Category Archives: Database

Vytvoření loginu pro doménovou skupinu

V management nástrojích pro SQL Server 2005 nelze založit login pro doménovou skupinu.
Login se mi podařilo založit pomocí příkazu

create login [HAVIT\Development] from windows

kde v našem případě je Development doménovou skupinou.
Další pozorování je, že login doménové skupiny není možné pomocí management studia zakázat:

  • při nastavení Login na Disabled je zobrazena chyba,
  • nastavení Permissions to connect to database engine na Deny je ignorováno.

Uložení schématu databáze do SQL skriptu, z GUI i příkazové řádky

Občas se Vám může hodit možnost vyskriptovat kompletní databázové schéma do SQL skriptu. Spuštěním takového skriptu pak můžete úplné DB schema zpětně reakonstruovat. Pokud jste si (ne)oblíbili schopnosti databázové edice Visual Studia stejně jako já, pak Vás potěším, že to jde i mnohem jednodušeji pomocí tzv. SQL Publishing Wizzardu přímo ze sady standardních management  nástrojů SQL Serveru 2005:

Vyskriptování schématu DB z GUI

  1. Spusťte si SQL Server 2005 Management Studio
  2. V Object Exploreru pravým tlačítkem na dotčenou databázi a zvolte Tasks ~ Generate Scripts…
  3. Dole zaškrtněte „Script all objects in the selected database“ (v horní části okna máte předvolenu dotčenou DB), pokračujte Next,
  4. Options – Podle své potřeby můžete upravit nastavení generátoru a ovlivnit podobu výsledného skriptu, např. zvolit jinou cílovou verzi SQL Serveru, pokračujte Next,
  5. Script Mode – zvolte, kam chcete skript vygenerovat – obvykle do souboru, pokračujte Next,
  6. Review nastavení + Finish

…a je hotovo.

Vyskriptování schématu DB z příkazové řádky

…není nic jednoduššího:

"C:\Program Files\Microsoft SQL Server\90\Tools\Publishing\1.2\sqlpubwiz" script -d DbName -S ServerName -U UserName -P Password TargetScriptFile.sql -schemaonly -f

U nás tímto způsobem průběžně ukládáme ke každé solution aktuální schéma DB, tak, aby bylo v Subversion (source-control) vždy uložena příslušná verze schématu DB, s kterou aplikace pracuje.

Pro úplnost dodávám, že pro synchronizaci databázových schémat a generování rozdílových skriptů používám RedGate SQL Compare.

Update pro MSSQL 2012 (1.10.2013)

Poslední mně známá verze SqlPubWiz je 1.4 s podporou MSSQL 2008. Je tuším navíc součástí Visual Studia 2010, možná dokonce SP1. Každopádně součástí MSSQL 2012 již nic takového není, resp. z GUI je stále volba „Generate Scripts…“, která však otevře úplně nový „Generate and Publish Scripts“ wizzard. Z příkazové řádky přímá alternativa není a je potřeba použít příslušných SMO objektů (nejspíš není problém to vyskriptovat pomocí PowerShellu, nebo jednoduchou utilitou, jejíž zdrojový kód je naznačen třeba zde: http://social.msdn.microsoft.com/Forums/sqlserver/en-US/afc5dd35-0c4d-496a-a0a0-7b6aa3ef2941/command-line-database-scripting-in-2012).

Na druhou stranu, pokud jsou vaše databáze strukturálně zpětně kompatibilní s SQL 2008 (nejde o fyzický přepínač Compatibility Level, ale o skutečné použití), pak není důvod SqlPubWiz nepoužívat. My to tak stále děláme…

Přenastavení počítadla pro identity sloupec (Identity Seed, RESEED)

Přenastavení počítadla pro identity sloupec na 1:

DBCC CHECKIDENT (MyTable, RESEED, 1)

Počítadlo vyresetuje na výchozí hodnotu i TRUNCATE TABLE, který slouží pro vymazání celé tabulky.

Více o DBCC CHECKIDENT [MSDN].

Roman Krejčí update:

1) syntaxe příkazu v dokumentaci je přesně

DBCC CHECKIDENT ('MyTable', RESEED, new_reseed_value)

to jest nazev tabulky by měl být v uvozovkách. Uvozovky jsou však vyžadovány jen pokud je název tabuky „multipart“, to jest je tvaru katalog.dbo.table_name. Pokud je název uveden jako single-part (bez kvalifikace katalogem a vlastníkem), lze uvozovky vynechat (ale lze je i nevynechat).

