Author Archives: Robert Haken

avatar Neznámé

About Robert Haken

Software Architect, Founder at HAVIT, Microsoft MVP - ASP.NET/IIS

File upload – HttpException (0x80004005): Request timed out.

Při uploadu velkých souborů (relativně dle rychlosti spojení) se můžeme setkat s chybou

HttpException (0x80004005): Request timed out.

Jde v podstatě o to, že IIS tlačí do ASP.NET data průběžně dlouhou dobu a request na straně ASP.NET vytimeoutuje. Stačí však nastavit parametr executionTimeout ve web.configu na dostatečnou hodnotu a je po problému:

<httpRuntime
     maxRequestLength="10240"
     executionTimeout="36000"
/>

…maxRequestLength je volba, na kterou se obvykle nezapomíná a která mění základní limit 4 MB (4096 KB) pro maximální velikost requestu (zadává se v KB, executionTimeout je v sekundách).

Download

Podle informací uživatele P.L. z newsgroupy microsoft.public.cs.developer vyřešil atributexecutionTimeout obdobný problém i s padáním dlouhotrvajících downloadů.

onBeforeUnload – Potvrzovací dialog před odchodem ze stránky

V browseru, na stránkách, kde dochází k editaci záznamů, či jiné aktivitě, kterou je potřeba zakončit uložením či volbou nějakého tlačítka, se nám může hodit využít události onBeforeUnload k zobrazení potvrzovacího dialogu s dotazem, zde si uživatel opravdu přeje stránku opustit.

<html>
<head>
   <script type="text/jscript">
      // inicializace  
      g_blnCheckUnload = true;     
      function RunOnBeforeUnload()
      {
         if (g_blnCheckUnload)
         {
            window.event.returnValue = 'Text, který bude přidán do confirmačního dialogu';
         }
      }
      function bypassCheck()
      { 
         g_blnCheckUnload  = false; 
      }
   </script>
</head>
<body onBeforeUnload="RunOnBeforeUnload();">
   <a href="http://www.havit.cz">dotaz zobrazen</a>
   <a href="http://www.havit.eu" onClick="bypassCheck">dotaz nezobrazen</a>
</body>
</html>

Událost onBeforeUnload se volá nejenom na odkazech a tlačítkách, ale i při zavírání okna prohlížeče a prakticky veškerých událostech, kde by mělo dojít k opuštění stránky.

Funguje to minimálně v Internet Exploreru a FireFoxu.

Modifikace s hlídáním změn

Nakonec se mi podařilo rozchodit i rozumnou podobu výše uvedeného, kdy je potvrzovací dotaz zobrazen jen při změně formulářových dat (a je tedy potřeba změny uložit):

<html>
<head>
   <script type="text/jscript">
      // inicializace  
      g_blnCheckUnload = false;     
      function RunOnBeforeUnload()
      {
         if (g_blnCheckUnload)
         {
            window.event.returnValue = 'Text, který bude přidán do confirmačního dialogu';
         }
      }
      function bypassCheck()
      { 
         g_blnCheckUnload  = false; 
      }
      function setupCheck()
      {
         g_blnCheckUnload  = true; 
      }
      registerEvents()
      {
         for (i = 0; i < document.forms[0].elements.length; i++)
         {
            document.forms[0].elements[i].onchange = setupCheck;
         }
      }
   </script>
</head>
<body onLoad="registerEvents();" onBeforeUnload="RunOnBeforeUnload();">
   <form ...>
      <input .../>
      ...
   </form>
   <a href="http://www.havit.cz">dotaz zobrazen, jsou-li změny</a>
   <a href="http://www.havit.eu" onClick="bypassCheck">dotaz nezobrazen</a>
</body>
</html>

…další vylepšování je samozřejmě možné.

Update (PetrF): Pokud nějaké existující události onChange chceme zachovat

function registerEvents()
{
 for (i = 0; i < document.forms[0].elements.length; i++)
 {
   var elem = document.forms[0].elements[i];
   var fnOnChangeOld = (elem.onchange) ? elem.onchange : function () {};
   elem.onchange = function () { fnOnChangeOld(); setupCheck() };
 }
}

…nebo přes jQuery.

SessionPageStatePersister: Ukládání ViewState do Session

ViewState se standardně ukládá do formulářového hidden input-fieldu do stránky, posílá se tedy sem a tam na klienta (GET) a zpět na server (POST).

