Category Archives: Development

Zjištění volné paměti počítače na webhostingu

Pokud se chceme z naší hostované ASP.NET aplikace dozvědět něco o stroji, na kterém běží, nemůžeme tak zpravidla udělat přes WMI dotazy, či performance-countery, protože nemáme k dispozici účet s dostatečnými právy a dostáváme výjimku Access Denied.

I nám C#-istům je však k dispozici to, co mají ve VisualBasicu ukryto pod featurou My, konkrétně nás zde zajímá My.Computer.Info, které není nic jiného než instancí třídyMicrosoft.VisualBasic.Devices.ComputerInfo s propertama AvailablePhysicalMemory,AvailableVirtualMemory, TotalPhysicalMemory, TotalVirtualMemory a několika dalšími s informacemi o verzi OS atp.

Stačí si tedy do našeho C# projektu nareferencovat assembly Microsoft.VisualBasic, vytvořit si instanci třídy ComputerInfo a zeptat se jí na přísušné hodnoty:

using Microsoft.VisualBasic.Devices;

...

ComputerInfo computerInfo = new ComputerInfo();
InfoLb.Text = computerInfo.AvailablePhysicalMemory.ToString("n0");

Třída ComputerInfo používá volání podpůrných nativních metod .NET a informace o paměti stroje dostaneme i pod běžným hostingovým účtem.

Změna výchozí verze ASP.NET pro nové weby IIS

Pokud Vám IIS pro nově zakládané web-site přednastavuje jinou verzi ASP.NET, než si představujete, můžete toto výchozí nastavení ovlivnit spuštěním příkazu aspnet_regiis.exe od nově požadované verze ASP.NET s níže uvedenými parametry:

aspnet_regiis -sn W3SVC/

Utilitu aspnet_regiis najdete v C:\WINDOWS\Microsoft.NET\Framework\<číslo verze>\.

ViewState vs. fáze Init, aneb jak jsem se chytil

Na svém posledním ASP.NET kurzu jsem se báječně chytil na jednom primitivním demu na fungování ViewState. Krásně jsem předváděl, jak „ve fázi Init není ještě ViewState trackován, po fázi Init nastává LoadViewState a před tím se zapne jeho tracking – TrackViewState()“, nu což, vyrobil jsem si krásné demo a nestíhal jsem pak chvíli zírat.

(Základy fungování ViewState viz článek Co by měl každý vědět o ViewState.)

„Nefunkční“ demo

Vyrobil jsem primitivní stránku, s jedním Labelem a jedním tlačítkem.

<asp:Label ID="MyLabel" Text="Výchozí text" runat="server" />
<asp:Button ID="MyButton" Text="Postback" runat="server" />

a jak jsem se demonstrovat, jak přiřazení vlastnosti Text ve fázi Init nepřežije postback:

void Page_Init(object sender, EventArgs e)
{
    if (!IsPostBack)
    {
        MyLabel.Text = "Nová hodnota z fáze Init!";
    }
}

Uff, jaké bylo mé překvapení, když Label i po kliknutí na tlačítko Postback přežíval s hodnotou „Nová hodnota z fáze Init!“. Mnohým je hned jasné, kde jsem udělal chybu, ostatním přiblížím:

ViewState v životním cyklu stránek/controlů

Mé překvapení naštěstí netrvalo dlouho, rychle jsem si ověřil, kde přesně se volá v životním cyklu controlů TrackViewState() a rozuzlení bylo na světě:

  1. TrackViewState() není první operace po fázi Init, nýbrž poslední operace fáze Init samotné,
  2. fáze Init (jako jediná ze základních fází životního cyklu) probíhá zdola nahoru, procházením stromu control-tree do hloubky – fáze Init nadřazeného controlu je završena až po dokončení fází Init všech jeho child-controls.

Výsledek je tedy nasnadě, v obsluze události Page_Init jsme úplně na vrcholu control-tree a fáze Init jednotlivých controlů již proběhla. Jejich TrackViewState() již proběhl a ViewState controlů tak již sleduje změny jednotlivých hodnot. Nastavení MyLabel.Text ve fází Page_Init tedy již je operací, kdy změny ViewState labelu jsou sledovány, narozdíl od ViewState stránky (Page) samotné, kde ještě TrackViewState() neproběhl.