2) Hodnota new_reseed_value se použije takto – pokud od vytvoření tabulky do provedení příkazu DBCC do ní nebyl vložen žádný záznam, bude mít první vložený záznam v IDENTITY sloupci hodnotu přímo new_reseed_value. Pokud tabulka už nějaké záznamy obsahuje, bude IDENTITY sloupec v dalším přidaném záznamu obsahovat hodnotu (new_reseed_value + identity_increment), kde identity_increment je inkrement počítadla zadaný při vytvoření tabulky (lze zjistit jako select IDENT_INCR(TABLE_NAME))

Rozdíl mezi COALESCE() a ISNULL()

1. COALESCE() je z ANSI/ISO standardu SQL32, kdežto ISNULL() je jen T-SQL rozšíření (Microsoft SQL Serveru).

2. ISNULL() má vlastní interpretaci, kdežto COALESCE() je pouze zkrácený zápis pro CASE strukturu a i se tak provádí:

CASE
    WHEN (expression1 IS NOT NULL) THEN expression1
    ...
    WHEN (expressionN IS NOT NULL) THEN expressionN
    ELSE NULL
END

3. Typ výsledku ISNULL() je vždy dle prvního parametru, typ výsledku COALESCE() odpovídá CASE struktuře, tj. pokouší se o maximální záběr ze všech parametrů (SQL Server Books Online: „Returns the highest precedence type from the set of types in result_expressions and the optional else_result_expression.„).

DECLARE @Test char(2)
SET @Test = NULL
SELECT ISNULL(@Test, 'abcde'), COALESCE(@Test, 'abcde')

Např. výše uvedený test vrací ‚ab‘, ‚abcde‘.

4. Vzhledem k převodu COALESCE() na CASE oproti vlastnímu provádění, je ISNULL() obvykle rychlejší.

5. ISNULL() pochopitelně bere pouze dva parametry, kdežto COALESCE() víc.

Pozor na transakce – rollback není vždy automatický!

Nezkušeného vývojáře, ale jak jsem se bohužel na vlastní oči mnohdy přesvědčil – mnohdy i velmi zkušeného vývojáře, dokáže zdrcujícím způsobem překvapit výsledek následujícího jednoduchého příkladu:

CREATE TABLE TransactionTestTable
(
    TransactionTestID int IDENTITY PRIMARY KEY,
    TransactionText nvarchar(100)
)
GO

CREATE PROCEDURE TransactionTest
AS
    BEGIN TRANSACTION
        
        -- Korektní SQL statement uvnitř transakce
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionText) VALUES('První insert')

        -- Simulace chyby uvnitř transakce (do identity-column nelze zapisovat)
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionTestID, TransactionText) VALUES(1, 'Druhý insert')

        -- Korektní SQL statement uvnitř transakce, po chybě
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionText) VALUES('Třetí insert')

    COMMIT TRANSACTION
GO

EXEC TransactionTest
SELECT * FROM TransactionTestTable
GO

…spuštěná transakce (zde pouze pro formu zabalená do procedury TransactionTest) selže – druhý INSERT zfailuje, protože nemůže zapisovat přímo do identity-column. To zde není podstatné, je to pouze simulace pro zfailování statementu uvnitř transakce.

Velkým překvapením mnohých však je, že v tabulce TransactionTestTable budou po skončení transakce následující data:

TransactionTestID TransactionText
1 První insert
2 Třetí insert

Zfailováním druhého statementu nedojde k automatickému rollbacku celé transakce!
Run-time chyby statementů rollbackují automaticky pouze statement, který chybu způsobil!

