Jsem dlouholetým příznivcem notebooků ThinkPad. Není to nikterak fanatická láska, ale spíše střídmá spokojenost spojená s konzervativností a neochotou riskovat změnu. Prostě u ThinkPadů tak nějak tuším, co dostanu, jsem na to nastavený a jsem s tím v pohodě.

S ThinkPady jsem začínal někde u X201 a X230, kdy se ještě jednalo o doplňkový stroj k hlavnímu desktopu, prošel jsem pak přes T420s, T440s až k vlajkovým X1 Carbon (Gen4 a Gen6). Vždy jsem hledal stroj pro vývojářsko-kancelářskou práci (dejme tomu 50:50), přičemž si potrpím na solidní provedení, na tichém provozu a záleželo mi i na malé váze (denní dojíždění s batohem na kole). Naopak jsem ochoten dát za notebook klidně 80K, je to můj hlavní pracovní nástroj a rozpočtem se moc neomezuji (dražší stroje mi přijdou spíše jako úlet, než že bych po nich toužil a nebyl ochoten za to ty peníze dát).

V zásadě při dodržení základních kritérií (kvalita, váha, velikost, …) vždy hledám ten nejlepší poměr mezi výkonem a hlučností, přičemž na hlučnost mám poměrně náročná kritéria a docela nízko posazený horní limit. (Poslední roky jsem přidal požadavek na USB-C nabíjení, už mě nebaví nosit sebou adaptéry zvlášť pro různá zařízení.)

Někdy před rokem se to opět sešlo a hledal jsem náhradu za svůj tehdejší X1 Carbon Gen6. Přirozeně jsem se tehdy poohlížel po nejnovější verzi X1 Carbon, nicméně po dvou X1 už jsem měl zkušenost s relativně problematickým chlazením větších výkonů v těchto ultra-lehkých strojích a tak mi padlo do oka kladné doporučení Reného Steina na ThinkPad T14/P14s s nadějným procesorem AMD.

Lenovo ThinkPad T14 AMD Gen2

Koupil jsem tehdy T14 a po roce každodenního používání musím říct, že ThinkPad T14 AMD Gen2 (konkrétně 20XK002UCK) byla skvělá volba. Intel tehdy trochu zaspal a procesor AMD Ryzen 7 PRO 5850U byl o řádný kus lepší než srovnatelné modely Intel. S pouhými 15W TDP (= mimořádně tichý provoz, minimální throttling) udělá spoustu práce (super výkon) a T14 si tak opravdu nemůžu vynachválit. Není sice tak subtilní a exkluzivní jako X1 Carbon, ale pořád je to skvělý kus hardware, který nese velmi dobrý výkon pro vývoj. Jako bonus stál půlku ceny X1 Carbon, takže jsem se to tehdy ani nebál risknout.

Pro úplnost dodávám, že T14 je v podstatě stejný hardware jako P16s, který se liší například tovární kalibrací LCD, certifikací pro ISV, atp.

Lenovo ThinkPad P16s AMD (Gen1)

A je tu dnešek. Po roce (obvykle vydržím s jedním strojem dva nebo tři roky) mě začalo svrbět k nějaké změně. Vlastně nevím proč. Svůj T14 pořád považuji za skvělý stroj a úplně v pohodě bych s ním další rok/dva vydržel. Mrzí mě jenom formát 16:9, když vidím, že dnešní ThinkPady jsou 16:10, no a potom velikost. Roky jsem se posmíval kolegovi, že sebou vláčí 15″ notebook, a už došlo i na mě, blbě na to vidím a láká mě větší display.

Stalo se tedy na Update Conference, že jsem se zakecal u stánku Lenovo a odcházel jsem s nabídkou zapůjčení ThinkPad P16s AMD Gen1. Předtím jsem už pokukoval po jejich novém ThinkPad Z16, ale tam se bojím úplně nového provedení Z (hliníkové šasi ála MacBook nebo XPS, bez portů), kterému bych dal raději čas generaci/dvě, než si to u Lenovo sedne.

Chvilku trvalo zápůjčku zprodukovat, ale nakonec u mě skončil preprodukční kus ThinkPad P16s s modelovým označením 21CLZA96US (WQXGA 2560×1600, AMD Ryzen 7 PRO 6850U, 32 GB RAM, 2TB Performance SSD). Protože jsem měl domluvenou zápůjčku na dva týdny, mohl jsem na stroj nainstalovat své pracovní nástroje a používal jsem ho v plně produkčním provozu – z toho týden v klasickém režimu (tj. v práci v USB-C docku, doma standalone) a týden s covidem na plném home-office (standalone).

První dojmy (den 1)

Na první podržení je to stroj hutnější než T14. Trochu jsem doufal, že jak je to víceméně identický hardware v jiném šasi, bude jen natažen do formátu, aby pojmul větší display a klávesnici, ale ve skutečnosti trošku narostl i do tloušťky a hned v prvním mě trklo, že trochu subtilnější provedení by tomu slušelo více.