„Funkční“ demo

Demo jsem rychle opravil a vše krásně fungovalo, jak má:

void MyLabel_Init(object sender, EventArgs e)
{
    if (!Page.IsPostback)
    {
        this.Text = "Text nastavený ve fázi Init labelu, nepřežije Postback.";
    }
}

void Page_Init(object sender, EventArgs e)
{
    if (!IsPostback)
    {
        this.Title = "Title nastavený ve fázi Init page, nepřežije Postback.";
    }
}

Ve fázi Init samotného Labelu ještě jeho TrackViewState() neproběhl, tedy se Text nezachová.

Ve fázi Init stránky už proběhl TrackViewState() controlů, ale stránky samotné ještě ne, tedy třeba Title se nezachová.

Makra pro ExpandAllRegions, CollapseAllRegions (#region)

Již delší dobu používám ve Visual Studiu dvě makra – ExpandAllRegions a CollapseAllRegions, ke kterým mám přidružené klávesové zkratky Ctrl+Alt+NumPlus a Ctrl+Alt+NumMinus. Makra jsou prostá, rozbalí všechny regiony v kódu, či zabalí všechny #regiony v kódu (což se od doby, kdy si VS2005+ pamatuje poslední sbalení/rozbalení u každého souboru, narozdíl od předchozích verzí, kde se vždy vše dalo otevírat sbalené, ukázalo jako neobyčejně potřebnná funkce).

Makra jsou prostá:

Sub ExpandAllRegions()
    DTE.ExecuteCommand(&quot;Edit.StopOutlining&quot;)
    DTE.ExecuteCommand(&quot;Edit.StartAutomaticOutlining&quot;)
End Sub

Sub CollapseAllRegions()
    ExpandAllRegions()
    Dim objSelection As TextSelection
    objSelection = DTE.ActiveDocument.Selection
    objSelection.StartOfDocument()
    While (objSelection.FindText(&quot;#region&quot;))
        objSelection.StartOfLine(vsStartOfLineOptions.vsStartOfLineOptionsFirstColumn)
        DTE.ExecuteCommand(&quot;Edit.ToggleOutliningExpansion&quot;)
        objSelection.StartOfDocument()
    End While
    DTE.ActiveDocument.Selection.StartOfDocument()
End Sub

…a přiřazení klávesových zkratek je v Tools ~ Options ~ Environment ~ Keyboard ~ …a dále dohledat název makra dle procedury, takže např. Macros.MyMacros.Havit.CollapseAllRegions, atd.

Klientské (ne)cachování skriptů z WebResource.axd

Skripty emitované do stránky pomocí odkazů do assembly, pomocí WebResource.axd, se v browseru cachují pouze pokud máme debug-kompilaci vypnutou:

<compilation debug="false" />

NullReferenceException v DefaultWsdlHelpGenerator.aspx při přístupu k webovým službám

Vytváříme klasickou webovou službu publikovanou pomocí ASMX. Při pokusu o přístup k této webové službě přes internetový prohlížet obdržíme výjimku NullReferenceException – a to ještě žádnou metodu nevoláme, jen prohlížíme dostupné služby.
Debugger se nám zastavuje v souboru DefaultWsdlHelpGenerator.aspx na řádku 1335:

OperationBinding FindHttpBinding(string verb) {
        foreach (ServiceDescription description in serviceDescriptions) {
            foreach (Binding binding in description.Bindings) {
                HttpBinding httpBinding = (HttpBinding)binding.Extensions.Find(typeof(HttpBinding));

Vskutku pozoruhodné je pak řešení problému: Ve web.configu máme v sekci <pages> nastavení autoEventWireUp=“false“. Po odstranění tohoto nastavení přístup k dokumentaci webových služeb funguje.
DefaultWsdlHelpGenerator.aspx je generátor dokumentace pro zobrazení v prohlížeči. Ten se evidentně kompiluje s použitím nastavení aplikace a v kódu spoléhá na zavolání metody Page_Load pomocí automatického navázání vybraných událostí (AutoEventWireUp). K dispozici máme i zdrojový kód tohoto souboru, standardně se nachází v C:\WINDOWS\Microsoft.NET\Framework\v2.0.50727\CONFIG.
(Runtime .NET Framework 2.0)

Workaround

Na vývojářské mašině se dá taky rovnou zeditovat soubor C:\Windows\Microsoft.NET\Framework\v2.0.50727\CONFIG\DefaultWsdlHelpGenerator.aspx a na první řádek přidat:

<%@ Page AutoEventWireup="true" %>

Money – kouzlíme s generiky II.