Pokud chceme, aby run-time chyba automaticky zrollbackovala celou transakci, musíme nastavit SET XACT_ABORT ON:

CREATE PROCEDURE TransactionTest
AS
    SET XACT_ABORT ON
    BEGIN TRANSACTION
        
        -- Korektní SQL statement uvnitř transakce
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionName) VALUES('První insert')

        -- Chybný SQL statement uvnitř transakce, do identity-column nelze zapisovat
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionTestID, TransactionName) VALUES(1, 'Druhý insert')

        -- Korektní SQL statement uvnitř transakce, po chybě
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionName) VALUES('Třetí insert')

    COMMIT TRANSACTION
GO

Jemněji než automatický rollback pomocí SET XACT_ABORT ON lze v praxi použít ošetření chyb pomocí TRY..CATCH (i když i to má svá úskalí):

USE AdventureWorks;
GO
BEGIN TRANSACTION;

BEGIN TRY
   -- Generate a constraint violation error.
   DELETE FROM Production.Product
      WHERE ProductID = 980;
END TRY
BEGIN CATCH
   SELECT 
      ERROR_NUMBER() AS ErrorNumber,
      ERROR_SEVERITY() AS ErrorSeverity,
      ERROR_STATE() as ErrorState,
      ERROR_PROCEDURE() as ErrorProcedure,
      ERROR_LINE() as ErrorLine,
      ERROR_MESSAGE() as ErrorMessage;

   IF @@TRANCOUNT > 0
      ROLLBACK TRANSACTION;
END CATCH;

IF @@TRANCOUNT > 0
   COMMIT TRANSACTION;
GO

…případně „postaru“ testovat @@ERROR <> 0 po každém statementu.

Service Broker: Notifikace .NET aplikace z SQL serveru (events, queries, messages)

SQL Server 2005 přichází s novou funkčností tzv. Service Brokera – komplexní message-based komunikační platformy, s frontami a dalšími prvky potřebnými pro stavbu robustních SOA aplikací (Service Oriented Architecture).

Podrobněji o Service Brokeru viz SQL Books Online, pro nás je pro tuto chvíli podstatné, že prostřednictvím Service Brokera lze implementovat rozumnou podobu notifikací z SQL serveru do .NET aplikací, kdy jsou .NET aplikace SQL serverem informovány o určitých událostech (např. různých CREATE, DROP, ALTER DDL příkazech), o změnách dat (tzv. query notifications) či jakýchkoliv jiných zprávách, které si sami iniciujeme (např. z trigerů, atp.). Jak dále uvidíme, dotnetovské SqlCacheDependency či SqlDependency nejsou nic jiného, než konkrétním využitím Service Brokera.

Základní principy

Podívejme se nejprve na základní principy práce Service Brokera:

  1. Komunikace prostřednictvím Service Brokera je založena na zprávách (MESSAGE). Každá jednotlivá zpráva představuje příslušnou událost, příkaz, notifikaci, prostě atomickou komunikační jednotku.
  2. Zprávy jsou uchovávány ve frontách (QUEUE). Fronta je určitým bufferem mezi odesílatelem a příjemcem zprávy.
  3. Formální požadavky, které musí zpráva splňovat (např. XML schema), určuje typ zprávy (MESSAGE TYPE).
  4. Zprávy se posílají v konverzaci (DIALOG CONVERSATION) mezi dvěma endpointy, které představují služby (SERVICE). Cesty Mezi různými instancemi SQL serveru lze zprávy předávat pomocíroutů (ROUTE).
  5. Formální požadavky na konverzaci/dialog určuje CONTRACT, který mj. určuje typ zpráv vyměňovaných mezi službami a směr, kterým se posílají.
  6. Zpráva může mimo explicitní konverzace vzniknout např. i událostí (EVENT) na straně SQL Serveru (např. DDL události CREATE, ALTER, DROP, nebo trace události, jak je známe z Profileru), nebo prostřednictvím sledování aktualizací dat (Query Notification), kdy SQL Server sleduje výsledky určitého SQL dotazu a oznámí jejich změnu (klasicky využíváno pro expiraci datové cache ASP.NET).
  7. Podstatné je, že Service Broker sám neinicializuje komunikaci mimo SQL Server, do .NET aplikace, naopak .NET aplikace si musí zprávu sama vyzvednout z fronty (RECEIVE), resp. může využít konstrukce WAITFOR, čímž v případě prázdné fronty pasivně vyčkává, než se zpráva objeví.

Výše uvedené není ani zdaleka vyčerpávajícím popisem fungování Service Brokeru, pro naše účely však postačuje jako úvod do problematiky.

