Pozor na transakce – rollback není vždy automatický!

Nezkušeného vývojáře, ale jak jsem se bohužel na vlastní oči mnohdy přesvědčil – mnohdy i velmi zkušeného vývojáře, dokáže zdrcujícím způsobem překvapit výsledek následujícího jednoduchého příkladu:

CREATE TABLE TransactionTestTable
(
    TransactionTestID int IDENTITY PRIMARY KEY,
    TransactionText nvarchar(100)
)
GO

CREATE PROCEDURE TransactionTest
AS
    BEGIN TRANSACTION
        
        -- Korektní SQL statement uvnitř transakce
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionText) VALUES('První insert')

        -- Simulace chyby uvnitř transakce (do identity-column nelze zapisovat)
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionTestID, TransactionText) VALUES(1, 'Druhý insert')

        -- Korektní SQL statement uvnitř transakce, po chybě
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionText) VALUES('Třetí insert')

    COMMIT TRANSACTION
GO

EXEC TransactionTest
SELECT * FROM TransactionTestTable
GO

…spuštěná transakce (zde pouze pro formu zabalená do procedury TransactionTest) selže – druhý INSERT zfailuje, protože nemůže zapisovat přímo do identity-column. To zde není podstatné, je to pouze simulace pro zfailování statementu uvnitř transakce.

Velkým překvapením mnohých však je, že v tabulce TransactionTestTable budou po skončení transakce následující data:

TransactionTestID TransactionText
1 První insert
2 Třetí insert

Zfailováním druhého statementu nedojde k automatickému rollbacku celé transakce!
Run-time chyby statementů rollbackují automaticky pouze statement, který chybu způsobil!

Pokud chceme, aby run-time chyba automaticky zrollbackovala celou transakci, musíme nastavit SET XACT_ABORT ON:

CREATE PROCEDURE TransactionTest
AS
    SET XACT_ABORT ON
    BEGIN TRANSACTION
        
        -- Korektní SQL statement uvnitř transakce
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionName) VALUES('První insert')

        -- Chybný SQL statement uvnitř transakce, do identity-column nelze zapisovat
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionTestID, TransactionName) VALUES(1, 'Druhý insert')

        -- Korektní SQL statement uvnitř transakce, po chybě
        INSERT INTO TransactionTestTable(TransactionName) VALUES('Třetí insert')

    COMMIT TRANSACTION
GO

Jemněji než automatický rollback pomocí SET XACT_ABORT ON lze v praxi použít ošetření chyb pomocí TRY..CATCH (i když i to má svá úskalí):

USE AdventureWorks;
GO
BEGIN TRANSACTION;

BEGIN TRY
   -- Generate a constraint violation error.
   DELETE FROM Production.Product
      WHERE ProductID = 980;
END TRY
BEGIN CATCH
   SELECT 
      ERROR_NUMBER() AS ErrorNumber,
      ERROR_SEVERITY() AS ErrorSeverity,
      ERROR_STATE() as ErrorState,
      ERROR_PROCEDURE() as ErrorProcedure,
      ERROR_LINE() as ErrorLine,
      ERROR_MESSAGE() as ErrorMessage;

   IF @@TRANCOUNT > 0
      ROLLBACK TRANSACTION;
END CATCH;

IF @@TRANCOUNT > 0
   COMMIT TRANSACTION;
GO

…případně „postaru“ testovat @@ERROR <> 0 po každém statementu.

InstallShield: Chyba -5006 nebo -5009, Kernel\CABFile.cpp, SetupDLL\SetupDLL.cpp

V průběhu jedné instalace řízené InstallShieldem mi lehnul počítač a dostal se do inkonzistentního stavu spočívajícího v tom, že opakovaný pokus o instalaci okamžitě (už při startu InstallShieldu) spadnul s chybou -5006. V podrobnostech chyby pak bylo cosi o souborech Kernel\CABFile.cpp a SetupDLL\SetupDLL.cpp, něco jako:

Error Code: -5006 : 0x80030005 
Error Information: 
>Kernel\CABFile.cpp (758)
>SetupDLL\SetupDLL.cpp (1182) 
PAPP: ... 
PVENDOR: ...
PGUID: ...