Díky mechanizmu page-adapterů a připraveného SessionPageStatePersister-u lze v ASP.NET velmi snadno přesměrovat ukládání ViewState do Session, tedy na stranu serveru. Primárně je tento mechanizmus určený pro použití se zařízeními (browsery), kde není možné nebo žádoucí view-state pomocí hidden-fieldu přenášet (PDA, mobily, atp.). Nic nám však nebrání rozšířit jeho využití na všechny stránky.

Potřebujeme pouze dvě věci:

1. Připravit page-adapter, který používá SessionPageStatePersister

Vysvětlovat mechanizmus control-adapterů je mimo rozsah tohoto článku – je to prostě něco, co dokáže poměrně dost modifikovat výchozí chování controlů (a stránka je control), například zajistit jiné renderování, nebo právě způsob ukládání ViewState.

Potřebný page-adapter bude vypadat takto:

public class PageAdapter : System.Web.UI.Adapters.PageAdapter
{
   public override PageStatePersister GetStatePersister()
   {
      return new SessionPageStatePersister(this.Page);
   }
}

…nejde o nic jiného, než říci, že se má použít připravený SessionPageStatePersister.

2. Aplikovat page-adapter pomocí .browser souboru

ASP.NET řekneme, že má příslušný page-adapter použít, tak, že modifikujeme/vytvoříme příslušný .browser soubor. Modifikovat lze buď globální nastavení ve složce <windir>\Microsoft.NET\Framework\<ver>\CONFIG\Browsers, nebo pro jednotlivou aplikaci vytvořit .browser soubor do složky ~/App_Browsers.

Soubor ~/App_Browsers/My.browser bude vypadat třeba takto:

<browsers>
   <browser refID="Default">
      <controlAdapters>
         <adapter controlType="System.Web.UI.Page" adapterType="MyNamespace.PageAdapter"/>
      </controlAdapters>
   </browser>
</browsers>

…to je prakticky vše, co musíme udělat pro ukládání ViewState do Session.

Alternativa – overrride Page.PageStatePersister

Pokud máme ve svém projektu zavedenu společnou bázovou třídu všech stránek (což každopádně i jinak doporučuji), pal můžeme místo PageAdapteru můžeme i rovnou overridování property PageStatePersister:

protected override PageStatePersister PageStatePersister
{
    get
    {
        if (_pageStatePersister == null)
        {
            _pageStatePersister = new SessionPageStatePersister(this.Page);
        }
        return _pageStatePersister;
    }
}
private PageStatePersister _pageStatePersister;

…nevýhodou je pevné zakomponování volby Session jako ViewState uložiště do aplikace, na rozdíl od předchozí konfigurační možnosti nad hotovou aplikací.

POZOR!!! Od property PageStatePersister se nedokumentovaně očekává, že ji bude během jednoho requestu možno volat opakovaně a stále bude vracet stejnou instanci! Zatímco metoda PageAdapter.GetStatePersister() je zvnějšku obalena cachováním instance, v property si tento mechanizmus musíme zajistit sami pomocí private fieldu.

Konfigurace SessionPageStatePersisteru

SessionPageStatePersister se dá konfigurovat z web.configu pomocí elementu <sessionPageState />:

<system.web>
  <sessionPageState historySize="9" />
</system.web>

Jediným nastavitelným atributem je historySize, kterým se volí počet ViewState záznamů, které má persister udržovat. Výchozí hodnota je 9.

Úskalí použití SessionPageStatePersisteru

  • ViewState je ukládán jako položky Session + existuje slovník, který udržuje jaké klíče v Session odpovídají jakému požadavku.
  • Výchozí velikost tohoto slovníku je 9 záznamů, lze však změnit pomocí konfigurace.
  • Každý požadavek vytvoří nový záznam, desátý požadavek vytěsní první.
  • Pokud si tedy uživatel otevře více než 9 oken, pak načtení view-state selhává!!! Metoda není tedy ve výchozím nastavení příliš vhodná pro stránky s frames, nebo různá dialogová okna.
  • Ztrátou Session ztratíme i ViewState, pokud tedy máme například InProc session a restartujeme webovou aplikaci, ViewState je pryč.

Východiskem z některých situací je detekce ztráty ViewState.

IIS6: Volba výchozích regionálních nastavení pro ASP stránky

Můžeme se dočkat nepříjemností, pokud v ASP stránkách spoléháme na konkrétní regional-settings. Přesuneme-li aplikaci na server jiné lokalizace, nepomůže nám totiž ani nastavení Control Panel ~ Regional Settings (Ovládací panely ~ Regionální nastavení).