Generika jsou dobrá nejenom pro kolekce. Že se dají velmi dobře využít i v jiných situacích, dnes předvedu na třídě Money  (diskuze, kdy má být Money třída a kdy je lepší struct není předmětem tohoto článku). Uvidíte, že jdou dělat i takové věci jako generické operátory.

Zadání problému

Chceme řešit imlementaci třídy Money, třídy reprezentující peněžní datový typ skládající se z částky (Amount) a její měny (Currency). Naším cílem je dosáhnout následujího:

  • chceme zavést opakovaně využitelnou třídu Money (typicky do vlastní class-library) – ta má obsahovat vlastnost Amount (částku typu decimal) a vlastnost Currency (měnu), jejíž typ obecně naznáme a chceme ho ponechat na libovůli klientské aplikace (známe však pravidla pro obecné Money, které nám říkají, že bez kurzových převodů můžeme běžné operace provádět jen mezi operandy stejné měny – porovnávání, sčítání/odečítání, násobení/dělení číslem, dělení mezi sebou, atp.). Do class-library tedy chceme implementovat třídu Money<TCurrency>.
  • implementaci veškeré logiky chceme mít součástí této třídy Money<TCurrency> – v této třídě chceme definovat potřebné operace a centrálně je udržovat v class-library, chceme mít pokryté všechny základní operátory, atp. atp.
  • v jednoduchých svých projektech zadefinujeme třídu Currency (obvykle business-object odpovídající číselníku měn v DB s vlastnostmi Nazev, Zkratka, atp.) a budeme v nich třídu Money<TCurrency> používat přímo v kódu
Money<Currency> cena = new Money(150.20M, Currency.Czk);
cena = cena + new Money(20M, Currency.Czk);
cena = cena * 10;
MyLabel.Text = cena.Amount.ToString("n2") + " " + cena.Currency.Zkratka;
...
  • v rozsáhlejších našich projektech máme také třídu Currency, chceme však vytvořit odvozenou negenerickou třídu Money, která bude základní funkčnost obecnějšího Money<TCurrency> rozšiřovat o nějaké nové project-specific možnosti, např. ony kurzové přepočty, standardní výstup, atp. Použití zamýšlíme nějak takto:
Money cena = new Money(10M, Currency.Czk);
cena = cena.ToCurrency(Currency.Usd) + new Money(159.3M, Currency.Usd);
MyLabel.Text = cena.ToString("n2");
...
  • stále však trváme na tom, že implementace běžných operací (zejména operátorů) musí být použita z obecného Money<TCurrency>. Uvědomme si však základní problém – jak se vyhnout nové definici operátorů v negenerickém potomkovi Money : Money<Currency>, když operátory jsou statické, nejsou předmětem dědičnosti a v Money<TCurrency> budou vypadat nejspíš nějak takto:
public static Money<TCurrency> operator +(Money<TCurrency> money1, Money<TCurrency> money2)
{
// implementace
}

…v potomkovi Money chceme přeci součet dvou Money a hlavně návratový typ Money, nikoliv Money<Currency>

public static Money operator +(Money money1, Money money2)
{
// znovu implementace??? Tomu jsme se chtěli vyhnout! Implementaci chceme mít v class-library.
}
Kouzlo první – generická implementace funkčnosti operátorů

Čeho chceme dosáhnout – mít centralizovanou implementaci funkčnosti operátorů tak, abychom ji mohli snadno udržovat pro všechny naše projekty. Kouzlo první spočívá v extrahování implementace operací do generických metod třídy Money<TCurrency>, kteréžto metody sama třída Money<TCurrency> ve svých operátorech využije, stejnětak jako je může využít libovolný potomek při definici svých typovaných operátorů.