Jak jsem následně zjistil, na tuto chybu padají veškeré další instalace InstallShieldu (nebo chybu -5009 s problémy u stejných souborů).

Nakonec pomohlo zlikvidovat složku %ProgramFiles%\Common Files\InstallShield\ (nebo raději jen přejmenovat). Následující installer si tuto složku InstallShieldu založil znovu a vše chodilo správně.

Je to taková střelba od boku, nicméně přesně takhle to pomohlo, a pokud to uděláte jen jako přejmenování, abyste to případně mohli vrátit do původního stavu, tak to určitě za pokus stojí.

Vypnutí beeperu aneb jak udělat, aby počítač po změně hlasitosti nepípal

Beeper způsobuje pípání počítače z Windows, zejména na velmi nežádoucím místě – po změně hlasitosti ve standardním ovládání hlasitosti. Naštěstí lze beeper vypnout a to tímto postupem:

  • Spustit správce zařízení
  • V menu zobrazit vybrat Zobrazit skrytá zařízení
  • Najít Beeper v sekci Ovladače nepodporující technologii Plug and Play
  • Pravé tlačítko a vlastnosti beeperu
  • Kliknout tlačítko zastavit
  • Vybrat ze seznamu Typ položku Zakázáno
  • Potvrdit, že jsme si jistí a že chceme restartovat počítač

Postup ověřen ve Windows XP.

dcgpofix – Rebuild Default domain policy a Default domain controllers policy

dcgpofix je „Default Group Policy Restore Utility“, utilita Windows Serveru 2003, která umožňuje obnovit Default Domain Security Policy (Zásady zabezpečení domény) a Default Domain Controllers Security Policy (Zásady zabezpečení řadičů domény) do výchozího stavu po instalaci, a to nejenom pokud si rozhážeme nastavení do neudržitelného stavu, ale i v případě, že jsou tyto GPO poškozeny, nebo smazány.

Základní syntaxe je

dcgpofix [/ignoreschema][/target: {domain | dc | both}]

Viz též podrobnější info o dcgpofix od Microsoftu.

Pro Windows 2000 existuje též postup, i když mnohem drsnější.

Vlastní textová reprezentace výčtového typu enum – alternativa ToString()

K výčtovému typu enum nelze konvenčními metodami udělat vlastní textovou reprezentaci, není jak overridovat metodu ToString(). Pokud chceme každé hodnotě přiřadit pouze jedinou „user-friendly“ textovou reprezentaci, můžeme využít atributu DescriptionAttribute:

public enum StavZakazky
{
    [Description("Nedefinován")]
    Nedefinovan,

    [Description("Vytištěno")]
    TiskHotovo
}

public static class EnumExt
{
    public static string GetDescription(Type enumType, object hodnota)
    {
        string strRet = "<na>";
        try
        {
            System.Reflection.FieldInfo objInfo = enumType.GetField(Enum.GetName(enumType, hodnota));

            System.ComponentModel.DescriptionAttribute objDescription =
                (System.ComponentModel.DescriptionAttribute)objInfo.GetCustomAttributes(typeof(System.ComponentModel.DescriptionAttribute), true)[0];

            strRet = objDescription.Description;
        }
        catch(Exception)
        {
            // chybí description
        }
        return strRet;
    }
}

Interní: Implementováno jako Havit.EnumExt.GetDescription().

Service Broker: Notifikace .NET aplikace z SQL serveru (events, queries, messages)

SQL Server 2005 přichází s novou funkčností tzv. Service Brokera – komplexní message-based komunikační platformy, s frontami a dalšími prvky potřebnými pro stavbu robustních SOA aplikací (Service Oriented Architecture).

