$resources:&quot;, StringComparison.Ordinal))
                            {
                                string resourceOdkaz = propertyValue.Substring(11);
                                if (resourceOdkaz.Length == 0)
                                {
                                    throw new ConfigurationErrorsException(&quot;Resource odkaz skinu nesmí být prázdný.&quot;);
                                }
                                string resourceClassKey = null;
                                string resourceKey = null;
                                int length = resourceOdkaz.IndexOf(',');
                                if (length == -1)
                                {
                                    throw new ConfigurationErrorsException(&quot;Resource odkaz skinu není platný&quot;);
                                }
                                resourceClassKey = resourceOdkaz.Substring(0, length);
                                resourceKey = resourceOdkaz.Substring(length + 1);
                                string defaultPropertyValue = null;
                                int index = resourceKey.IndexOf(',');
                                if (index != -1)
                                {
                                    defaultPropertyValue = resourceKey.Substring(index + 1); // default value
                                    resourceKey = resourceKey.Substring(0, index);
                                }
                                else
                                {
                                    propertyValue = null;
                                }

                                try
                                {
                                    propertyValue = (string)HttpContext.GetGlobalResourceObject(resourceClassKey.Trim(), resourceKey.Trim());
                                }
                                catch (MissingManifestResourceException)
                                {
                                    // NOOP
                                }

                                if (propertyValue == null)
                                {
                                    propertyValue = defaultPropertyValue;
                                }

                                property.SetValue(result, propertyValue, null);
                            }
                        }
                    }
                }

                return result;
            }
        }
        #endregion
    }
}

Úplné demo v podobě Web Site je v připojeném ZIP souboru.

Související články

HttpException: The Controls collection cannot be modified because the control contains code blocks

Tuto krásnou výjimku můžeme znenadání dostat (mimo jiné), pokud budeme v controlu <head runat=“server“> používat code-bloky, např.

<head runat="server">
    <title>HAVIT Goran</title>
    <link rel="stylesheet" type="text/css" href="~/templates/styles/havit.css" />
    <link rel="stylesheet" type="text/css" href="~/templates/styles/global.css" />
    <script type="text/javascript" src="<%= ResolveUrl("~/templates/scripts/HavitScripts.js") %>"></script>
    <asp:ContentPlaceHolder ID="HeadtailCPH" runat="server" />
</head>

Onen ďábelský blok <%= … %> nemusí zpočátku vůbec vadit, pokud však někdy později do stránky přidáme funkcionalitu, která by chtěla měnit Page.Header, např. umístíme do stránky control, který si bude chtít přilinkovat přes Header vlastní styly a skripty, pak budeme obšťastněni krásnou výjimkou System.Web.HttpException:

The Controls collection cannot be modified because the control contains code blocks (i.e. <% … %>).

…lepší je tedy code-bloky <% %>, resp. <%= %> v <head runat=“server“> nepoužívat (ještě lépe je nepoužívat vůbec) a nahradit je jiným způsobem. V tomto konkrétním případě třeba za <%# ResolveUrl(…) %> data-bindovací konstrukci (samozřejmě pak musíme volat Page.Header.DataBind()).

Proč nejde udělat rozumný AjaxValidator?

Po půl dni snažení a bádání jsem dospěl k subjektivnímu závěru, že nelze udělat rozumný ASP.NET validátor založený na AJAXu. Přesněji řečeno bylo mým cílem vytvořit obdobu CustomValidatoru, který by měl běžný ServerValidate a navíc klientskou jscript část, která by pomocí AJAXového HTTP-requestu validovala hodnotu vůči tomuto ServerValidate.

Narazil jsem na následující zásadní překážky, které podle mě nelze snadno překonat:

  1. Současné ASP.NET validátory, resp. všechny jejich Microsoftí obslužné klientské skripty a API jsou nekompromisně synchronní. V okamžiku požadavku validace (obvykle před submitem stránky) jsou volány prosté validační funkce všech povolených validátorů a od těchto se očekává jen true/false dle výsledku validace. V současném konceptu validátorů nikde není rozumný prostor pro asynchronní operace či nějakého zásahu do průběhu validace. 
  2. Je prakticky nemožné rozumným způsobem provést synchronní AJAXové volání vůči serveru a stejnětak je nemožné rozumně toto synchronní volání simulovat nějakým blokováním threadu uvnitř validační funkce. Javascript nezná žádné sleep/wait/pause a veškeré snahy o jeho implementaci vždy končí v tupé smyčce zatěžující CPU ze 100% do okamžiku splnění nějaké podmínky (přijetí AJAXového callbacku, dosažení určitého času, naplnění čítače, atp.)

Pro současný koncept ASP.NET validátorů jsem dospěl k těmto závěrům:

  1. Protože je koncept založen především na jednorázové kontrole hodnot před submitem formuláře a má za účel tento submit povolit/zakázat, je oprávněně založen na synchronních operacích a pro jakékoliv dlouhotrvající operace či asynchronní volání zde není prostor a poměrně logicky se s nimi nepočítá.
  2. Asynchronní AJAXová validace vůči serveru by byla použitelná u konceptu průběžné validace, kdy by byly hodnoty kontrolovány ihned po jejich zadání (onchange) a takováto validace by díky svému zpoždění nemohla blokovat odeslání formuláře, spíše by sloužila jako proaktivní kontrola uživatelského zadání.
  3. Současný koncept validátorů připouští pouze zběsilá řešení se synchronizačním blokováním threadu v různých sleep smyčkách (byť s timeoutem), popř. „chováním nekompatibilní“ on-change implementace dle bodu 2.

Veškeré pokusy o implementace AjaxValidatoru, které jsem na netu viděl, trpěly jedním nebo několika nedostatky z výše uvedených a jejich praktická použitelnost se tak blíží nule (spíše se tak stávají přetěžovači serverů, než účinnými validátory).