Pro dále popisovanou funkčnost je potřeba mít Service Brokera na databázi zapnutého:

ALTER DATABASE AdventureWorks SET ENABLE_BROKER

Query Notifications – SqlNotificationRequest, SqlDependency, SqlCacheDependency

Nejběžnějším způsobem využití Service Brokera v .NET aplikaci jsou Query Notification Services – novinka SQL Serveru 2005 spočívají v možnosti vyžádat (subscribe) sledování výsledku určitého SQL dotazu (query). V případě změny pak dojde k vytvoření příslušné zprávy (message), jejímu uložení do fronty (queue), odkud si ji z naší .NET aplikace vyzvedneme a o aktualizaci na straně SQL Serveru se tak dozvíme (a může tak například dojít k vyřazení určitých dat z cache atp.).

Základní principy Query Notifications

  1. Query Notifications nelze aktivovat z T-SQL, ani CLR kódu hostovaného v SQL Serveru. Query Notifications lze aktivovat pouze prostřednictvím klientské aplikace, v případě .NET Frameworku prostřednictvím třídy SqlNotificationRequest (vlastnost SqlCommand.Notification).
  2. SqlNotificationRequest je svázán s příkazem (SqlCommand), kterému je nastaven a teprve vykonáním tohoto příkazu se provede příslušná subscription QN na straně SQL serveru.
  3. SQL Server sleduje pouze první změnu výsledku dotazu, tím QN končí a případný další notification request je potřeba iniciovat novým vykonáním příkazu.
  4. V žádném případě se nejedná o komunikaci iniciovanou SQL Serverem, nýbrž si musíme z příslušné fronty sami zprávu o aktualizaci vyzvednout, resp. si obsah fronty průběžně hlídat.
  5. V případě SqlDependency a SqlCacheDependency za nás vyzvednutí zprávy z příslušné fronty Service Brokera zajišťuje samotný .NET Framework prostřednictvím opakovaného volání příkazu WAITFOR (RECEIVE …) TIMEOUT v kontinuálně otevřené samostatné SqlConnection ze samostatného threadu naší aplikace. Přesvědčit se o tom můžete v SQL Profileru.

Ilustrační příklad SqlDependency:

 class Program
    {
        static void Main(string[] args)
        {
            const string connString = "Server=localhost;Database=AdventureWorks;Integrated Security=true;";
            using (SqlConnection conn = new SqlConnection(connString))
            {
                conn.Open();

                SqlCommand cmd = new SqlCommand("SELECT Bonus FROM Sales.SalesPerson");
                cmd.Connection = conn;

                SqlDependency dependency = new SqlDependency(cmd);
                dependency.OnChange += new OnChangeEventHandler(dependency_OnChange);
                SqlDependency.Start(connString);

                cmd.ExecuteNonQuery();

                Console.ReadLine();
            }

        }

        static void dependency_OnChange(object sender, SqlNotificationEventArgs e)
        {
            Console.WriteLine("Bonus changed...");
        }
    }

SqlNotificationRequest

Pokud nám nestačí vyšší programátoská abstrakce SqlDependency či SqlCacheDependency a potřebujeme řídit Query Notifications podrobněji, můžeme využít třídu SqlNotificationRequest, resp. instanční vlastnost SqlCommand.Notification, kam instanci třídy SqlNotificationRequest přiřadíme a zajistíme tak subscribování daného příkazu do Query Notifications Service. Na rozdíl od SqlDependency pak ale musíme sami zajistit vyzvedávání zpráv z příslušné fronty a jejich zpracování (viz níže).

Požadavky na sledovaný SQL dotaz

Dotaz, ke kterému chceme QueryNotification aktivovat, musí splňovat určité nemalé restrikce:

  • jména tabulek musí být uváděna včetně schématu, tedy Sales.SalesPerson, dbo.MojeTabulka, atp.
  • nelze použít SELECT *, vždy musíme udělat výčet sloupců
  • nelze použít agregační funkce
  • nelze používat subqueries, outer-joins, self-joins

Podrobný výčet omezení viz např. http://msdn2.microsoft.com/en-US/library/ms181122.aspx.

Event Notifications

Dalším typem zpráv, které můžeme od SQL Serveru prostřednictvím Service Brokera odebírat, jsou tzv. Event Notifications. V zásadě se jedná o DDL a trace události na straně serveru, ať už na úrovni databáze nebo serveru jako celku. Např. CREATE_DATABASE, ALTER_PROCEDURE, DROP_ASSEMBLY, Audit_Login, SP_Recompile, atp. atp. Události jsou hiearchicky uspořádány a lze se přihlásit i k odběru celé skupiny najednou.