Podrobněji o Service Brokeru viz SQL Books Online, pro nás je pro tuto chvíli podstatné, že prostřednictvím Service Brokera lze implementovat rozumnou podobu notifikací z SQL serveru do .NET aplikací, kdy jsou .NET aplikace SQL serverem informovány o určitých událostech (např. různých CREATE, DROP, ALTER DDL příkazech), o změnách dat (tzv. query notifications) či jakýchkoliv jiných zprávách, které si sami iniciujeme (např. z trigerů, atp.). Jak dále uvidíme, dotnetovské SqlCacheDependency či SqlDependency nejsou nic jiného, než konkrétním využitím Service Brokera.

Základní principy

Podívejme se nejprve na základní principy práce Service Brokera:

  1. Komunikace prostřednictvím Service Brokera je založena na zprávách (MESSAGE). Každá jednotlivá zpráva představuje příslušnou událost, příkaz, notifikaci, prostě atomickou komunikační jednotku.
  2. Zprávy jsou uchovávány ve frontách (QUEUE). Fronta je určitým bufferem mezi odesílatelem a příjemcem zprávy.
  3. Formální požadavky, které musí zpráva splňovat (např. XML schema), určuje typ zprávy (MESSAGE TYPE).
  4. Zprávy se posílají v konverzaci (DIALOG CONVERSATION) mezi dvěma endpointy, které představují služby (SERVICE). Cesty Mezi různými instancemi SQL serveru lze zprávy předávat pomocíroutů (ROUTE).
  5. Formální požadavky na konverzaci/dialog určuje CONTRACT, který mj. určuje typ zpráv vyměňovaných mezi službami a směr, kterým se posílají.
  6. Zpráva může mimo explicitní konverzace vzniknout např. i událostí (EVENT) na straně SQL Serveru (např. DDL události CREATE, ALTER, DROP, nebo trace události, jak je známe z Profileru), nebo prostřednictvím sledování aktualizací dat (Query Notification), kdy SQL Server sleduje výsledky určitého SQL dotazu a oznámí jejich změnu (klasicky využíváno pro expiraci datové cache ASP.NET).
  7. Podstatné je, že Service Broker sám neinicializuje komunikaci mimo SQL Server, do .NET aplikace, naopak .NET aplikace si musí zprávu sama vyzvednout z fronty (RECEIVE), resp. může využít konstrukce WAITFOR, čímž v případě prázdné fronty pasivně vyčkává, než se zpráva objeví.

Výše uvedené není ani zdaleka vyčerpávajícím popisem fungování Service Brokeru, pro naše účely však postačuje jako úvod do problematiky.

Pro dále popisovanou funkčnost je potřeba mít Service Brokera na databázi zapnutého:

ALTER DATABASE AdventureWorks SET ENABLE_BROKER

Query Notifications – SqlNotificationRequest, SqlDependency, SqlCacheDependency

Nejběžnějším způsobem využití Service Brokera v .NET aplikaci jsou Query Notification Services – novinka SQL Serveru 2005 spočívají v možnosti vyžádat (subscribe) sledování výsledku určitého SQL dotazu (query). V případě změny pak dojde k vytvoření příslušné zprávy (message), jejímu uložení do fronty (queue), odkud si ji z naší .NET aplikace vyzvedneme a o aktualizaci na straně SQL Serveru se tak dozvíme (a může tak například dojít k vyřazení určitých dat z cache atp.).

Základní principy Query Notifications

  1. Query Notifications nelze aktivovat z T-SQL, ani CLR kódu hostovaného v SQL Serveru. Query Notifications lze aktivovat pouze prostřednictvím klientské aplikace, v případě .NET Frameworku prostřednictvím třídy SqlNotificationRequest (vlastnost SqlCommand.Notification).
  2. SqlNotificationRequest je svázán s příkazem (SqlCommand), kterému je nastaven a teprve vykonáním tohoto příkazu se provede příslušná subscription QN na straně SQL serveru.
  3. SQL Server sleduje pouze první změnu výsledku dotazu, tím QN končí a případný další notification request je potřeba iniciovat novým vykonáním příkazu.
  4. V žádném případě se nejedná o komunikaci iniciovanou SQL Serverem, nýbrž si musíme z příslušné fronty sami zprávu o aktualizaci vyzvednout, resp. si obsah fronty průběžně hlídat.
  5. V případě SqlDependency a SqlCacheDependency za nás vyzvednutí zprávy z příslušné fronty Service Brokera zajišťuje samotný .NET Framework prostřednictvím opakovaného volání příkazu WAITFOR (RECEIVE …) TIMEOUT v kontinuálně otevřené samostatné SqlConnection ze samostatného threadu naší aplikace. Přesvědčit se o tom můžete v SQL Profileru.