Avšak! Pokud by se našel někdo, koho by napadlo, jak výše uvedená omezení účinně obejít a funkční AjaxValidator vytvořit, sem s myšlenkou a pochvala ho nemine… ;-)))

PS: Sám jsem dospěl k implementaci AjaxValidatoru, který měl nastavitelný Timeout a ve validační funkci po zavolání asynchronního AJAX requestu na ServerValidate čekal po dobu tohoto timeoutu na odezvu serveru (čekal = různé hnusné implementace zatěžujících smyček čekajících na nějaký příznak nebo timeout). Pokud do Timeoutu nebyl AJAXem výsledek od serveru získán, propustila klientská část validaci jako IsValid=true, a tak se to v případě submitu zvalidovalo na serveru, nebo v případě onchange validace dovalidovalo později asynchronně (až dorazil callback, tak se aktualizoval validátor). Výsledek mi přišel pro praxi nepoužitelný, už timeout 1s je pro ovládání webového formuláře nepříjemný, stránka nereaguje na odeslání formuláře okamžitě, proto jsem to celé zahodil… Můj poznatek je, že pokud validátorem chápeme to, co ASP.NET, tedy blokaci odeslání formuláře, tak přes AJAX cesta nevede, i kdyby to šlo bez toho cyklického pollingu s timeoutem. Leda by byla odezva v řádu milisekund, což při serverových validacích moc nehrozí (obvykle nějaký dotaz do DB na exists, atp.).

InsertingGridView – grid s řádkem pro přidávání nových položek

Motivace

GridView je šikovný control ASP.NET 2.0, který řeší spoustu nedostatků a neduhů starého dobrého DataGridu. Umí toho hodně, jednu věc však stále neumí – přidávání nových položek (INSERT):

image

Tudy ne

Na internetu je spousta pokusů o implementaci insertingu do GridView, nicméně drtivá většina z nich se omezuje jen na více či méně intenzivní znásilnění řádku Footer a umístění insertingových controlů do něj. Pokud pomineme hlavní nedostatek, že tím vznikne prapodivný hybrid, který má editaci v řádku typu DataControlRowType.Footer, namísto DataControlRowType.DataRow, a že nemůžeme mít Grid s footerem, pak i samotné použití těchto insert-gridů je zoufalé – obsah šablony EditTemplate je tupě kopírován do FooterTemplate, atp. Takovéto násilné řešení se mi nelíbí, tudy ne:

Tudy ano

Na internetu je vidět i několik málo nedotažených implementací, které přistupují k nové položce trochu jiným způsobem. Další možností vytvoření insertovacího řádku je totiž rozšíření datové sady zpracovávané pomocí GridView o „prázdnou“ položku a její editace obdobně jako každého jiného řádku.

Tento způsob se mi stal inspirací pro napsání vlastního InsertingGridView, které je samostatným uceleným controlem, potomkem GridView s možností přidávání položek insertovacím řádkem.

Základní princip

Můj InsertingGridView funguje tak, že si pomocí delegáta GetInsertRowDataItem pro insert-řádek vyžádá položku (prázdnou nebo předvyplněnou, objekt, DataRow, nebo cokoliv stejného typu jako ostatní položky gridu), kterou si během data-bindingu vloží na správné místo zpracovávané datové množiny a pracuje s ní v režimu DataControlRowType.DataRow a DataControlRowState.Insert.

Použití

Mým základním pravidlem pro programování reusable záležitostí je maximální důraz na vnější rozhraní a příjemný způsob použití, vnitřní implementace ač by měla být „hezká“, je až druhotnou záležitostí. Začněme tedy tím, čeho chceme dosáhnout, jak má použití takového InsertingGridView vypadat.

Samotnému controlu jsem přidal property AllowInserting=“true|false“, který funkčnost přidávání povoluje a property InsertRowPosition=“Top|Bottom“, která určuje, zda-li má být insertovací řádek v gridu nahoře nebo dole. Control pak v ASPX stránce může vypadat třeba takto:

<havit:InsertingGridView
    ID="MyGridView"
    AllowInserting="true"
    InsertRowPosition="Bottom"
    AutoGenerateColumns="false"
    runat="server"
>
    <Columns>
        <havit:GridViewCommandField
            ShowEditButton="true"
            ShowDeleteButton="true"
            ShowInsertButton="true"
            ValidationGroup="grid"
            CausesValidation="true"
        />
        <asp:BoundField HeaderText="Sloupec bez editace" DataField="Nazev" ReadOnly="true" />
        <asp:TemplateField HeaderText="Sloupec s editací">
            <ItemTemplate>
                <%# ((Objednavka)Container.DataItem).Cislo %>
            </ItemTemplate>
            <EditItemTemplate>
                <asp:TextBox ID="CisloTB" Text="<%# ((Objednavka)Container.DataItem).Cislo %>" runat="server" />
                <asp:RequiredFieldValidator ControlToValidate="CisloTB" ErrorMessage="xxx" ValidationGroup="grid" runat="server" />
            </EditItemTemplate>
        </asp:TemplateField>
    </Columns>
</havit:InsertingGridView>

…oproti standardnímu GridView jsem opravdu přidal jen property AllowInserting a InsertRowPosition, vlastního GridViewCommandField si zatím nevšímejte, zajišťuje jen zobrazení správných příkazů dle stavu řádku a dostaneme se k němu později.

Dále už jsem přidal jen dvě události klasického vzoru – RowInserting a RowInserted, prakticky stejného významu a funkčnosti jako RowUpdating a RowUpdated. Teoreticky bude i jejich obsluha do značné míry stejná a pokud si budete chtít zjednodušit život, můžete se ve své implementaci pro začátek bez nich i obejít.