Money<TCurrency>:

public static Money<TCurrency> operator +(Money<TCurrency> money1, Money<TCurrency> money2)
{
    return SectiMoney<Money<TCurrency>>(money1, money2);
}

public static TResult SectiMoney<TResult>(Money<TCurrency> money1, Money<TCurrency> money2)
    where TResult : Money<TCurrency>, new()
{
    if (money1.Currency != money2.Currency)
    {
        throw ...
    }

    TResult result = new TResult();
    result.Amount = money1.Amount + money2.Amount;
    result.Currency = money1.Currency;
    return result;
}

Obdobně jako u BusinessObjectCollection využíváme kouzla generika s „cílovým typem“. Daní za tento způsob je nám nutnost vyžadovat constructor bez parametrů, abychom v generiku byly schopni vytvořit instanci cílového typu (možnost generika s constructorem předepsaných parametrů se asi v dohledné době nedočkáme, v .NET 3.5 pokud vím, nic takového stále není a po diskuzi s částí CLR teamu na letošním MVP Summitu v Redmondu už i chápu proč).

Project-specific potomek Money už pak může využívat této centrální implementace snadno:

public static Money operator +(Money money1, Money money2)
{
    return SectiMoney<Money>(money1, money2);
}
Kouzlo druhé – projektový potomek Money bez nové implementace operátorů

Řekněme, že se chceme v projektech, v project-specific třídách Money, úplně zbavit nutnosti implementovat operátory, byť už máme cestu jak v těchto operátorech využít centrální implementace funkčnosti. Projektový kód chceme mít co nejčistší, prostý takovýchto infrastrukturních redefinic, tak, abychom se v něm mohli přehledně věnovat jen nové funkčnosti Money oproti předkovi Money<TCurrency> – např. doplnit ony omílané kurzové přepočty, atp.

Jak na to?

Do řetězce dědičnosti mezi Money a Money<TCurrency> vložíme kouzelnou třídu MoneyImplementationBase, která nás dalším fíglem s generiky a operátory posune ke kýženému výsledku…

public abstract class MoneyImplementationBase<TCurrency, TResult>: Money<TCurrency>
    where TCurrency: class
    where TResult : MoneyImplementationBase<TCurrency, TResult>, new()
{
    public static TResult operator +(MoneyImplementationBase<TCurrency, TResult> money1, MoneyImplementationBase<TCurrency, TResult> money2)
    {
        return SectiMoney<TResult>(money1, money2);
    }
}

Tato třída samozřejmě patří do naší centrální class-library odkud ji budou využívat jednotlivé projekty.

A výsledek? Plně funkční projektové Money pak dostaneme takto:

public class Money : MoneyImplementationBase<Currency, Money>
{
    // toť vše!
    // sem už můžeme doplnit jen project-specific rozšíření Money, veškerou základní funkčnost nám poskytují předci
}

Hezké, že? Stejně jako u kouzlení s BusinessObjectCollection předhazujeme generickému předkovi sami sebe (pokud to bude potřeba, můžeme předhodit i svého potomka).

BusinessObjectCollection – kouzlíme s generiky

Po opakovaných přáních poodkrýt zákoutí našeho frameworku a generované business-vrstvy jsem se rozhodl zveřejnit vybraná témata a perličky. Dnes přicházím s BusinessObjectCollection, resp. s možným způsobem implementace kolekcí v business-vrstvě pomocí generik tak, abychom dosáhli maximální kompatibility typů a nemuseli bojovat s neustálou typovou neshodou kolekcí.

