Přijde vám na následujícím kódu něco divného?
public void DoSomething(MyClass firstParameter)
{
if (firstParameter == null)
{
throw new ArgumentNullException(nameof(firstParameter), "My message.");
}
if (firstParameter.SomeProperty < 0)
{
throw new ArgumentException(nameof(firstParameter), "My other message.");
}
// do something...
}
HAVIT Knowledge Base 
ArgumentException má parametry (String message, String paramName).
Jinak já osobě u ArgumentNullException používám vždy variantu pouze s parametrem paramName, protože to už říká samo osobě vše potřebné, ta message je u ArgumentNullException zbytečná.
To se mi líbíTo se mi líbí
Proč si špinit kód ArgumentNullException, když bez něj bysme dostali NullReferenceException, která nám řekne to samé (pokud nejsme prasata) ? :-)
To se mi líbíTo se mi líbí
Naopak vyhazování ArgumentNullException je hodně dobrá (docela rád bych to někomu zaved jako povinné) praktika, protože právě NullReferenceException neříká tu informaci, který objekt je null.
To se mi líbíTo se mi líbí
Proto jsem tam měl poznámku o nezpraseném kódu (viz. Law of Demeter).
To se mi líbíTo se mi líbí