Poslední, co InsertingGridView pro svou funkčnost potřebuje, je mít nějaký způsob získávání datové položky pro insert-řádek. Prostě mít nějaký způsob, jak získat prázdný/předvyplněný objekt typu Objednavka, pokud grid zobrazuje objednávky, nebo typu DataRowView, pokud pracuje s „neobjektovými“ daty z databáze. Prostě novou položku typu stejného jako jsou ostatní položky v datové sadě bindované na grid. Jako způsob získávání této položky jsem zvolil delegáta vtěleného v propertyGetInsertRowDataItem a příklad kódu stránky tak může vypadat takto:

protected override OnInit(EventArgs e)
{
  MyGridView.GetInsertRowDataItem += MyGridView_GetInsertRowDataItem;
  MyGridView.RowInserting += new new GridViewInsertEventHandler(MyGridView_RowInserting);
  MyGridView.RowUpdating += ...
  MyGridView.RowDeleting += ...
}

private object MyGridView_GetInsertRowDataItem()
{
  Objednavka obj = new Objednavka();
  obj.Cislo = "předvyplněná hodnota nového řádku";
  return obj;
}

private void MyGridView_RowInserting(object sender, GridViewInsertEventArgs e)
{
  GridViewRow row = MyGridView.Rows[e.RowIndex];
  TextBox cisloTB = row.FindControl("CisloTB") as TextBox;
  ...
}

…toť vše.

Pro použití insertingu tedy v podstatě musím jen nastavit AllowInserting=“true“, nastavit delegáta GetInsertRowDataItem vracejícího hodnotu pro nový řádek a obsloužit událost RowInserting.

Na tomto místě je důležité zdůraznit, že můj InsertingGridView nepodporuje deklaratorní data-binding pomocí DataSourceID, protože tuto metodiku obecně považuji za zhovadilost a pro produkční projekty prakticky nepoužitelnou. Plnou podporu DataSourceID by nebyl problém do InsertingGridView implementovat, ostatně je to celé jen o Copy&Paste z Reflectoru.

Základní schéma implementace controlu

Control InsertingGridView je implementován jako potomek klasického GridView, přičemž:

  1. V metodě override void PerformDataBinding(IEnumerable data), která zajišťuje data-binding, se na správné místo výchozí datové sady vloží datová položka pro nový řádek (její pozici si uložíme do property InsertRowDataSourceIndex) a zavolá se s touto rozšířenou datovou sadou base.PerformDataBinding(extendedData), který samotný data-binding provede.
    Správné místo pro vložení datové položky nového řádku musíme určit na základě property InsertingRowPosition a v případě povoleného stránkování i na základě čísla stránky. V případě stránkování musíme mimo datové položky pro nový řádek vkládat do datové sady i další dummy-položky, na začátek sady jednu pro každou stránku před aktuální stránkou a na konec sady jednu pro každou stránku za aktuální stránkou. To vše proto, aby nám běžné položky po stránkách neposkakovaly podle toho, jestli zrovna editujeme nebo insertujeme a abychom měli stále stejný počet stránek.
    protected override void PerformDataBinding(IEnumerable data)
    {
        if (AllowInserting)
        {
            if (GetInsertRowDataItem == null)
            {
                throw new InvalidOperationException("Při AllowInserting musíte nastavit GetInsertRowData");
            }
            ArrayList newData = new ArrayList();
    
            object insertRowDataItem = GetInsertRowDataItem();
            foreach (object item in data)
            {
                newData.Add(item);
            }
            if (AllowPaging)
            {
                int pageCount = (newData.Count + this.PageSize) - 1;
                if (pageCount < 0)
                {
                    pageCount = 1;
                }
                pageCount = pageCount / this.PageSize;
    
                for (int i = 0; i < this.PageIndex; i++)
                {
                    newData.Insert(0, insertRowDataItem);
                }
                for (int i = this.PageIndex + 1; i < pageCount; i++)
                {
                    newData.Add(insertRowDataItem);
                }
            }
            if (EditIndex < 0)
            {
                switch (InsertRowPosition)
                {
                    case GridViewInsertRowPosition.Top:
                        this.InsertRowDataSourceIndex = (this.PageSize * this.PageIndex);
                        break;
                    case GridViewInsertRowPosition.Bottom:
                        if (AllowPaging)
                        {
                            this.InsertRowDataSourceIndex = Math.Min((((this.PageIndex + 1) * this.PageSize) - 1), newData.Count);
                        }
                        else
                        {
                            this.InsertRowDataSourceIndex = newData.Count;
                        }
                        break;
                }
                newData.Insert(InsertRowDataSourceIndex, insertRowDataItem);
            }
            data = newData;
        }
        base.PerformDataBinding(data);
    
  2. V metodě override GridViewRow CreateRow(…), která zajišťuje vytvoření nového controlu GridViewRow představujícího jeden řádek gridu, zajistíme, aby se při vytváření řádku pro insertovací položku nastavit správný stav tohoto řádku na DataControlRowState.Insert – což zajistí nejenom použití edit-režimu pro řádek, ale i správné chování CommandFieldů, atp.
    protected override GridViewRow CreateRow(int rowIndex, int dataSourceIndex, DataControlRowType rowType, DataControlRowState rowState)
    {
            GridViewRow row = base.CreateRow(rowIndex, dataSourceIndex, rowType, rowState);
            // Řádek s novým objektem přepínáme do stavu Insert, což zajistí zvolení EditItemTemplate a správné chování CommandFieldu.
            if ((rowType == DataControlRowType.DataRow)
                && (AllowInserting)
                && (dataSourceIndex == InsertRowDataSourceIndex))
            {
                _insertRowIndex = rowIndex;
                row.RowState = DataControlRowState.Insert;
            }
            if ((_insertRowIndex < 0) && (rowIndex == (this.PageSize - 1)))
            {
                row.Visible = false;
            }
                return row;
    }
    