Čeho chceme u kolekcí business-objektů dosáhnout:

  1. Chceme jednu společnou bázovou třídu BusinessObjectCollection pro všechny kolekce business-objektů a v ní centrálně implementovat operace, které jsou společné pro všechny business-objekty. Pro příklad tam dáme primitivní metodu SaveAll(), která všechny business-objekty v kolekci uloží a její implementace je stejná, ať už se jedná o kolekci Faktur, nebo kolekci Subjektů.
  2. V bázové třídě BusinessObjectCollection chceme definovat i operace, které pracují přímo s business-objekty, pokud možno strong-type, typem co nejpřesnějším. Např. běžné Add(Order order), Remove(Subject subject), atp.
  3. V bázové třídě BusinessObjectCollection chceme definovat i operace, které pracují s kolekcemi business-objektů, pokud možno strong-type, typem kolekce co nejpřesnějším. Např. FindAll(), který vrací kolekci všech nalezených prvků odpovídajících nějaké podmínce, atp.
  4. Od této společné bázové abstraktní třídy BusinessObjectCollection chceme děděním vytvářet konkrétní potomky – třídy kolekcí pro jednotlivé business-objekty, např. OrderCollection, SubjectCollection, UserCollection, atp.

Jak tedy na to? Nejprve si zavedeme základní třídy, které budu v dalších příkladech používat:

public abstract class BusinessObjectBase
{
    public abstract void Save();
}

public class Order : BusinessObjectBase
{
    public decimal Cena { get; set; }
    public override void Save()
    {
        // implementace
    }
}

BusinessObjectBase je bázová třída pro všechny business-objekty, Order je příklad konkrétní implementace.

Způsob 1. – základní

Nejprve si ukážeme, jak vypadá běžná implementace kolekcí:

public abstract class BusinessObjectCollection<T> : Collection<T>
    where T : BusinessObjectBase
{
    public BusinessObjectCollection()
        : base(new List<T>())
    {
    }

    public void SaveAll()
    {
        foreach (BusinessObjectBase item in this.Items)
        {
            item.Save();
        }
    }

    public virtual List<T> FindAll(Predicate<T> match)
    {
        List<T> innerList = (List<T>)Items;
        List<T> found = innerList.FindAll(match);
        return found;
    }
}

public class OrderCollection : BusinessObjectCollection<Order>
{
    public decimal GetCelkovaCena()
    {
        decimal result = 0;
        // implementace
        return result;
    }
}

Co tato implementace ukazuje:

  • Jako úplný základ používáme generickou kolekci Collection<T>, která samotná už nám přináší všechny základní strong-type operace, např. Add(), Contains(),IndexOf(), Insert(), Remove(), RemoveAt() a indexer přes pořadí this[int].
  • Třída Collection<T> je implementačně pouze wrapperem nějaké vnitřní kolekce, kterou skrývá pod property protected IList<T> Items. Vnitřní implementaceCollection<T> používá jako tento datový nosič List<T>, v kontraktu této třídy to však popsáno není. Chceme-li tedy zaručit, že naše prvky budou fyzicky uloženy v datové struktuře typu List<T>, můžeme využít protected constructor odCollection<T>, který umožňuje předat instanci požadované datové struktury, která musí implementovat IList<T>. Nám se hodí právě List<T>, který zahrnuje spoustu dalších užitečných metod, které budeme chtít naše business-kolekce také naučit. V příkladu využíváme List<T>.FindAll().
  • Metoda SaveAll() provádí určitou operaci s prvky kolekce, její interface je vyhovující, není co namítat.
  • Metoda FindAll() ale už není tak krásná, jejím návratovým typem je totiž List<T> a tím se nám klientský kód pěkně zamotá:
OrderCollection orders = Order.GetAll();

List<Order> zeroOrders = orders.FindAll(delegate(Order item)
{
    return (item.Cena == 0);
});

zeroOrders.SaveAll(); //nejde
decimal d = zeroOrder.GetCelkovaCena(); //nejde
OrderCollection zeroOrders2 = (OrderCollection)zeroOrders; // nejde

Návratovým typem FindAll() je List<Order>, s kterým přicházíme o veškerou logiku, kterou jsme business-kolekce naučili, jak v bázové třídě BusinessObjectCollection, tak v konkrétní tříděOrderCollection.