Na rozdíl od Query Notifications, kdy se nám příslušné prvky Service Brokera vytvářely převážně automaticky, zde již musíme provést základní inicializaci ručně. Na rozdíl od Query Notifications se Event Notifications celé řídí prostřednictvím T-SQL příkazů. Jednoduchý příklad by mohl vypadat nějak takto:

CREATE QUEUE MyNotifyQueue;

CREATE SERVICE MyNotifyService
    ON QUEUE MyNotifyQueue
    (
    [http://schemas.microsoft.com/SQL/Notifications/PostEventNotification]
    )


CREATE ROUTE MyNotifyRoute WITH SERVICE_NAME = 'MyNotifyService', ADDRESS = 'LOCAL';

CREATE EVENT NOTIFICATION Notify_AlterProcedure
    ON DATABASE
    FOR ALTER_PROCEDURE
    TO SERVICE 'MyNotifyService', 'current database'

MESSAGE TYPE pro události je již v systému pod názvem PostEventNotification připraven, vytvoříme tedy jen frontu (CREATE QUEUE), službu (CREATE SERVICE), routu (CREATE ROUTE) a pak už samotnou event-notifikace (CREATE EVENT NOTIFICATION). Tím je na straně SQL Serveru vše připraveno a nyní už můžeme jen vyzvedávat zprávy na straně .NET aplikace:

  class Program
    {
        static bool done = false;

        static void Main(string[] args)
        {
            Thread t = new Thread(ReceiveEvent);
            t.Start();
            
            while (!done)
            {
                Thread.Sleep(1000);
                Console.Write(".");
            }

            Console.ReadLine();
        }

        static void ReceiveEvent()
        {
            const string connString = "Server=localhost;Database=AdventureWorks;Integrated Security=true;";

            using (SqlConnection conn = new SqlConnection(connString))
            {
                conn.Open();

                SqlCommand cmd = new SqlCommand();
                cmd.Connection = conn;
                cmd.CommandText = "WAITFOR (RECEIVE TOP(1) * FROM MyNotifyQueue), TIMEOUT @Timeout";
                cmd.Parameters.AddWithValue("@Timeout", 60000); // 60s

                do
                {
                    SqlDataReader reader = cmd.ExecuteReader();
                    if (reader.Read())
                    {
                        OnEvent();
                    }
                    done = true;
                }
                while (!done);
            }
        }

        static void OnEvent()
        {
            Console.WriteLine("Event received...");
        }
    }

Obdobně jako interní implementace SqlDependency zde v samostatném threadu provádíme průběžný polling WAITFOR(RECEIVE …) s příslušným timeoutem, zatímco v hlavním vlákně běží aplikace dál (obsluha UI, atp.). Receiving-vláknu bychom také měli nastavit vlastnost IsBackground na true, aby při skončení hlavního vlákna došlo k ukončení tohoto pollingu.

Vlastní zprávy odesíláné z SQL Serveru (např. z triggerů)

Dalším zdrojem zpráv předávaných prostřednictvím Service Brokera mohou být i zprávy, které sami vytvoříme, jejichž odeslání sami inicializujeme – např. z různých triggerů (DML i DDL), nebo uložených procedur.

Pro tuto chvíli přesahuje podrobný popis zamýšlený rozsah tohoto článku, nicméně jak je už z výše uvedeného zřejmé, nejde opět o nic jiného než o inicializaci jednotlivých prvků Service Brokera (vše T-SQL) a dále posílání zpráv prostřednictvím T-SQL příkazů BEGIN DIALOG a SEND. Samotná .NET aplikace by pak byla stejný princip, jak u Event Notifikacions, jen formát zpráv se bude lišit podle toho, jak si ho zadefinujeme (zprávy mohou být i prázdné, nebo plain-text).

Mnohé příklady odesílání zpráv přes Service Brokera viz SQL Books Online. Možná tento článek rozšířím někdy později.

Nelze použít Maintenance Plan Wizzard v SQL 2005 Management Studiu (jen na x64 verzi)

Při pokusu použít Maintenance Plan Wizzard v SQL 2005 Management studiu jsem získal při pokusu o naplánování úlohy chybu, že to není možné. Po instalaci SP1 se situace změnila v tom duchu, že Maintenance Plan Wizzard nebylo možné otevřít vůbec – Studio si stěžovalo na blíže nespecifikovanou chybějící komponentu. Ve formuláři je uveden odkaz vedoucí na návod k instalaci (k ničemu), problém se vyskytuje pravděpodobně jen v x64 verzi.