  3. Dále potřebujeme vytvořit zachytávání příkazu Insert a jeho správné zpracování s příslušným vyvoláním událostí RowInserting a RowInserted. To zajistíme v metodě override void OnRowCommand(GridViewCommandEventArgs e) a následně v nové metodě HandleInsert(…), která je klonem metody HandleUpdate(…) klasického GridView. Já používám HandleInsert() ve zjednodušené podobě bez podpory DataSourceID, pokud by po této podpoře někdo toužil, nechť si zkopíruje z Reflectoru GridView.HandleUpdate() a upraví ho na insert, logika obsluhy je totožná.
    protected override void OnRowCommand(GridViewCommandEventArgs e)
    {
        base.OnRowCommand(e);
    
        bool causesValidation = false;
        string validationGroup = String.Empty;
        if (e != null)
        {
            IButtonControl control = e.CommandSource as IButtonControl;
            if (control != null)
            {
                causesValidation = control.CausesValidation;
                validationGroup = control.ValidationGroup;
            }
        }
    
        switch (e.CommandName)
        {
            case DataControlCommands.InsertCommandName:
                this.HandleInsert(Convert.ToInt32(e.CommandArgument, CultureInfo.InvariantCulture), causesValidation);
                break;
        }
    }
    protected virtual void HandleInsert(int rowIndex, bool causesValidation)
    {
        if ((!causesValidation || (this.Page == null)) || this.Page.IsValid)
        {
            GridViewInsertEventArgs argsInserting = new GridViewInsertEventArgs(rowIndex);
            this.OnRowInserting(argsInserting);
            if (!argsInserting.Cancel)
            {
                GridViewInsertedEventArgs argsInserted = new GridViewInsertedEventArgs();
                this.OnRowInserted(argsInserted);
                if (!argsInserted.KeepInEditMode)
                {
                    this.EditIndex = -1;
                    this.InsertRowDataSourceIndex = -1;
                    base.RequiresDataBinding = true;
                }
            }
        }
    }
    
  4. Poslední, co stojí implementačně za zmínku, je úprava obsluhy události RowEditing. Potřebujeme, aby editace a inserting byly vzájemně výlučné, aby tedy při zahájení editace byl vypnut inserting a při ukončení editace naopak reaktivován:
    protected override void OnRowEditing(GridViewEditEventArgs e)
    {
        base.OnRowEditing(e);
    
        if (!e.Cancel)
        {
            this.EditIndex = e.NewEditIndex;
            if ((AllowInserting) && (this.InsertRowDataSourceIndex >= 0) && (this._insertRowIndex < e.NewEditIndex))
            {
                this.EditIndex = this.EditIndex - 1 ;
                this.RequiresDatabinding = true; 
            }
            this.InsertRowDataSourceIndex = -1;
            _insertRowIndex = -1;
        }
    }
    
  5. Ostatní části kódu jsou jen běžné implementační záležitosti. Jsou vytvořeny události RowInserting a RowInserted, k ním příslušné metody OnRowInserting a OnRowInserted. Pro události jsou vytvořeny třídy argumentů GridViewInsertEventArgs a GridViewInsertedEventArgs. Pro InsertRowPosition je enum GridViewInsertRowPostion. Potřeba je taky delegát GetInsertRowDataItemDelegate.
  6. Poslední záležitostí, která stojí za zmínku, je již zmiňovaný GridViewCommandField. Je to potomek klasického CommandFieldu. Ten sice má podporu Insertu, ale korektně se chová jen ve FormsView, nikoliv v GridView. V GridView totiž při nastavení ShowInsertButton=“true“ zobrazuje na každém ne-insertovém řádku i tlačítko „New“ a na insert-řádku tlačítko naopak „Cancel“. GridViewCommandField tedy není nic jiného, než modifikace CommandFieldu, která tyto dvě nežádoucí tlačítka nezobrazuje.
    Klasický CommandField je bohužel dost zapouzdřen a neumožňuje své chování příliš overridovat, takže GridViewCommandField a další nutné třídy DataControlButton, DataControlImageButton, DataControlLinkButton, atp., jsou jen spousty Copy&Paste z Reflectoru.

InsertingGridView Known Issues

  • Nepodporuje data-binding pomocí DataSourceID (neřeším, protože DataSourceID nesnáším).
  • Pravděpodobně selže v případě custom-pagingu dat, protože PerformDataBind() nyní předpokládá na vstupu úplnou datovou sadu všech stránek, nikoliv částečnou (Toto doladím, až to budu potřebovat, není to zas tak obvyklý scénář – ono už běžný paging+inserting v jednom gridu je v praxi neobvyklá kombinace).

Download

Ke článku jsou přiloženy úplné zdrojové kódy controlu InsertingGridView a souvisejících tříd, z ranných fází jeho vývoje. Článek i zdrojáky jsou zamýšleny  jen jako inspirace do bojů s Vaším vlastním gridem a přiložené zdrojáky nejsou přímo kompilovatelené.  InsertingGridView v nich dědí z našeho už dříve rozšířeného EnterpriseGridView, i když z jeho funkčnosti mnoho nevyužívá a pro nikoho by neměl být problém adaptace přímo na potomka GridView.

Feedback welcome

Netroufám si tvrdit, že výše uvedené řešení či dokonce jeho implementace jsou dokonalé. Proto uvítám jakékoliv náměty, které Vás napadnou při vlastní implementaci či použití…

Update 10/2013

GridView s touto funkčností do dnes velmi intenzivně používáme, jestli si však dobře uvědomuji, opravili jsme v kódu za tu dobu jeden nebo dva bugy. Pokud by Vám tedy tento kód nestačil jako inspirace a zasekli byste se na nějakém bugu, ozvěte se mi.

AJAX: Nefunkční validátory uvnitř UpdatePanelu

Microsoftu se podařil pozoruhodný kousek, standardní validátory ASP.NET 2.0 nefungují korektně uvnitř ajaxového UpdatePanelu – při změně obsahu panelu se původní validátory neodregistrují. Např. tak nefungují validátory v GridView editaci, ve wizzardech, atp. Obvykle vyskakuje krásná JScript chyba „null is null“.

Předchozí beta verze AJAXu to řešily upravenými verzemi validátorů, které korektně používaly ScriptManager ke své přeregistraci. V RTM verzi AJAXu však již tyto validátory nejsou a Microsoft se rozhodl, že je bude aktualizovat všem přes WindowsUpdate, nezávisle na AJAXu.

Ta horší zpráva je, že tak dosud neudělal, přestože AJAX už dávno releasoval.