Je v podstatě několik možností, jak správný region vnutit, nicméně na IIS5.1+ mi jako nejlepší přijdezměna hodnoty AspLCID v IIS metabázi:

\\LM\W3SVC\AspLCID

Pro české regionální nastavení je správná hodnota 1029, hodnoty ostatních uvádí Microsoftí List of Locale ID (LCID).

Související zdroje informací:

Propojení databázového uživatele na login (sp_change_users_login)

Při přesunech databází mezi servery, obnovování ze záloh a podobných úkonech se nám může stát, že se ztratí propojení mezi databázovým uživatelem (User) a jeho loginem (SQL Server login). Pomocí běžných management-nástrojů pak nelze toto propojení obnovit.

Propojení obnovíme pomocí stored procedury sp_change_users_login:

USE mydb
  
-- Auto_Fix, pokud mají user i login stejné jméno, pokud login není, bude vytvořen
-- můžeme přidat i parametr @Password, který se použije, pokud bude login zakládán nově
EXEC sp_change_users_login @Action='Auto_Fix', @UserNamePattern='user'
  
-- Update_One použijeme, pokud se nám jména neshodují
EXEC sp_change_users_login @Action='Update_One', @UserNamePattern='user', @LoginName='username'

…tuto metodu nelze použít pro Windows-loginy, pouze pro SQL Server loginy.

msdtc -resetlog řeší 99% problémů s Distributed Transaction Coordinatorem (MS DTC)

Pokud nejde spustit služba Distributed Transaction Coordinator (MS DTC), bez které ostatně nefunguje skoro nic pořádně, pak mi osobně v 99% případech pomůže jednoduchý fígl z příkazové řádky

msdtc -resetlog

…jak je již zřejmé, vyresetuje se tím log MS DTC (což mj. zlikviduje všechny pending transakce). Problém je obvykle vyřešen.

Ostatně jedna z nepříjemných hlášek IIS „Server Application Error“, kdy je v event logu cosi ve smyslu „The server failed to load application ‚/LM/W3SVC/1/ROOT‘. The error was ‚Class not registered‘.“ se řeší právě takto.

adprep na Windows 2003 Server R2

Ve všech postupech Microsoftu je krásně popsáno, jak se má použít utilita adprep pro přípravu Active Directory na Windows 2000 Serveru pro použití s Windows 2003 Serverem (ať už před upgrade nebo před prostým přidáním dalšího DC).

Všechny návody však jaksi pomíjí, že na disku 2 Windows 2003 Serveru R2 je nová verze této utility a pokud použijeme tu z disku 1, o které všechny návody píšou, tak DC nepřidáme…

Intel Matrix Storage Manager instalace: File copying was not successful

Při snaze instalovat Intel Matrix Storage Manager (6.0 i 5.7) anglickou verzi na Windows 2003 Server R2 anglický s českým regionálním nastavením a českým nastavením „Language for non-Unicode programs“ instalátor vždy skončil na hlášce

File copying was not successful.

FileMonem jsem zjistil, že se instalátor pokouší číst soubory, které v instalační složce nejsou, přičemž problém bude zřejmě s jazykovou mutací. Zkusil jsem tedy stáhnout a instalovat z Multi-language instalátoru a vše šlo – až na to, že mi nutil češtinu.

Nakonec jsem český MSM odinstaloval, přepnul volbu „Language for non-Unicode programs“ na English a pak už fungoval i anglický instalátor.

Několik ValidationGroup a jedno post-back tlačítko

Občas se nám může objevit potřeba, kdy potřebujeme formulář rozdělit na několik zón (ValidationGroup) a validaci v nich řídit samostatně, například podle toho, jako zónu si uživatel vybral radio-buttony.

ASP.NET bohužel ve verzi 1.1 nějaké podrobnější řízení validace nepodporuje, ve verzi 2.0 už dává alespoň validation groups (kterých využijeme), nicméně stále jejich použití váže na samostatnou inicializaci post-backu (pro každou validation group se předpokládá samostatné odesílací tlačítko).

Pokud potřebujeme formulář s jediným tlačítkem, který bude validovat na základě nějakého přepínače, který obsahuje (typicky na základě radio-buttonů nebo i drop-down-listu), pak nastávají potíže.