Ilustrační příklad SqlDependency:

 class Program
    {
        static void Main(string[] args)
        {
            const string connString = "Server=localhost;Database=AdventureWorks;Integrated Security=true;";
            using (SqlConnection conn = new SqlConnection(connString))
            {
                conn.Open();

                SqlCommand cmd = new SqlCommand("SELECT Bonus FROM Sales.SalesPerson");
                cmd.Connection = conn;

                SqlDependency dependency = new SqlDependency(cmd);
                dependency.OnChange += new OnChangeEventHandler(dependency_OnChange);
                SqlDependency.Start(connString);

                cmd.ExecuteNonQuery();

                Console.ReadLine();
            }

        }

        static void dependency_OnChange(object sender, SqlNotificationEventArgs e)
        {
            Console.WriteLine("Bonus changed...");
        }
    }

SqlNotificationRequest

Pokud nám nestačí vyšší programátoská abstrakce SqlDependency či SqlCacheDependency a potřebujeme řídit Query Notifications podrobněji, můžeme využít třídu SqlNotificationRequest, resp. instanční vlastnost SqlCommand.Notification, kam instanci třídy SqlNotificationRequest přiřadíme a zajistíme tak subscribování daného příkazu do Query Notifications Service. Na rozdíl od SqlDependency pak ale musíme sami zajistit vyzvedávání zpráv z příslušné fronty a jejich zpracování (viz níže).

Požadavky na sledovaný SQL dotaz

Dotaz, ke kterému chceme QueryNotification aktivovat, musí splňovat určité nemalé restrikce:

  • jména tabulek musí být uváděna včetně schématu, tedy Sales.SalesPerson, dbo.MojeTabulka, atp.
  • nelze použít SELECT *, vždy musíme udělat výčet sloupců
  • nelze použít agregační funkce
  • nelze používat subqueries, outer-joins, self-joins

Podrobný výčet omezení viz např. http://msdn2.microsoft.com/en-US/library/ms181122.aspx.

Event Notifications

Dalším typem zpráv, které můžeme od SQL Serveru prostřednictvím Service Brokera odebírat, jsou tzv. Event Notifications. V zásadě se jedná o DDL a trace události na straně serveru, ať už na úrovni databáze nebo serveru jako celku. Např. CREATE_DATABASE, ALTER_PROCEDURE, DROP_ASSEMBLY, Audit_Login, SP_Recompile, atp. atp. Události jsou hiearchicky uspořádány a lze se přihlásit i k odběru celé skupiny najednou.

Na rozdíl od Query Notifications, kdy se nám příslušné prvky Service Brokera vytvářely převážně automaticky, zde již musíme provést základní inicializaci ručně. Na rozdíl od Query Notifications se Event Notifications celé řídí prostřednictvím T-SQL příkazů. Jednoduchý příklad by mohl vypadat nějak takto:

CREATE QUEUE MyNotifyQueue;

CREATE SERVICE MyNotifyService
    ON QUEUE MyNotifyQueue
    (
    [http://schemas.microsoft.com/SQL/Notifications/PostEventNotification]
    )


CREATE ROUTE MyNotifyRoute WITH SERVICE_NAME = 'MyNotifyService', ADDRESS = 'LOCAL';

CREATE EVENT NOTIFICATION Notify_AlterProcedure
    ON DATABASE
    FOR ALTER_PROCEDURE
    TO SERVICE 'MyNotifyService', 'current database'