Způsob 2. – Drobné vylepšení základní metody

Zlepšení na poli typů dosáhneme, pokud implementaci naší BusinessObjectCollection<T> upravíme takto:

public abstract class BusinessObjectCollection<T> : Collection<T>
    where T : BusinessObjectBase
{
    public BusinessObjectCollection()
        : base(new List<T>())
    {
    }

    public void AddRange(IEnumerable<T> source)
    {
        List<T> innerList = (List<T>)Items;
        innerList.AddRange(source);
    }

    public virtual BusinessObjectCollection<T> FindAll(Predicate<T> match)
    {
        List<T> innerList = (List<T>)Items;
        List<T> found = innerList.FindAll(match);

        BusinessObjectCollection<T> result = new BusinessObjectCollection<T>();
        result.AddRange(found);
        return result;
    }

    public void SaveAll()
    {
        foreach (BusinessObjectBase item in this.Items)
        {
            item.Save();
        }
    }
}
  • Metodu FindAll() jsme trošku typově vylepšili, namísto obecného List<T> ji necháme vracet alespoň datový typ BusinessObjectCollection<T>. Protože však musíme instanci BusinessObjectCollection<T> nějak získat, nezbývá než si založit novou a pomocí další vypropagované metody List<T>.AddRange() do ní prvky zkopírovat. Je to nepochybně určitý výkonový overhead, nicméně vzhledem k tomu, že kopírujeme pouze reference na existující instance jednotlivých business-objektů, jedná se o overhead zanedbatelný a naopak převáží výhoda příjemného vylepšení interface kolekcí.
  • Stále však nemůžeme být spokojeni:
OrderCollection orders = Order.GetAll();

BusinessObjectCollection<Order> zeroOrders = orders.FindAll(delegate(Order item)
{
    return (item.Cena == 0);
});

zeroOrders.SaveAll(); //HURÁ! Funguje!
decimal d = zeroOrders.GetCelkovaCena(); // stále nefunguje
OrderCollection zeroOrders2 = (OrderCollection)zeroOrders; // nejde

Stále nedostáváme od metody FindAll() kolekci typu OrderCollection. Sice jsme získali možnost využít operací implementovaných v BusinessObjectCollection, jako např. SaveAll(), stále však nedosáhneme na operace implementované v OrderCollection, nemáme GetCelkovaCena().

Způsob 3. – Kouzlíme s generiky

Generika v .NET Frameworku jsou udělána dobře a snesou všechno. Opakovaně jsem sám u generik předpokládal, že „tohle už přeci nemůže jít“. Generika opravdu unesou hodně:

public abstract class BusinessObjectCollection<TItem, TCollection> : Collection<TItem>
    where TItem : BusinessObjectBase
    where TCollection : BusinessObjectCollection<TItem, TCollection>, new()
{
    public BusinessObjectCollection()
        : base(new List<TItem>())
    {
    }

    public void AddRange(IEnumerable<TItem> source)
    {
        List<TItem> innerList = (List<TItem>)Items;
        innerList.AddRange(source);
    }

    public virtual TCollection FindAll(Predicate<TItem> match)
    {
        List<TItem> innerList = (List<TItem>)Items;
        List<TItem> found = innerList.FindAll(match);

        TCollection result = new TCollection();
        result.AddRange(found);
        return result;
    }

    public void SaveAll()
    {
        foreach (BusinessObjectBase item in this.Items)
        {
            item.Save();
        }
    }
}

public class OrderCollection : BusinessObjectCollection<Order, OrderCollection>
{
    public decimal GetCelkovaCena()
    {
        decimal result = 0;
        // implementace
        return result;
    }
}

Co jsme to udělali?

  • Definici třídy BusinessObjectCollection jsme rozšířili o další generický typ naBusinessObjectCollection<TItem, TCollection>, kde TItem je typ prvků kolekce aTCollection je typ kolekce samotné!
  • Pomocí generického typu TCollection můžeme nyní postavit metodu FindAll tak, že jejím návratovým typem bude TCollection, tedy požadovaný typ kolekce.
  • Získáváme plně typově konzistentní kolekci OrderCollection, jejíž všechny metody používají typ Order jako typ prvku a typ OrderCollection jako typ kolekce!
  • Dostáváme jednoduchý snadno použitelný interface:
OrderCollection orders = Order.GetAll();

OrderCollection zeroOrders = orders.FindAll(delegate(Order item)
{
    return (item.Cena == 0);
});

zeroOrders.SaveAll(); //HURÁ! Funguje!
decimal d = zeroOrders.GetCelkovaCena(); //HURÁ! Funguje!
// přetypovávat už ani nepotřebujeme
Způsob 4. – A jak je to u nás?