…takže kdo nemá nervy čekat na opravené validátory, musí sám ručně (přes <tagMapping>) použít jejich aktualizované verze (nebo odtud), tak jak tomu bylo v betách.

$MyExpression: Argument, aneb jak na custom expressions (ExpressionBuilder)

Jistě jste si v ASP.NET 2.0 všimli nové vlastnosti, tedy používání expressions v markup-kódu. Vestavěny jsou tyto:

<%$ ConnectionStrings: Name %>
<%$ Resources: Glossary, Key %>
<%$ AppSettings: Key %>

…a my si ukážeme, jak lze jednoduše přidávat vlastní (uvádím pouze primitivní příklad, který má ukázat, že to jde, a kudy na to).

Vše je to v podstatě o tom, že vytvoříme třídu odvozenou od abstraktní báze ExpressionBuilder a implementujeme metodu GetCodeExpression(…) nebo metodu EvaluateExpression(…). Metda EvaluateExpression() vrací vyhodnocený výraz, zatímco metoda GetCodeExpression() vrací kód, který se má použít v přiřazení do property při kompilaci ASPX stránky.

Abychom vytvořený expression-builder použili v našem web, musíme ho ještě přihlásit ve web.configu.

Jak by tedy mohla taková nejjednoduší třída pro expression vypadat:

namespace MyNamespace
{
   [ExpressionPrefix( "MyExpression" )]
   public class MyExpressionBuilder : System.Web.Compilation.ExpressionBuilder
   {
      public override CodeExpression GetCodeExpression(
         BoundPropertyEntry entry,
         object parsedData,
         ExpressionBuilderContext context)
     {
         return new CodeSnippetExpression(entry.Expression);
     }
   }
}

ve web.config pak zavedeme takto:

<compilation debug="true">
      <expressionBuilders>
          <add expressionPrefix="MyExpression" type="Namespace.MyExpressionBuilder, MyAssembly"/>
      </expressionBuilders>
  </compilation>

a v kódu pak použijeme třeba takto:

<asp:Literal Text="<%$ MyExpression: MyClass.MyConst %>" runat="server" /> 
<asp:TextBox ID="PasswordTB" MaxLength="<%$ MyExpression: Uzivatel.Properties.Password.MaximumLength %>" runat="server" />
<asp:RegularExpressionValidator ValidationExpression=<%$ MyExpression: MyRegexPatterns.EmailStrict %>" ... />

Důležité je zdůrznit, že MyExpression v této podobě nedělá nic jiného, než že ASP.NET-compileru dosazuje do míst, kde máme MyExpression použit, příšlušný kód. Můžeme tedy postavit naprosto libovolný syntakticky korektní kus kódu, který je compileru předhozen za přiřazovací rovnítko obdobně jako by se jednalo o makro známé z jiných programovacích platforem, např.:

@__ctrl.MaxLength = ((int)(Uzivatel.Properties.Password.MaximumLength));

AJAX: Explicitní volání webových služeb z klienta

Microsoft ASP.NET AJAX 1.0 je právě ve stádiu Release Candidate (RC), nastává tedy správný čas pro bližší seznámení… ;-)

I když většinu potřebných AJAX features najdeme hotových ve formě server controlů, kdy nejsme nuceni napsat ani jediný řádek JavaScriptu,  není od věci vědět, že i explicitní volání webových služeb je z ASP.NET AJAXu velmi jednoduché a snadno použitelné (obzvláště pokud poznáme, že je to prakticky stejné, jako přístup k webovým službám na straně serveru, resp. z .NET Frameworku).

Zpřístupnění webové služby

Základem každé AJAX-enabled stránky je control ScriptManager, který zajišťuje správu klientského AJAXového JavaScriptu. Zpřístupnění webové služby pak není nic jiného, než vytvoření ServiceReference na naší webovou službu

<asp:ScriptManager ID="ScriptManager" runat="server">
   <Services>
      <asp:ServiceReference Path="~/MyWebService.asmx" />
   </Services>
</asp:ScriptManager>

Princip je to prakticky obdobný, jako v případě webových služeb na straně serveru (resp. v .NET aplikacích). Lze to přirovnat k přidání Web Reference do projektu ve Visual Studiu, nebo k použití utility wsdl.exe k vygenerování proxy třídy pro přístup k webové službě. Jediným zásadním rozdílem je, že lze takto přistupovat pouze na vlastní webové služby – tedy webové služby, které jsou součástí naší aplikace. Pokud bychom potřebovali přístup k externím webovým službám, není však problém vytvořit bridge prostřednictvím vlastní proxy webové služby.

Vraťme se však k našemu příkladu, dejme tomu, že webová služba ~/MyWebService.asmx by definovala jednu metodu

using System;
using System.Data;
using System.Web;
using System.Collections;
using System.Web.Services;
using System.Web.Services.Protocols;
using System.ComponentModel;
using System.Web.Script.Services;

namespace MyNamespace
{
    [WebService(Namespace = "http://tempuri.org/")]
    [WebServiceBinding(ConformsTo = WsiProfiles.BasicProfile1_1)]
    [ScriptService]
    public class MyWebService : System.Web.Services.WebService
    {

        [WebMethod]
        public string GetServerTime(string serverName)
        {
            return serverName + ": " + DateTime.Now.ToShortTimeString();
        }
    }
}

…jedná se o úplně klasickou webovou službu, která má navíc jen atribut [ScriptService] (jinak lze však tuto webovou službu využít jako kteroukoliv jinou). Atribut ScriptService zajišťuje, že nový handler .asmx souborů, s kterým ASP.NET AJAX přichází, dokáže při požadavku GET MyWebService.asmx/js vrátit vygenrovaný JavaScript s příslušnými proxy objekty pro práci s webovou službou. Ve skutečnosti totiž control ScriptManager přidá do stránky kód

</script src="MyWebService.asmx/js" type="text/javascript">

Pomocí atributu [ScriptMethod] u jednotlivých metod jsme navíc schopni řídit další detaily, např. formát, kterým spolu klientská a serverová část komunikují. Ve výchozí podobě totiž není komunikace na bázi XML, nýbrž v podobě JSON (JavaScript Object Notation), např.:

{"prefixText":"M","count":3}
["Michal", "Mirek", "Milan"]  

Volání metod webové služby

Samotné volání metod webové služby je už hračkou, ASP.NET AJAX nám totiž vygeneruje objekt odpovídající webové službě, v namespace odpovídající webové službě a s metodami dle webové služby. Nejjednodušší volání tak může vypadat např.