MESSAGE TYPE pro události je již v systému pod názvem PostEventNotification připraven, vytvoříme tedy jen frontu (CREATE QUEUE), službu (CREATE SERVICE), routu (CREATE ROUTE) a pak už samotnou event-notifikace (CREATE EVENT NOTIFICATION). Tím je na straně SQL Serveru vše připraveno a nyní už můžeme jen vyzvedávat zprávy na straně .NET aplikace:

  class Program
    {
        static bool done = false;

        static void Main(string[] args)
        {
            Thread t = new Thread(ReceiveEvent);
            t.Start();
            
            while (!done)
            {
                Thread.Sleep(1000);
                Console.Write(".");
            }

            Console.ReadLine();
        }

        static void ReceiveEvent()
        {
            const string connString = "Server=localhost;Database=AdventureWorks;Integrated Security=true;";

            using (SqlConnection conn = new SqlConnection(connString))
            {
                conn.Open();

                SqlCommand cmd = new SqlCommand();
                cmd.Connection = conn;
                cmd.CommandText = "WAITFOR (RECEIVE TOP(1) * FROM MyNotifyQueue), TIMEOUT @Timeout";
                cmd.Parameters.AddWithValue("@Timeout", 60000); // 60s

                do
                {
                    SqlDataReader reader = cmd.ExecuteReader();
                    if (reader.Read())
                    {
                        OnEvent();
                    }
                    done = true;
                }
                while (!done);
            }
        }

        static void OnEvent()
        {
            Console.WriteLine("Event received...");
        }
    }

Obdobně jako interní implementace SqlDependency zde v samostatném threadu provádíme průběžný polling WAITFOR(RECEIVE …) s příslušným timeoutem, zatímco v hlavním vlákně běží aplikace dál (obsluha UI, atp.). Receiving-vláknu bychom také měli nastavit vlastnost IsBackground na true, aby při skončení hlavního vlákna došlo k ukončení tohoto pollingu.

Vlastní zprávy odesíláné z SQL Serveru (např. z triggerů)

Dalším zdrojem zpráv předávaných prostřednictvím Service Brokera mohou být i zprávy, které sami vytvoříme, jejichž odeslání sami inicializujeme – např. z různých triggerů (DML i DDL), nebo uložených procedur.

Pro tuto chvíli přesahuje podrobný popis zamýšlený rozsah tohoto článku, nicméně jak je už z výše uvedeného zřejmé, nejde opět o nic jiného než o inicializaci jednotlivých prvků Service Brokera (vše T-SQL) a dále posílání zpráv prostřednictvím T-SQL příkazů BEGIN DIALOG a SEND. Samotná .NET aplikace by pak byla stejný princip, jak u Event Notifikacions, jen formát zpráv se bude lišit podle toho, jak si ho zadefinujeme (zprávy mohou být i prázdné, nebo plain-text).

Mnohé příklady odesílání zpráv přes Service Brokera viz SQL Books Online. Možná tento článek rozšířím někdy později.

load needed DLLs for kernel

Server mně dnes obdařil krásnou hláškou:

Windows NT could not start because of an error in the software.
Please report this problem as :
load needed DLLs for kernel.
Please contact your support person to report this problem.

Problém je v zásadě vždy ten, že je problém se souborem hal.dll, ntoskrnl.exe nebo oběma (nachází se oba v <systemroot>\system32\).

V podstatě je potřeba tyto soubory dát do pořádku, tedy buď přes Recovery console, expandem z instalačního disku, atp.

Mě se osvědčilo Ultimate Boot CD (UBCD), které mělo na sobě dokonce ovladače na IH7R RAID, takže jsem si odpustil i šachování s disketami atp.

Nějak se mi vysypala struktura disku, složka System32 končila písmenem M, další soubory nebyly. Problém se mi podařilo vyřešit už samotným

chkdsk c: /f

… z Ultimate Boot CD.

