Pro slabo-poweshellisty, jako jsem já, si zapisuji postup, jak si z PS připojit session na cloudové Office365:
Podle potřeby: >Set-ExecutionPolicy Unrestricted >$LiveCred = Get-Credential >$Session = New-PSSession -ConfigurationName Microsoft.Exchange -ConnectionUri https://ps.outlook .com/powershell/ -Credential $LiveCred -Authentication Basic -AllowRedirection >Import-PSSession $Session >...
Přihlašovací údaje je samozřejmě potřeba zadat ty z Office365.
Problémem rychlého prozkoumávání velkých memory-dumpů v WinDbg/SOS je, že většinu zkoumání provádíme nad jednotlivými instancemi objektů. Vytipujeme si závadný typ (!dumpheap -stat) a pro pár instancí (!dumpheap -mt <MT>) zkoumáme, odkud pocházejí (!GCRoot <ObjAddr>). Pokud nemáme dost štěstí, po pár pokusech (které mohou být navíc při velkých memory-dumpech dosti časově náročné), nás to přestane bavit.
Nástrojem, jak provést v takovém případě hromadnou analýzu a pohlédnout na heap určitým agregovaným pohledem, je například CLR Profiler a jeho Heap Graph:
Ukazuje nám, jak na sebe jednotlivé typy navzájem referencují, a to vše v poměru k velikosti paměti (included, tedy včetně grafu referencovaných instancí). Vše je seskupeno po typech, nezabýváme se tedy jednotlivými instancemi.
Z WinDbg/SOS je potřeba si vytvořit LOG-soubor pro CLR profiler pomocí příkazu
!TraverseHeap C:\output-path\name.log
…to samotné může nad velkým memory-dumpem hooodně trvat. Podle stroje a dumpu až hodiny. Na rozdíl od čekání na !GCRoot však dostanete výstup, který vás k cíli téměř jistě navede.
Následně již soubor načteme do CLR Profileru pomocí File / Open log file…
…zase čekáme a čekáme :-))
A na dialogu Summary for zvolíme Heap Graph
…čekáme a čekáme, až dostaneme třeba:
Cache není nikdy dost ;-)
Mimochodem CLR Profiler nám dá i další zajímavé histogramy, které nám pomohou k pochopení poměrů v analyzovaném memory-dumpu. O nich možná někdy příště…
Práci s WinDBG/SOS lze zpříjemnit malým trikem. Pokud za název příkazu (většina to podporuje) připojíte přepínač /d, bude výstup klikatelný (spustí příkaz, který odpovídá prozkoumání daného cíle dle jeho typu):
Pokud se nám nechce /d za každý příkaz psát, můžeme ho zapnout globálně:
.prefer_dml 1
Vypnout lze samozřejmě nulou.
Oficiálně se to celé jmenuje „Debugger Mark Up Language“ (DML).
Používáme-li WinDbg a jeho rozšíření SOS.dll (popř. SOSEX nebo PSSCOR4) k analýze memory-dumpu .NET procesů, pak jednou z komplikovanějších úloh je například nalezení statických rootů, tedy statických fieldů, které drží reference na prozkoumávanou instanci.
Že se jedná o zarootování instance ze statického fieldu je zpravidla zřejmé z výstupu !GCRoot, který pak vypadá například nějak takto:
0:000> !GCRoot 0000000acaf3e8f8
HandleTable:
0000000f159f19f8 (pinned handle)
-> 0000000ec87f1be8 System.Object[]
-> 0000000d11ac08c8 System.Action
-> 00000010f5df1020 System.Object[]
-> 0000000acaf3e8f8 System.Action
Found 1 unique roots (run '!GCRoot -all' to see all roots).
.NET si drží hodnoty statických fieldů v systémových object[] polích, nicméně dohledat, který konkrétní statický field je naším rootem, už není tak jednoduché (obvykle skončíme ve WinDbg u s-d nebo s-q prohledávání paměti a hledání další reference, atp.).
Naštěstí existuje a z NuGet se dá snadno nainstalovat .NET knihovna Microsoft.Diagnostics.Runtime (zkráceně ClrMD), která umožňuje inspekci a analýzu memory-dumpu z .NET kódu obdobně jako byste pracovali s SOS ve WinDbg.
…a jednou z věcí, které lze pomocí ClrMD snadno dostat je právě identifikace statického fieldu, který je rootovou referencí na prozkoumávaný objekt:
DataTarget dataTarget = DataTarget.LoadCrashDump(@"D:\path\to\memory-dump.DMP");
ClrRuntime runtime = dataTarget.CreateRuntime(@"D:\path\to\mscordacwks.dll");
ClrHeap heap = runtime.GetHeap();
foreach (ClrRoot root in heap.EnumerateRoots())
{
if (root.Object == 0x0000000d11ac08c8) // adresa rootu, který chceme prozkoumat
{
// jen pro ukázku třeba:
Console.WriteLine(root.Kind);
if (root.Kind == GCRootKind.StaticVar)
Console.WriteLine(root.Name);
}
}
Pracujeme ideálně paralelně s WinDbg+SOS:
Slides z přednášky 15.1.2015 pro Windows User Group Praha (WUG), kde jsme s kolegou Jirkou Kandou povídali i našich zkušenostech z přechodu HAVITu na TFS a agilní techniky (v období 08/2012 až 12/2014):
Z přednášky jsem pořizoval záznam, který najdete na našem HAVIT YouTube Channelu:
Omluvte sníženou kvalitu zvuku záznamu, nahrávali jsme tentokrát na dva různé mikrofony a výsledný záznam je sestřihán ze dvou různých zvukových stop (jedna z mikrofonů navíc nebyl zřejmě úplně ideálně umístěn a chytal nežádoucí ruchy).