<script type="text/javascript">
    MyNamespace.MyWebService.GetServerTime('MyServer');
</script>

Musíme si však uvědomit, že veškeré AJAXové requesty jsou asynchronní, tedy musíme metodě říct, jakou funkci má zavolat po dokončení operace (přijetí odezvy od serveru) – výše uvedená nejjednodušší forma se tak moc často neuplatní. Nemáme-li totiž nastaven defaultní callback, pak nemáme jak převzít výsledek a jedná se prakticky jen o jednosměrnou komunikaci (navíc bez success-checkingu).

Další možností je tedy přidat jako další parametr metody funkci, která se má zavolat v okamžiku přijetí odezvy serveru, a která převezme a zpracuje výsledek. Parametrem funkce je výsledek volání metody přijatý v odezvě serveru.

<script type="text/javascript">
    MyNamespace.MyWebService.GetServerTime('MyServer', OnComplete);

    function OnComplete(result)
    {
        alert(result);
    }
</script>

Další vhodnou možností je přidat jako další parametr volání metody funkci, která se má zavolat v případě neúspěchu, v případě chyby:

<script type="text/javascript">
    MyNamespace.MyWebService.GetServerTime('MyServer', OnComplete, OnError);
    function OnComplete(result, context)
    {
        alert(result);
    }
    function OnError(result)
    {
        alert(result.get_message());
    }
</script>

Jako poslední parametr lze přidat ještě určitý context, prostě obecná data, která se mají předat do metody OnComplete (neposílají se na server):

<script type="text/javascript">
    MyNamespace.MyWebService.GetServerTime('MyServer', OnComplete, OnError, 'context');
    function OnComplete(result, context)
    {
        alert(context);
        alert(result);
    }
    
    function OnError(result)
    {
        alert(result.get_message());
    }
</script>

Webové metody ve stránce

Abychom nemuseli vždy vytvářet úplnou webovou službu, máme též možnost jednoduché lokální metody umístit přímo do třídy samotné webové stránky (do kódu stránky), odekorovat je atributem [WebMethod] a následně k nim můžeme přistupovat prostřednictvím objektu PageMethods, aniž bychom museli jakokouliv webovou službu registrovat. Musíme jen povolit přepínač EnablePageMethods ScriptManageru:

public partial class _Default : System.Web.UI.Page
{
    [System.Web.Services.WebMethod]
    public static string GetHelloWorld()
    {
        return "Hello world!";
    }
}
<script type="text/javascript">
    PageMethods.GetHelloWorld(OnHWComplete);
    function OnHWComplete(result)
    {
        alert(result);
    }
</script>

Webová metoda uvnitř stránky musí být statická!

Shrnutí

Explicitní volání webových služeb z klientské strany je velmi silnou zbraní ASP.NET AJAXu, pomocí které lze realizovat prakticky libovolnou AJAX funkčnost pro kterou nenajdeme vhodný hotový control. Pokud si navíc uvědomíme, že webová služba může pracovat prakticky s libovolnými serializovatelnými datovými typy (včetně DataSetu!), pak tímto dostáváme velmi příjemný nástroj pro klientské skriptování.

Související odkazy

GroupingRepeater – Groupování dát v Repeateru

Představme si situaci, kdy pomocí Repeateru vypisujeme určitá data, přičemž tato data chceme podle určitého kritéria seskupit, např. tedy chceme seznam zakázek seskupovat podle měsíce vytvoření, tj. mít v místě přelomu měsíce určitou vloženou položku s předělovou informací:

 

V zásadě toho lze pro určité scénáře dosáhnout poměrně snadno, i když ne zcela čistě. Níže uvedený postup berte spíše jako jednu z nejjednodušších omezených možností a inspiraci pro tvorbu složitějšího controlu stejné funkčnosti. Omezení viz níže!

Každá položka standardního Repeateru se při vytvoření dostává do jeho kolekce Items, přičemž je vyvolána událost ItemCreated. Stáčí nám tedy, pokud si budeme v obsluze této události ukládat data příslušného řádku a porovnávat je s daty řádku předchozího. Pokud se data ve vlastnosti, podle které chceme groupovat, liší, pak do kolekce Items repeateru přidáme novou položku – nadpis příslušného seskupení.

GroupingRepeater

Celý výše uvedený postup lze poměrně elegantně ztvárnit do controlu GroupingRepeater, který bude pro groupovací řádek používat šablonu <GroupingTemplate> a pro rozlišení datových položek k seskupení IComparer (pokud jsou položky shodné, jdeme dál, pokud se liší, vkládáme seskupovací řádek).

GroupingRepeater.cs

using System;
using System.Web.UI;
using System.Web.UI.WebControls;
using System.Collections;
using System.ComponentModel;

namespace MyNamespace
{
    public class GroupingRepeater : System.Web.UI.WebControls.Repeater
    {
        private static object lastValue = null;

        public IComparer Comparer
        {
            get { return _comparer; }
            set { _comparer = value; }
        }
        private IComparer _comparer = null;