Viz též Microsoftí Q164448.

Podepisování maker v Excelu

Čas od času je potřeba do dokumentu excelu (nebo nějakého exportu) vpravit makro. Uživatelé pak musí potvrzovat, že chtějí dokument skutečně otevřít, přestože obsahuje makra.

Toto lze usnadnit podepsáním maker, je pak rozpoznán zdroj makra (podepsáno shodným certifikátem) a stačí, aby uživatel povolil otevření dokumentu s makry jen jednou. Nastaví-li uživatel „Vždy důvěřovat makrům z tohoto zdroje“, není upozorněním o makrech příště obtěžován.

Import certifikátu

Pokud požádáme o certifikát cartifikační autoritu (zde např. Thawte), při tvorbě žádosti nám prohlížeč na disk vyrobí privátní klík k certifikátu. Poté, co je naše žádost vyřízena, je potřeba importovat vyrobený certifikát do systému. Certifikát od CA však neobsahuje privátní klíč, což je z principu správně. Abychom mohli podepisovat makra, musíme do systému importovat certifikát získaný od CA spolu s privátním klíčem – potřebujeme tedy soubory propojit.

Importovat certifikáty popsaným způsobem lze pomocí Office 2000 Tool: PVK Digital Certificate Files Importer. Po stažení a instalaci pustíme z příkazového řádku:

pvkimprt "c:\example directory\mycertificate.spc" "c:\privatekey\mycertificate.pvk" 

čímž certifikát importujeme i s privátním klíčem.

Upozornění: Instalační program se jmenuje shodně jako instalovaný program (pvkimprt), tak pozor, co se z příkazové řádky pouští!

Podepsání maker

Makra se potom v excelu podepíší tímto způsobem:

  • Otevřít dokument podepisovanými makry
  • Menu Nástroje, Makro, Editor jazyka Visual Basic
  • Menu Tools, Digital Signature…
  • Zvolit…
  • Vybrat importovaný certifikát
  • Potvrdit okna

Makra jsou podepsána až při uložení dokumentu, tzn. že případné chyby nejsou oznámeny při zavírání oken, ale až při ukládání.

Poznámka: Podepsaná makra fungují i při uložení a následném otevření nejen ve formátu XLS, ale např. i v MHT.

IDisposable – ResourceWrapper design pattern

IDisposable je interface, který předepisuje implementovat jednu jedinou metodu:

public interface IDisposable
{
    void Dispose ();
}

Metoda Dispose() slouží k uvolnění unmanaged resources (file handles, window handles, database connections, atp.) a celé rozhraní IDisposable je tak určeno k implementaci tzv. Explicit Resource Managementu, tedy chceme dát programátorům používajícím naší třídu možnost explicitního úklidu unmanaged resources v okamžiku, kdy instanci naší třídy přestanou dále potřebovat:

Resource r = new Resource();
try
{
  r.DoSomething();
}
finally
{
  if (r != null)
  {
    ((IDisposable)r).Dispose();
  }
}

Tento zápis lze v C# ekvivalentně zkrátit pomocí statementu using:

 

using (Resource r = new Resource())
{
    r.DoSomething();
}

Statement using je určen pro přehlednou práci s IDisposable třídami a ve skutečnosti to není nic jiného, než výše uvedený try-finally blok.

ResourceWrapper design pattern

Microsoft v .NET Frameworku sám většinou používá a pro explicitní management resources doporučuje tzv. ResourceWrapper design pattern. Jeho funkčnost vychází z následujích požadavků:

  1. Primárně by měli programátoři používající naší třídu uvolňovat unamanaged resources právě prostřednictvím volání metody IDisposable.Dispose(), popř. pomocí další metody očekávanějšího jména stejné funkčnosti – např. file.Close().
  2. Pokud nedejbože nepozorný programátor zapomene explicitně zavolat úklid metodou Dispose(), postaráme se o úklid a uvolnění resources alespoň v destruktoru třídy (C# destruktory jsou ve skutečnosti překládány do metody Finalize()).