Pro hudbu a audioknihy používám iTunes. Protože mám iTunes Match, cpu do toho všechny CD, co se nám doma objeví. iTunes si je grabnou do M4A a uloží do Library. Ještě do „nedávna“ šlo měnit po nacucnutí CD pomocí Get Info volbu Media Kind (sekce Options), přičemž po přepnutí na Audiobook se album přesunulo ze sekce Music do sekce Audiobooks.
Dneska jsem zjistil, že volba Media Kind mi nabízí jedinou možnost: Music. Naimportované CD s pohádkami se mi nedaří dostat mezi Audiobooks.
Nakonec se ukazuje, že to je jakési nové chování iTunes, které se projevuje ve spojení s aktivním iTunes Match, kdy nelze Media Kind změnit.
Workaround: Stačí na chvilku vypnout iTunes Match (menu: Store / Turn Off iTunes Match), potom lze Media Kind změnit. Následně iTunes Match reaktivovat. To mi funguje.
Někdo další radí založit druhou Library bez napojení na iTunes Match, do ní si grabovat, nastavit Media Kind a další tagy a následně odtud hrnout do hlavní Library.
Už pěknou dobu mě štve, že můj notebook při tmavých obrazech (například Visual Studio bez otevřeného souboru) automaticky stahuje intenzitu podsvícení, což zhoršuje čitelnost a po změně obrazu na světlý mu několik vteřin trvá, než se zadaptuje zpět.
Je mi jasné, že to je hlavně kvůli úspoře baterie, ale proč to dělá i na AC adaptéru, to nevím. Každopádně mě to štve natolik, že jsem se to snažil od počátku nějak vypnout. Celkem rychle jsem se (chybně) dogooglil k nastavení Intel HD Graphics, které by to mělo být:
Po opakovaných neúspěšných pokusech s tímto nastavením jsem si to pro sebe uzavřel s tím, že mám holt smůlu a vypnout se mi to nepodaří. (Nakonec se ukázalo, že musí být vypnuté i toto, resp. alespoň v poloze „max. jeden dílek od Maximální kvality“).
Dnes mě to po delší době zase rozběsnilo, tak jsem pátral znovu. Nakonec jsem se dopátral k volbě, která zabírá, a kterou se to dá opravdu vypnout:
Nakonec se ukazuje, že vypnout je potřeba obojí. Volba přes Windows Power Options je výrazně agresivnější, nicméně i s jejím vypnutím se stále trochu obraz stmívá (není už to poznat ve Visual Studiu, ale třeba SnagIt, který je celý černý, tak nakonec intenzitu stáhne). Teprve po vypnutí na obou místech přestane stmívání úplně. Různou kombinací voleb lze určitě dosáhnout i přijatelného kompromisu mezi spotřebou a koukatelností.
Slides z mé přednášky 30.11.2014 pro konferenci MS Fest Praha:
Z přednášky jsem pořizoval záznam, který najdete na našem HAVIT YouTube Channelu:
Slides z mé přednášky 29.11.2014 pro konferenci MS Fest Praha:
Z přednášky jsem pořizoval záznam, který najdete na našem HAVIT YouTube Channelu:
Od určité doby nahrávám veškeré své přednášky pro HAVIT YouTube Channel. Nenahrávám stage, ale jen obrazovku a audio.
Základní setup je jednoduchý…
Záznam obrazovky pomocí Camtasie, audio nahrávám pomocí klopového mikrofonu do iPhonu, v Camtasii to spojím v bodě tlesknutí a vyexportuju do MP4 pro YouTube.
Konkrétně Camtasia Recorder:
Velmi kvalitní „klopový“ mikrofon:
Celý trik následného spojení v Camtasia Studiu spočívá v použití synchronizační klapky (stejný princip, jako u filmu), v amatérských podmínkách tedy tlesknutí/lusknutí, nebo podobném zvuku na začátku záznamu, který zobrazí na audio-křivce špičku.
Následně je potřeba zahodit méně kvalitní audio ze záznamu obrazovky, tj. rozpojit obraz od audia (pravé tlačítko myši na stopě + Separate video and audio), stejně tak zahodit track System Audio (pokud tam speciálně něco nemáte).
Obvykle dávám ještě:
Dle instrukcí, které jsem našel přímo na webu na YouTube a zkombinoval s vlastními požadavky, používám obvykle nastavení produkce (ve finále koukám jiné, než YouTube doporučuje :-)):
Dostanu MP4 soubor (obvykle cca 100-200MB), který si archivuji a nahraju na YouTube. Zdrojové soubory nakonec zahazuji.
Na YouTube ještě většinou nahrávám vlastní „miniaturu“. První slide uložím z PowerPointu jako PNG (File / Save As…) a doplním ho v Paint.NET na velikost 1280×720 (rozměr dle doporučení YouTube).
HAVIT Knowledge Base 