        [TemplateContainer(typeof(GroupHeader))]
        public ITemplate GroupTemplate
        {
            get { return _groupTemplate; }
            set {_groupTemplate = value; }
        }
        private ITemplate _groupTemplate = null;

        protected override void CreateChildControls()
        {
            lastValue = null; // na začátku je předchozí hodnota null
            base.CreateChildControls ();
        }

        protected override void OnItemCreated(RepeaterItemEventArgs e)
        {
            if(e.Item.ItemType == ListItemType.Item || e.Item.ItemType == ListItemType.AlternatingItem)
            {
                if(e.Item.DataItem != null)
                {
                    if(_comparer.Compare(lastValue, e.Item.DataItem) != 0)
                    {
                        // Comparer označil položky jako různé, přidáme groupovací položku
                        GroupHeader item = new GroupHeader();               
                        _groupTemplate.InstantiateIn(item);
                        item.DataItem = e.Item.DataItem;
                        this.Controls.Add(item);
                        item.DataBind();
                    }
                }
                lastvalue = e.Item.DataItem;
            }
            base.OnItemCrated(e);
        }

        public class GroupHeader : Control, INamingContainer
        {
            private object _dataItem; 
            
            public virtual object DataItem 
            {
                get { return _dataItem; }
                set { _dataItem = value; }
            }
        }
    }
}

Demo.aspx

<my:GroupingRepeater id="MyGroupingRepeater" EnableViewState="false" runat="server"> 
    <GroupTemplate> 
        <h2><%# DataBinder.Eval(Container.DataItem, "Datum", "{0:y}")) %></h2>
    </GroupTemplate> 
    <ItemTemplate> 
        - <%# DataBinder.Eval(Container.DataItem, "Datum") %><br/>
    </ItemTemplate>
</my:GroupingRepeater>

Demo.aspx.cs

...

private void Page_Init(object sender, System.EventArgs e)
{ 
    DataSet ds = MyDataAccess.LoadData(...);
    MyGroupingRepeater.DataSource = ds.Tables[0]; 
    MyGroupingRepeater.Comparer = new MyComparer(); 
    MyGroupingRepeater.DataBind(); 
} 

...

private class MyComparer : System.Collections.IComparer 
{ 
    public int Compare(object x, object y) 
    { 
        if (x == null || y == null) 
            return -1; 

        DataRowView row1 = x as DataRowView; 
        DataRowView row2 = y as DataRowView; 
         
        DateTime date1 = Convert.ToDateTime(row1.Row[0]);
        DateTime date2 = Convert.ToDateTime(row2.Row[0]);
         
        if ((datum1.Year == datum2.Year) && (datum1.Month == datum2.Month))
            return 0;
        else
            return -1;
    } 
} 
Shrnutí
  1. Celé je to o porovnávání příslušné hodnoty ve dvou po sobě následujících řádcích, k čemuž můžeme využít IComparer.
  2. Toto porovnávání děláme po vytvoření každého řádku, v události ItemCreated. Událost ItemCrated repeateru je volána před vložením právě vytvořené položky do kolekce Controls, proto můžeme snadno vložit náš groupovací nadpis před tuto položku pouhým Controls.Add(groupHeader);
  3. Výše uvedený postup není úplně 100% čistý a je určen pouze pro jednoduché scénáře. Zasahujeme totiž do control-tree repeateru v průběhu jeho výstavby, a spoléháme se na vlastnost item.DataItem, která je naplněna pouze po data-bindingu. Nemůžeme tak využít ViewState repeateru, ale musíme ho plnit daty znovu při každém requestu – a to pokud možno dokonce už ve fázi Init (čím později budeme plnit, tím více problémů nás může potkat – může se nám totiž lišit control-tree jednotlivých requestů).
  4. Pokud bychom chtěli vytvořit opravdový univerzální korektní repeater s groupováním a funkčním ViewState, pak bychom potřebovali lépe pracovat s control-tree vzhledem k control-lifecycle. Nové řádky bychom museli zařazovat do kolekce Items, nikoliv přímo Controls, atp. Samotný Repeater není pro odvození takového controlu úplně ideální a lepší bude vytvořit úplně nový control. Pro nasměrování viz též článek Vlastní primitivní Repeater – templated data-bound control.
  5. Obdobné principy bychom mohli použít i pro groupování jiných seznamových controlů – DataGrid, GridView, CheckBoxList, RadioButtonList, DataList, atp.

web.sitemap – lokalizace a autorizace

Po chvilce bojů a objevení několika bugů se mi nakonec podařilo rozchodit lokalizaci a autorizaci v site-mapách ASP.NET, konkrétně při použití defaultního XmlSiteMapProvider a web.sitemap souborů (částečně to lze ovšem aplikovat i na jiné providery).

Lokalizace website.map

Defaultní XmlSiteMapProvider přímo podporuje lokalizaci web.sitemap souborů, stačí rootovému elementu nastavit atribut enableLocalization=“true“ a dále se pak na resources můžeme explicitně odkazovat obdobně jako v .aspx souborech, přes výraz $resources:ClassName,KeyName,DefaultValue

<siteMap xmlns="http://schemas.microsoft.com/AspNet/SiteMap-File-1.0" enableLocalization="true">
    <siteMapNode title="$resources: Navigation, UvodniStranka" url="~/default.aspx">
    ...
</siteMap>

Výše uvedený příklad by se opíral o soubor ~/App_GlobalResources/Navigation.resx. Jedná se o explicitní způsob lokalizace, existuje ještě implicitní metodika s využitím atributu resourceKey, nicméně implicitní lokalizace jako taková mě neoslovuje, takže ani tentokrát nebudu podorbněji rozvádět.

Pozor také, že mezi dolarem ($) a klíčovým slovem resources nesmí být mezerník. Lokalizovat lze výše uvedeným způsobem atributy title a description, bohužel ne url. Atribut url takto lokalizovat bohužel nelze, ač je to v některých dokumentacích uvedeno.