Důležité je však zdůraznit, že zatímco metodu Dispose() můžeme volat ihned, jakmile přestaneme příslušnou instanci potřebovat, a tedy dojde k uvolnění zdrojů hned, destruktor je volaný až po garbage collection, která může proběhnout taky až za velmi dlouhou dobu a do té doby jsou všechny unmanaged resources neuklizeny, např. tedy blokujeme přístup k nějakému souboru, s nímž zbytečně dlouho nemůže nikdo jiný pracovat.

Dále je potřeba si uvědomit, jak Garbage Collector pracuje s instancemi tříd, které mají destructor (metodu Finalize):

  1. Runtime si udržuje seznam všech existujících objektů, které budou při svém odstraňování potřebovat finalizaci (mají destruktor) – tzv. Finalization queue.
  2. Garbage Collector při úklid prochází graf dostupných objektů od objektů kořenových (statické globální proměnné, lokální proměnné v zásobníku, registry procesoru) a objekty, které jsou nedostupné, ty uklízí – uvolňuje je z paměti.
  3. Pokud však Garbage Collector má uklidit objekt, který potřebuje finalizaci (je ve Finalization Queue, má destruktor), pak je neuvolní hned, nýbrž je vyjme z Finalization Queue a vytvoří jim záznam v tzv. Freachable queue (finalization-reachable). Freachable queue je součástí kořenových objektových struktur a objekty v ní umístěné jsou tak znovu dostupné (reachable) – Garbage Collector je neuklidí.
  4. Freachable queue existuje proto, že jednotlivé destuktory mohou trvat i velmi dlouho a není tak vhodné, aby volání destruktorů zdržovalo samotný běh Garbage Collectoru. Proto GC hází objekty, které potřebují finalizaci do Freachable queue a sám běží dál/skončí. Frontu Freachable obsluhuje samostatný finalizační thread, který z ní vybírá jednotlivé objekty a provádí jejich finalizaci (volá metodu Finalize, tj. destruktory).
  5. Provedením metody Finalize (destruktoru) finalizační thread vyjme objekt z Freachable queue a ten už tak není ani dostupný přes tuto frontu, ani není v hlavním seznamu objektů pro finalizaci, a proto může být Garbage Collectorem jako nedostupný konečně uklizen.
  6. Protože se objekty s destruktory stávají po dobu umístění v Freachable queue opět dostupnými, stávají se tak dostupnými i všechny objekty, které ten samotný objekt refrencuje, tj. celý podstrom objektů, přestože ony samy třeba destruktory nemají. Řádné uvolnění paměti je tak odsouváno, oproti běžnému průběhu GC nad objekty bez finalizace (bez destruktorů).
  7. Poslední záludností Freachable queue je, že objekty v ní nejsou umístěny v pořadí, v jakém byly založeny, ale v pořadí, v jakém se k jejich zpracování dostal Garbage Collector, tedy prakticky v pořadí nijak nedefinovaném. V našem destruktoru tedy nevíme, jestli destruktory objektů, které sami referencujeme, už proběhly (objekty byly ve frontě před námi), nebo jestli teprve proběhnou (objekty jsou ve frontě za námi).

Co z toho vyplývá pro implementaci:

  1. Pokud uživatel uvolní prostředky explicitně voláním metody Dispose(), pak chceme potlačit volání pojistné finalizace (destruktoru), protože finalizace odsouvá uvolnění objektu i objektů jím referencovaných. To budeme dělat použitím metody GC.SuppressFinalize(), která vyjímá objekt z Finalization Queue a objekt tak není při garbage collection už přesouván do Freachable queue, nýbrž je uvolněn ihned.
  2. Zatímco v metodě Dispose() můžeme uklízet i další námi vlastněné IDisposable objekty, protože víme, že jejich úklid ještě neproběhl (pokud je máme private/protected jen pro sebe), tak v destruktoru to možné není. Destruktory jsou totiž volány v nedefinovaném pořadí a úklid námi vlastněných podřízených IDisposable objektů už mohl proběhnout před námi.