The action you attempted to perform on a remote instance of SQL
Server has failed because the action requires a SQL Server component
that is not installed on the remote computer. To proceed, install SQL
Server 2005 Management Tools on the remote computer, and then try
again.  For more information, see "How to: Install SQL Server 2005
(Setup)" in SQL Server 2005 Books Online, or find the article on MSDN
at http://go.microsoft.com/fwlink/?LinkID=57083 .
(Microsoft.SqlServer.Management.MaintenancePlanWizard)

For help, click: http://go.microsoft.com/fwlink/?LinkID=57083

Řešení zdá se být jednoduché – stačí nainstalovat Integration services, které onu neznámou komponentu obsahují. SP2 by měl být upraven tak, aby komponenta byla součástí databázového jádra.

Zdroj: Maintenance Plan problem

@@IDENTITY vs. SCOPE_IDENTITY()

Velmi často se setkávám se zaměňováním „funkcí“ @@IDENTITY a SCOPE_IDENTITY(). Obě dvě dvě představují hodnotu identity-sloupce posledního INSERTu, nicméně každý trochu jinak definovanou a v určitých případech se mohou jejich výsledky lišit.

Definice

@@IDENTITY představuje poslední vloženou identity hodnotu v kontextu celé session, veškeré její aktivity.

SCOPE_IDENTITY() představuje poslední vloženou identity hodnotu v kontextu aktuálního scope, v nejužším slova smyslu.

Příklad

Mějme tabulku Table1 s identity-column a k ní insert trigger, který vkládá hodnotu do druhé tabulky Table2 opět s identity-column. A tady je rozdíl, pokud zavoláme dávku

INSERT INTO Table1 DEFAULT VALUES

SELECT @@IDENTITY         -- vrátí identity hodnotu Table2 z triggeru
SELECT SCOPE_IDENTITY()   -- vrátí identity hodnotu Table1

…s použitím @@IDENTITY si můžeme pěkně naběhnout.

IDENT_CURRENT(‚table‘)

Funkce IDENT_CURRENT(‚tablename‘) vrací poslední hodnotu identity-column tabulky, nezávisle na session či scope.

SQL2005: Odmazávání starších záloh

Na SQL 2005 Serveru mě velice překvapilo, že pomocí základního maintenance-planu již nelze nastavit automatické odmazávání starších záloh, starších .BAK souborů.

Řešení je naštěstí snadné, i když ho bohužel pomocí wizzardu nedosáhneme. Stačí však ručně modifikovat (pravým tlačítkem – Modify, nebo jen double-click) wizzardem vygenerovaný maintenance-plan a přidat do něj novou úlohu – Maintenance Cleanup Task, v jehož vlastnostech pouze nastavíme v jaké složce máme zálohy, jestli se mají procházet i podsložky a jak staré zálohy se mají zlikvidovat.

Přidání je opravdu snadné, je to snad na tři kliknutí (přetáhnout z toolboxu, nastavit vlastnosti a navázat do workflow protažením příslušné šipky). Na zvážení administrátorů nechávám, jakou závislost čištění udělat na zálohování (poklikáním na vazbu můžeme volit Success, Error, nebo jen Completion). Teoreticky tedy můžeme čištění podmínit úspěšným zálohováním, aby nám po čase nezmizely staré soubory a nové nevznikaly.

Propojení databázového uživatele na login (sp_change_users_login)

Při přesunech databází mezi servery, obnovování ze záloh a podobných úkonech se nám může stát, že se ztratí propojení mezi databázovým uživatelem (User) a jeho loginem (SQL Server login). Pomocí běžných management-nástrojů pak nelze toto propojení obnovit.

Propojení obnovíme pomocí stored procedury sp_change_users_login:

USE mydb
  
-- Auto_Fix, pokud mají user i login stejné jméno, pokud login není, bude vytvořen
-- můžeme přidat i parametr @Password, který se použije, pokud bude login zakládán nově
EXEC sp_change_users_login @Action='Auto_Fix', @UserNamePattern='user'
  
-- Update_One použijeme, pokud se nám jména neshodují
EXEC sp_change_users_login @Action='Update_One', @UserNamePattern='user', @LoginName='username'

…tuto metodu nelze použít pro Windows-loginy, pouze pro SQL Server loginy.