Validace na straně serveru

Pokud nám postačuje validace na straně serveru, je situace poměrně jednoduchá, protože využijeme metody Page.Validate(vaidationGroup) a následně ověřujeme už jenom Page.IsValid.

Validátory si rozdělíme na několik skupin

  1. ty, které chceme vyhodnocovat vždy, těm vlastnost ValidationGroup nenastavíme,
  2. ty, které chceme vyhodnocovat na základě přepínače, ty umístíme do příslušné skupiny ValidationGroup

Post-backovému tlačítku pak ValidationGroup nenastavíme, čímž dosáhneme toho, že i na klientu se nám budou vyhodnocovat alespoň ty společné validátory, které nemají nastaveno ValidationGroup.

V obsluze události na straně serveru pak postupujeme zhruba takto:

private void Tlacitko_Click(object sender, EventArgs e)
{
   // validátory bez ValidationGroup jsou vyhodnoceny
   // stačí se tedy ptát Page.IsValid
   if (IsValid)
   {
      if (PrepinacJednaRB.Checked)
      {
         // radio-buttonový přepínač je nastaven na zónu 1
         // vyvoláme si tedy vyhodnocení validátorů zóny 1
         Validate("ValidationGroupJedna");
         if (IsValid)
         {
            ...
            // obsluha zóny 1
         }
         else
         {
            return;
         }
      }
      else if (PrepinacDvaRB.Checked)
      {
         // přepínač je nastaven na zónu 2
         Validate("ValidationGroupDva");
         if (IsValid)
         {
            ...
            // obsluha zóny 2
         }
         else
         {
            return;
         }
      }
  
      // tady můžeme obsloužit controly společné pro všechny zóny
      // je splněna obecná validace i prošla validace zvolené zóny
      // takže třeba
      result.Save();
   }
}

Ještě je třeba doplnit, že i control ValidationSummary zobrazuje pouze hlášky příslúšné ValidationGroup, tedy bychom měly mít tolik ValidationSummary, kolik máme validation groups.

Validace na straně klienta

Požadujeme-li stejné chování validátorů už na straně klienta, je situace složitější. Musíme si totiž vytvořit klientský skript, který nejprve rozhodne na základě hodnot formuláře, která zóna je vybrána (který radio-button je zakliknut) a zavolá validace pro příslušné ValidationGroup.

Volání post-backu s příslušnou validací si vygenerujeme pomocí ClientScriptManager.GetPostBackEventReference(), kam přes PostBackOptions předámeValidationGroup. Horší to bude s vícenásobnou validací (např. společná + group), kde už si budeme muset pomoct nekonvenčními metodami a volat JScript ASP.NETu natvrdo.

Vzhledem k tomu, že v praxi pro takovéto klientské validace existují hotové a promyšlené validační controly třetích stran, nemá smysl se do této oblasti hlouběji potápět…

Připojuji také odkazy na několik článků, které popisují řízení validace na straně klienta:

SqlTransaction jednoduše s využitím anonymních metod

Základní .NET pattern pro volání transakcí je poměrně jednoduchý a známý, ostatně je uveden i jako example v MSDN/SDK dokumentaci:

 
private static void ExecuteSqlTransaction(string connectionString)
{
    using (SqlConnection connection = new SqlConnection(connectionString))
    {
        connection.Open();
        SqlCommand command = connection.CreateCommand();
        SqlTransaction transaction;
  
        // Start a local transaction.
        transaction = connection.BeginTransaction("SampleTransaction");
  
        // Must assign both transaction object and connection
        // to Command object for a pending local transaction
        command.Connection = connection;
        command.Transaction = transaction;
  
        try
        {
            command.CommandText =
                "Insert into Region (RegionID, RegionDescription) VALUES (100, 'Description')";
            command.ExecuteNonQuery();
            command.CommandText =
                "Insert into Region (RegionID, RegionDescription) VALUES (101, 'Description')";
            command.ExecuteNonQuery();
  
            // Attempt to commit the transaction.
            transaction.Commit();
            Console.WriteLine("Both records are written to database.");
        }
        catch (Exception ex)
        {
            Console.WriteLine("Commit Exception Type: {0}", ex.GetType());
            Console.WriteLine("  Message: {0}", ex.Message);
  
            // Attempt to roll back the transaction.
            try
            {
                transaction.Rollback();
            }
            catch (Exception ex2)
            {
                // This catch block will handle any errors that may have occurred
                // on the server that would cause the rollback to fail, such as
                // a closed connection.
                Console.WriteLine("Rollback Exception Type: {0}", ex2.GetType());
                Console.WriteLine("  Message: {0}", ex2.Message);
            }
        }
    }
}

Po chvilce práce s transakcemi nás však začne trápit, že se poměrně značná část zdrojového kódu neustále opakuje a vlastní výkonné jádro ve změti řádek zaniká.