Jak to tedy všechno uděláme:

  1. Abychom byla naše třída imunní vůči vícenásobnému volání Dispose(), a abychom sami pro další kontroly věděli, jestli už disposování proběhlo, zavedeme si proměnnou bool disposed:
    private bool disposed = false;
    

  2. Protože chceme mít implementaci uvolňování prostředků na jednom místě, a protože chceme umožnit svým případným potomkům rozšířit Dispose(), zavedeme si metodu protected virtual void Dispose(bool disposing), kde parametr disposing identifikuje, jestli samotné volání této implementační metody proběhlo z explicitního Dispose() a můžeme tak uvolňovat i další vlastněné IDisposable členy (disposing == true), nebo jestli volání proběhlo z destruktoru a můžeme uklízet jen sami sebe (disposing == false).
protected virtual void Dispose(bool disposing)
{
  // Dispose() má být imunní vůči vícenásobnému volání
  if(!this.disposed)
  {
    // Pokud jsme volání z metody Dispose(),
    // můžeme uvolnit i vlastněné IDisposable prvky. Z destruktoru ne.
    if(disposing)
    {
      // Uvolňujeme tedy tzv. managed resources.
      component.Dispose();
    }
         
    // ...v každém případě však uvolňujeme unmanaged resources 
    CloseHandle(handle);
    handle = IntPtr.Zero;            
    disposed = true; 
  }
}

3. Do samotné metody IDisposable.Dispose() pak dáme volání této implementace (s parametrem disposing = true) a dále vyřadíme objekt z Finalization Queue, tedy potlačíme jeho další finalizaci. volání destruktoru (a umožníme tak rychlý úklid objektu Garbage Collectorem):

public void Dispose()   // popř. explicitně IDisposable.Dispose()
{
  Dispose(true);
  GC.SuppressFinalize(this);
}

4. Protože chceme zajistit uvolnění unmanaged prostředků i v případě, že programátor zapomene zavolat Dispose(), zavoláme metodu Dispose() i zdestruktoru:

~ResourceWrapper()
{
   Dispose(false);
}

5. Samotnou funkčnost třídy, která má být dostupná jen před disposováním objektu, pak podmíníme (!disposed):

public void DoSomething()
{
  if (disposed)
  {
    throw new ObjectDisposedException("ResourceWrapper");
  }

  // následuje vlastní funkčnost metody

}

6. Nakonec můžeme přidat ještě metodu s domain-specific názvem pro dispose:

public void Close()
{
  Dispose();
}
Související

Nelze použít Maintenance Plan Wizzard v SQL 2005 Management Studiu (jen na x64 verzi)

Při pokusu použít Maintenance Plan Wizzard v SQL 2005 Management studiu jsem získal při pokusu o naplánování úlohy chybu, že to není možné. Po instalaci SP1 se situace změnila v tom duchu, že Maintenance Plan Wizzard nebylo možné otevřít vůbec – Studio si stěžovalo na blíže nespecifikovanou chybějící komponentu. Ve formuláři je uveden odkaz vedoucí na návod k instalaci (k ničemu), problém se vyskytuje pravděpodobně jen v x64 verzi.

The action you attempted to perform on a remote instance of SQL
Server has failed because the action requires a SQL Server component
that is not installed on the remote computer. To proceed, install SQL
Server 2005 Management Tools on the remote computer, and then try
again.  For more information, see "How to: Install SQL Server 2005
(Setup)" in SQL Server 2005 Books Online, or find the article on MSDN
at http://go.microsoft.com/fwlink/?LinkID=57083 .
(Microsoft.SqlServer.Management.MaintenancePlanWizard)

For help, click: http://go.microsoft.com/fwlink/?LinkID=57083

Řešení zdá se být jednoduché – stačí nainstalovat Integration services, které onu neznámou komponentu obsahují. SP2 by měl být upraven tak, aby komponenta byla součástí databázového jádra.

Zdroj: Maintenance Plan problem