Generika snesou hodně, opravdu hodně. U nás je to takto:

  • V našich class-libraries (HAVIT Framework Extensions) máme abstraktní předkyBusinessObjectBase a BusinessObjectCollection<TItem, TCollection>. Tyto třídy definují operace společné pro všechny business-objekty, na všech našich projektech, prostě úplný základ, jádro.
  • Na konkrétních projektech pak používáme generování základního kódu business-tříd, tedy business-objektů i business-kolekcí, na základě vstupního schematu (např. DB diagramu). Generovaný kód umísťujeme do bázových tříd OrderBase aOrderCollectionBase, zatímco vlastní kód zapisujeme až do potomků těchto třídOrder a OrderCollection.
  • Při prvním spuštění generátor vygeneruje třídy všechny (třídy Order aOrderCollection vygeneruje prázdné), zatímco při dalších spuštěních generátor přepisuje třídy OrderBase a OrderCollectionBase (náš „dopsaný“ kód tak zůstává nedotčen).
  • Výsledný kód tříd vypadá nějak takto:

Nejprve business-objekt Order:

public abstract class OrderBase : BusinessObjectBase
{
    // toto je generovaná třída, generátor ji vždy přepíše, nic se sem nesmí ručně dopisovat
    public decimal Cena { get; set; }
    public override void Save()
    {
        // implementace
    }
}

public class Order : OrderBase
{
    // toto je používaná třída, sem mohu zapsat vlastní kód

    public decimal GetCenaPoSleve()
    {
        // implementace
    }
}

Dále business-kolekce OrderCollection:

public abstract class OrderCollectionBase : BusinessObjectCollection<Order, OrderCollection>
{
    // toto je generovaná třída, generátor ji vždy přepíše, nic se sem nesmí ručně dopisovat
}

public class OrderCollection : OrderCollectionBase
{
    // toto je používaná třída, sem mohu zapsat vlastní kód
    public decimal GetCelkovaCena()
    {
        decimal result = 0;
        // implementace
        return result;
    }
}

Ano! Generika umožňují dokonce v předkovi OrderCollectionBase používat jako TCollection odkaz na vlastního potomka OrderCollection.

Pokračování

Firefox velmi pomalý při použití Windows Vista a ASP.NET Development serveru

Načítání webových stránek je pod Firefoxem v kombinaci s Windows Vista a ASP.NET Development serverem velmi pomalé. První podezření padlo na ASP.NET AJAX pod Firefoxem, nicméně pravda se ukázala být jinde.

Za všechno může automatické ladění TCP stacku ve Windows Vista. Na internetu jsem nalezl dvě řešení:

Zákaz automatického ladění TCP stacku…

… lze provést spuštěním „netsh interface tcp set global autotuninglevel=disabled“ z příkazové řádky.

Toto řešení jsem nezkoušel.

Zákaz IPv6 ve Firefoxu

Dle návodu pomůže ve Firefoxu:

  1. přejít na stránku about:config,
  2. vyhledat položku network.dns.disableIPv6,
  3. nastavit hodnotu na true.

Toto řešení bylo jednoduché a účinné.

Jaká je Vaše zkušenost s kombinací Firefoxu, Windows Vista a ASP.NET Development serveru? Nebo jste na stejný problém narazili i při jiné kombinaci produktů?

Programátorská hádanka – catch & throw

Jaký je rozdíl v prapagaci výjimky z bloku catch:

try
{
...
}
catch (Exception e)
{
   throw;
}

versus

try
{
...
}
catch (Exception e)
{
   throw e;
}

Odpověď je tentokrát jednoduchá a jako obvykle ji najdete o řádku níže napsanou bílým písmem (pro odtajnění třeba označte):

>>> Při vyhození výjimkt přes „throw;“ se nezmění stack trace – výjimka se stále tváří, že vzešla z původní metody. Při vyhození přes „throw e;“ je změněn stack trace, výjimka se tváří, že vzešla z naší metody obsluhující výjimku. <<<