Jak by se Vám líbil následující způsob volání transakcí?

int myID = 5;
object result;
  
SqlDataAccess.ExecuteTransaction(
   delegate(SqlTransaction transaction)
   {
      // uvnitř lze používat i lokální proměnné (samozřejmě i parametry, statické fieldy atp.)
  
      SqlCommand cmd1 = new SqlCommand("command string");
      cmd1.Transaction = transaction;
      cmd1.Connection = transaction.Connection;
      cmd1.Parameters.AddWithValue("@MyID", myID);
      cmd1.ExecuteNonQuery();
  
      SqlCommand cmd2 = new SqlCommand("another command");
      cmd2.Transaction = transaction;
      cmd2.Connection = transaction.Connection;
      result = cmd2.ExecuteScalar();
   });

Líbí? A přitom to není nic složitého, stačí využít delegátů a anonymních metod…

/// <summary>
/// Reprezentuje metodu, která vykonává jednotlivé kroky transakce.
/// </summary>
/// <param name="transaction">transakce, v rámci které mají být jednotlivé kroky vykonány</param>
public delegate void SqlTransactionDelegate(SqlTransaction transaction);

/// <summary>
/// Třída SqlDataAccess nám pomocí statických metod usnadňuje práci s SQL serverem.
/// </summary>
public static class SqlDataAccess
{
  /// <summary>
  /// Vykoná požadované kroky v rámci transakce.
  /// Je spuštěna a commitována nová samostatná transakce.
  /// </summary>
  public static void ExecuteTransaction(SqlTransactionDelegate transactionWork)
  {
   ExecuteTransaction(transactionWork, null);
  }
  
  /// <summary>
  /// Vykoná požadované kroky v rámci transakce.
  /// Pokud je zadaná transakce <c>null</c>, je vytvořena, spuštěna a commitována nová.
  /// Pokud zadaná transakce není <c>null</c>, jsou zadané kroky pouze v rámci transakce vykonány.
  /// </summary>
  /// <param name="transaction">transakce (vnější)</param>
  public static void ExecuteTransaction(SqlTransactionDelegate transactionWork, SqlTransaction transaction)
  {
   SqlTransaction currentTransaction = transaction;
   SqlConnection connection;
   if (transaction == null)
   {
    // otevření spojení, pokud jsme iniciátory transakce
    connection = SqlDataAccess.GetConnection(); // ponechávám na Vaší implementaci
    connection.Open();
    currentTransaction = connection.BeginTransaction();
   }
   else
   {
    connection = currentTransaction.Connection;
   }
  
   try
   {
    transactionWork(currentTransaction);
 
    if (transaction == null)
    {
     // commit chceme jen v případě, že nejsme uvnitř vnější transakce
     currentTransaction.Commit();
    }
   }
   catch
   {
    try
    {
     currentTransaction.Rollback();
    }
    catch
    {
     // chceme vyhodit vnější výjimku, ne problém s rollbackem
    }
    throw;
   }
   finally
   {
    // uzavření spojení, pokud jsme iniciátory transakce
    if (transaction == null)
    {
     connection.Close();
    }
   }
  }
}

Jenom dodávám, že druhý overload umožňuje mimo vytvoření transakce nové (pokud je parametr transaction = null) i spuštění celé operace v rámci rozlehlejší transakce vnější, což může v reálu vypada nějak takto:

public class Order
{
   ...
  
   public void Save(SqlTransaction transaction)
   {
      SqlDataAccess.ExecuteTransaction(
         delegate(SqlTransaction currentTransaction)
         {
  
             this.DoSave(currentTransaction);
             OrderItems.SaveAll(currentTransaction);
             Customer.Save(currentTransaction);
                     
  
         }, transaction);
   }
}
Implementace v HAVIT .NET Framework Extensions:

Havit.Data.SqlClient.SqlTransactionDelegate(…)
Havit.Data.SqlClient.SqlDataAccess.ExecuteTransaction(…)