Druhá věc, která mě od prvního okamžiku překvapila, byla klávesnice. Je to první ThinkPad, co jsem kdy zkoušel, který má numerickou klávesnici. Myslel jsem, že se budu muset popasovat jen s vyosením klávesnice vlevo a spíše budu časem těžit z přidané numerické části. Ukázalo se ale, že klasická část klávesnice je trochu menší, a tedy staré dobré časy ultimátních ThinkPad-chicklet klávesnic jsou zřejmě pryč. Klávesnice má navíc i menší zdvih.

Na druhou stranu je od počátku zřetelná výhoda 16″ displaye. Na obrazovku se toho nejenom více vejde, ale všechno je větší a krásně se s tím pracuje. Pro mě očekávané a zřetelné plus od prvního okamžiku.

Stroj přišel s předinstalovanými Windows 10, které jsem prakticky obratem přeinstaloval na Windows 11. Stihl jsem udělat rychlý PassMark Benchmark, bohužel jsem si ho neuložil, ale co si pamatuji, tak vycházel na Win10 klasicky o trošku výše než následné Win11. Hned první PassMark na Win11 vyšel 5900 bodů.

Během prvního dne hrátek s notebookem se ukázalo, že se jedná o kousek řádově hlučnější než moje dosavadní T14. Venitlátor chlazení se ten den spouštěl téměř při každém dotyku myši, přičemž nešlo o žádné decentní odvětrávání, ale zřetelný fučák. K hlučnosti stroje je nicméně potřeba hned na začátku připomenout, že jsem měl zapůjčený preprodukční kus, u kterých tento aspekt bývá tradičně problematičtější a produkční modely v tomto bývají již vyladěnější. S postupem času se navíc i u produkčních kusů thermal management vylepšuje (s novými verzemi firmware i driverů). Osobně tedy očekávám (doufám?), že výsledné chování bude zřetelně lepší, určitě ne horší.

Dojmy po dvou týdnech produkční práce

Notebook jsem nakonec používal celé dva týdny v plné intenzitě jako svůj jediný stroj. Nevím, jestli jsem si na to spíš nezvykl, ale rozhodně bych subjektivně řekl, že thermal management si po pár dnech trochu sednul, notebook je již ochoten i lehce dochlazovat během práce a není to už jen z extrému do extrému – nic vs. fučák. V kancelářském šumu s dockovací stanicí si v podstatě chlazení ani neuvědomuji (s výjimkou notorický problémů MS Teams schůzek, které jsou ochotné sežrat libovolné množství výkonu i baterie a bez problémů by se daly používat na zahořování strojů libovolné kategorie), v tichém domácím prostředí se ozývá více, než bych si přál, avšak i pro moje vysoké nároky akceptovatelně.

Každopádně stroj jde velmi ochotně za výkonem (nejspíš i díky P-workstation naladění, oproti businessovým T-modelům) a nezdráhá se držet boost procesoru po delší dobu, což nutně implikuje potřebu intenzivnějšího chlazení. Nový AMD Ryzen 7 PRO 6850U má navíc TDP 28W, takže do procesoru běžně teče 30-38W.

Když shrnu celkové dojmy, zřetelnými plusy jsou:

• velký kvalitní display 16″ (při rozlišení 2560×1600 umožňuje dobře nastavit škálování),
• výkonný AMD Ryzen 7 PRO 6850U procesor s přijatelným TDP 28W,
• celkově výkonově přiznivé naladění (pokud nepotřebujete grafický výkon),
• kvalitní ThinkPad provedení šasi,
• USB-C napájení (postačuje i malý 65W adaptér),
• široká nabídka portů (USB-C, USB-A, HDMI, RJ-45, audio, …),
• široká nabídka vybavení (fingerprint reader, LTE modul, smart-card reader,

Za nevýhody lze považovat:

• chlazení by mohlo být tišší (nečekám pasivní ála Mac, ale třeba ThinkPad T14 je v tomto o dva řády lepší),
• provedení (rozměry a váha) bych si představoval subtilnější, je to docela macek (ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý),
• klávesnice – menšímu formátu s numerickou částí a menším zdvihem jsem ještě na chuť nepřišel.

Závěr

I přes popsané nevýhody považuji Lenovo ThinkPad P16s za velmi povedený kousek pro každého, kdo potřebuje výkonný notebook pro vývoj a touží po větším formátu. Pro srovnání mám ještě přislíbenou zápůjčku intelového ThinkPad P1 Gen 5 (který se dělá též ve verzi bez dedikované grafické karty). Se svojí klávesnicí bez numerické části a při trochu menších rozměrech by mohl být zajímavou alternativou. Uvidíme, jak se bude chovat intelový procesor (45W TDP) ve vztahu výkon vs. thermal management.

…každopádně jsem v tuto chvíli připraven jeden z těchto notebooků vybrat, svojí T14 už jsem slíbil kolegovi. :-D