Pokud bychom chtěli lokalizovat i URL, můžeme to zařídit například tak, že nakonfigurujeme přes web.config dva nezávislé SiteMapProvidery, kde každý bude ukazovat na jiný .sitemap soubor:

<siteMap defaultProvider="CzXmlSiteMapProvider" enabled="true">
  <providers>
    <add name="CzXmlSiteMapProvider"
      description="Provider pro cestinu."
      type="System.Web.XmlSiteMapProvider"
      siteMapFile="WebCz.sitemap"
      securityTrimmingEnabled="true" />
    <add name="EnXmlSiteMapProvider"
      description="Provider pro cestinu."
      type="System.Web.XmlSiteMapProvider"
      siteMapFile="WebEn.sitemap"
      securityTrimmingEnabled="true" />
  </providers>
</siteMap>

…následně bychom podle aktuálního jazyka museli controlu SiteMapDataSource explicitně nastavovat příslušný SiteMapProvider (nastavit property SiteMapDataSource.SiteMapProvider, typ string). Deklaratorně například fíglem:

<asp:SiteMapDataSource
    ID="SiteMapDS"
    SiteMapProvider="<%$ Resources: Navigation, SiteMapProvider %>"
    runat="server" 
/>

Viz též obecná lokalizace webových aplikací.

Autorizace – skrývání uživateli nepřístupných položek

XmlSiteMapProvider, přesněji řečeno už bázová třída SiteMapProvider podporuje i authorizaci, resp. skrývání uživateli nedostupných položek. Tato funkčnost je řízena přes property SiteMapProvider.SecurityTrimmingEnabled, která se však nenastavuje programově (má jen get), nýbrž přes konfiguraci provideru z web.config souboru, atributem securityTrimmingEnabled:

<siteMap defaultProvider="MyXmlSiteMapProvider" enabled="true">
    <providers>
        <clear/>
        <add name="MyXmlSiteMapProvider"
         type="System.Web.XmlSiteMapProvider"
         siteMapFile="~/Web.sitemap"
         securityTrimmingEnabled="true" />
    </providers>
</siteMap>

Pokud nastavíme tento atribut, pravděpodobně nám začně funkčnost ihned fungovat. SiteMapProvider si sám hlídá přístupová práva uživatele nastavená přes sekci<authorization /> web.configu a uživateli nepřístupné položky skrývá.

Ovšem pozor!!! Implementace tohoto hlídání není úplně korektní a má problém s authorization pravidly web.config souborů, která se přes <location /> odkazují na podsložky. Chceme-li tedy tuto funkčnost SiteMapProvideru využít, můžeme ve web.config souborech definovat <location /> pravidla pouze pro jednotlivé soubory v příslušné složce a přístupová práva složek jako takových musíme řídit přes samostatné web.config soubory v těchto složkách!!!

Podle dokumentace a schématu .sitemap souboru má existovat u elementu <siteMapNode /> i atribut securityTrimmingEnabled, jakékoliv použití tohoto atributu však vyhazuje výjimku

ConfigurationErrorsException: Unrecognized attribute ‚securityTrimmingEnabled‘. Note that attribute names are case-sensitive.

Když jsem bádal v kódu XmlSiteMapProvideru, tak tam je tento atribut přímo zakázaný a zřejmě se jedná o nějaký přežitek z beta-verzí.

Element <siteMapNode /> má ještě atribut roles=“…“, kam lze explicitně nastavit, jakým uživatelským rolím se má node zobrazovat. Pokud však máme dobře nastavené samotné <authorization />, pak to mnohdy nepotřebujeme. Pokud ho přesto nastavíme, pak se vyhodnocuje MÍSTO standardních přístupových práv, nikoliv jako průnik.

Atribut roles=“*“ (nebo podobně) se nám bude hodit u externích odkazů, jejichž autorizaci nelze jinak vyhodnotit a bez explicitní volby roles se nám odkaz vůbec nezobrazí.

Dále je potřeba si uvědomit, že SiteMapProvider vyhodnocuje přístupová práva od rootu sitemap dolů a pokud nevyhoví nadřazená položka, ustřelí se celý podstrom. Například je tedy problematické bez dalšího použít prázdný atribut url=““, protože jeho přístupová práva není jak vyhodnotit a příslušný podstrom se tak nezobrazí – naopak je však možné do url dávat cestu k neexistujícím stránkám, vyhodnocení se provede, jako by existovali. Pokud potřebujeme udělat siteNode bez odkazu, pak musíme použít atribut roles=“…“, aby bylo přístupová práva jak vyhodnotit.

Související články

form defaultfocus=“..“ defaultbutton=“…“ runat=“server“ při použití MasterPage

Občas jsme donuceni umístit control <form runat=“server“> už do MasterPage, například proto, že máme v MasterPage navigační TreeView či jiný control vyžadující <form>. Pak nastává otázka, jak ve vlastní content-page nastavit formuláři vlastnosti DefaultButton a DefaultFocus na tam umístěné controly.

<%@ Master ... %>
...
<body>
    <form id="MainForm" runat="server">
        ...
        <asp:ContentPlaceHolder ID="BodyCPH" runat="server" />
        ...
    </form>
</body>
...

Content-page s controly:

<%@ Page MasterPageFile="..." ... %>
<asp:Content ContentPlaceHolderID="BodyCPH" runat="server">
    <asp:TextBox ID="UsernameTB" runat="server" />
    <asp:LinkButton ID="LoginLB" runat="server" />
</asp:Content>

Mnohé správně napadne, že Page má property Form, přes kterou to jistě půjde nastavit. Ano, nicméně properties DefaultFocus a DefaultButton jsou typu string a pokud zkusíme například

Page.Form.DefaultButton = "LoginLB";  // špatně !!!
Page.Form.DefaultButton = LoginLB.ID;  // špatně !!!

…pak budeme odměněni výjimkou InvalidOperationException: The DefaultButton of ‚MainForm‘ must be the ID of a control of type IButtonControl.

Správně je v případě DefaultButton potřeba předat UniqueID a v případě DefaultFocus ClientIDdaného controlu, protože je potřeba ho identifikovat včetně NamingContaineru (form a button jsou každý v jiném naming containeru)

Page.Form.DefaultButton = LoginLB.UniqueID;
Page.Form.DefaultFocus = UsernameTB.ClientID;

Stejným způsobem bychom postupovali nejenom v případě MasterPage, ale například i v případě, kdy bychom chtěli vlastnosti DefaultButton či DefaultFocus ovlivnit z nějakého controlu (což bych spíše nedoporučoval).